kubilov

Pokud se nestane něco neočekávaného, jako například, že mě na druhé, třetí a další shlédnutí nebudou Strážci až tak brát, o čemž dost silně pochybuji, minimálně pro mě alespoň zůstanou filmem s těmi nejlepšími úvodními titulky vůbec (JFK, Nixon, Warhol,...). Jinak ale tomuto neuvěřitelně komplexnímu filmu nemůžu upřít to, že je to po Hanebných panchartech tím úplně nejlepším filmem roku 2009, kterému díky citlivému ctění předlohy nechybí vůbec nic. Od výborných hereckých výkonů vesměs neznámých herců, přes u Snydera klasicky bezchybný vizuál a režií až po zachované myšlenky a styl, díky kterým je Mooreův komiks tak legendární. Máme zde zajímavý pohled na osobní život, chování a motivace těch nejrůznějších superhrdinů, kteří z vlastní vůle chrání cool noir New York, a kteří musí řešit jak problémy s údajným zabijákem, který vyvražďuje tyto maskované hrdiny, tak s depresivní předtuchou konce světa jadernou válkou. Do samotné psychologie jednotlivých postav musíme vniknout retrospektivními flashbacky, které ucelí právě motivace a chování postav, jenž se ze začátku mohou zdát nesrozumitelné a nepochopitelné. Vlastní vyprávění, které začíná ještě před úvodními titulky, a které načíná celý film smrtí superhrdiny Komedianta, brutálního a nesmlouvavého hajzla, je pak směsicí dalších zajímavých odkazů a metod vyprávění a filosofování. --- Samotná filosofie, politika a sociální kritika společnosti. Tak tedy filosofie, hlavní myšlenky trochu paradoxně nepřináší nejchytřejší člověk na planetě, ale modře fosforeskující nadčlověk-bůh Dr. Manhatton, který nejen že okolo sebe rozsévá rakovinu, vraždí vietnamce za zvuku Wagnerovy Jízdy valkýr a prochází se všude nahý, jeho filosofování o relativnosti času, o zázraku jedinečného stvoření či neposkvrněnosti Marsu minimálně k zamyšlení nutí. Další zajímavou myšlenkou, kterou Strážci řeší je politika, čemuž rozhodně nahrává i situování celého příběhu. Alternativní rok 1985, Richard Nixon nějakým způsobem přežil aféru Watergate, vyhrál Vietnamskou válku za významné pomoci Dr. Manhattana a vládne pevnou rukou, která se nijak nezdráhá agresivní politiky vůči sovětskému svazu. Celou tamější situaci pak perfektně vystihuje dialog. A: "Sme to s tim Nixonem fakt vyhráli." B: "Hele, vždyť to bylo buď on anebo komouši." Proto se není čemu divit, že minimálně lidé v New Yorku jsou s politickou situací v zemi nespokojeni. A poslední faktor ve Watchmenech velmi výrazný je sociální kritika společnosti, kdy je svět prezentován jako pořádně zkažené a zkorumpované místo, kde se ani moc nevyplatí žít jako normální středostavovský člověk. --- Zacku Snyderovi se ve svém teprve třetím filmu své režisérské kariéry povedlo věrně zobrazit prakticky nezfilmovatelný komiks, což se mimochodem tvrdilo i o 300 a jak to zvládl, což ho vyneslo do nejvyšších hollywoodských filmařských kruhů, nutno podotknout, že zcela po právu.

"Sweet dreams are made of this, who am i to disagree? Travel the world and the seven seas, everybody's looking for something." Ve své podstatě a na první nehloubavý pohled vlastně jen přeplácaná vizuálně orgastická ptákovina. Ovšem když člověk Sucker Punch ihned neodsoudí, může se pokochat sice dosti zvláštním, ale zdánlivě promyšleným filmem, který diváka nejdříve vizuálně opojí, aby ho navíc celým filmem nechal prokráčet po boku pěti nádherných slečen a do toho mu pouští úžasně nakomponovaný soundtrack, přičemž mu nakonec vpálí rovnou do obličeje pořádně vygradované a zajímavými situacemi přesycené velkolepé finále. Zack Snyder opět boduje, protože mám takové ponětí, že není příliš režisérů, kterým by se podařilo takovéto rozrostlé a komplikované panoptikum, obsahující kromě tří dějových stupňů i zmutované nácky, skřety z Pána prstenů, krásný výhled na Saturn a futuristické roboty, ukočírovat. Sázka na vesměs neokoukané obličeje se Snyderovi také poměrně povedla, protože oběma hlavním hrdinkám, Emily Browning i Abbie Cornish, role sedly parádně a taktéž prokázaly, že mají co nabídnout nejen co se těla týče. Navíc tu máme i ultraslizkého Oscara Isaaca a záhadnou postavu Scotta Glenna, jenž měl na výsledku možná i větší vliv, než se na první pohled zdálo.

Achjo. Vizuální mág a jeden z nejperspektivnějších hollywoodských režisérů a jeho příběhově nezajímavá pohádka o sovách. Je jasné, že Legendu o sovích strážcích ocení hlavně mladší diváctvo, jenže jelikož režíroval Snyder, přeci jenom jsem čekal něco víc. Každopádně zhulený sovy a úžasná animátorská práce to jakž takž vytáhne.

Od smrti největšího spartského krále Leonidase a jeho třístovky věrných uplynulo už 8 filmových let, je tedy nejvyšší čas na pokračování, které je ale na rozdíl od jiných hollywoodských vynucených pokračování zcela jednoznačně opodstatněné historií. Vzestup říše začíná bitvou u Marathonu, pokračuje přes události u Thermopyl a vrcholí slavným závěrem řecko - perských válek bitvou u Salaminy, nedaleko Athén. Díky nezanedbatelnému vlivu tvůrce prvního dílu, Zacka Snydera, tak film prakticky vychází z 300, navazuje na něj a odkazuje k němu víc než by někdo řekl, zvlášť pokud se k tomu přičte i jistá rivalita mezi Athénami a Spartou. Jestli se dá vůbec v něčem porovnávat Stapletonův Themistokles a Butlerův Leonidas, je to maximálně tak muskulatura, jenže i v té vítězí Spartský král a supercharismatický vousatý sympaťák z prvního dílu. Jasně, beru to, že vážně není lehké najít někoho, kdo by mohl aspoň vzdáleně navázat na perfektního hlavního hrdinu z prvního dílu, jenže vybrat ničím zajímavého, blbě se tvářícího a celkově prostě špatného herce, kterému nejde ani trochu věřit, že by dokázal jakýmkoliv způsobem rozpálit takovou ženu jakou je Eva Green, to si myslím, že se dalo vyřešit lépe. Zato v obsazení řecké velitelky perského námořnictva, Artemisii, byl doslova trefen jackpot. Eva Green je jednou z nejperspektivnějších a nejtalentovanějších hereček Hollywoodu, navíc je ještě poměrně mladá a své role si také vybírá obezřetně, zde byla však jednoznačně největší ozdobou a trumfem celého filmu. Spartská královna Leny Headey je zde spíše jen do počtu a plní jakousi roli spojky kvůli odvetě za Thermopyly. Zajímavou věcí na Vzestupu říše je také samozřejmě zabroušení do minulosti každého z hlavních charakterů, což divák ocení hlavně v Xerxově a Artemisiině případě, kdy zvláště zrození krále - boha a syna Dáreia I. bylo velice působivé. Ačkoliv za prvním dílem toto vydařené pokračování přeci jen zaostává (pozemní bitvy jsou vždy lepší), tak se povedlo naprosto se ctí uzavřít tuto zajímavou kapitolu nejen z historického pohledu, ale i z technologického.

Remake zombie klasiky od perspektivního filmaře se zálibou ve vizuálních orgiích, pro kterého to byl navíc debut, a to mimořádně povedený. Herecké obsazení včele se zajímavou Sarah Polley a s jako vždy tvrdým bad-ass Vingem Rhamesem šlape parádně a v kombinaci s perfektními zombie a tou správňáckou režií je Úsvit mrtvých jedním z nejlepších kousků v tomto žánru, který jinak příliš nevyhledávám. Prostředí nákupního střediska obleženého stovkami hladových "nemrtvých" si o syndrom ponorkové nemoci a z toho vyúsťující slasher přímo říká. Zack Snyder je pořádnej frajer.

Pokračování kultovního Clerks se nese v návratu čtyř obrovských legend. Jay a Silent Bob se vrací po pěti letech, přičemž stačili chybět pouze v jednom Smithovu filmu, za to návrat Danteho a Randala je po dlouhých dvanácti letech. Jay s Bobem se opět starají o parádní zábavu, jenže to by to nebyl film Kevina Smithe, aby nebyla úplně každá postava vtipná. Od Danteho, který řeší problémy s ženskejma, přes provokatéra Randala a záhadnou šéfku Rosario Dawson až ke klasicky geniální dvojici povalečů a pouličních dealerů, kteří na to ale mají průkazku. Nakonec ale největší výhrou druhých Clerks je fakt, že všichni čtyři zůstali těmi stejnými flákači, jak je každý miluje. Narážky na Transformers, Star Wars vs. LOTR a mezidruhová erotika z této netradiční komedie dělají komedii ještě třeskutě vtipnou a vlastně i nenapodobitelnou. Snad to třetí díl nezkazí.

Randall je šílenec a z replik, které mu do úst vkládá Kevin Smith, bych byl stejně jako Dante za chvíli na prášky. Skvělé vypointování.

Ve svý podstatě je Red State vlastně film plný paradoxů. Ze zjevného klouzání po povrchu se nabízí samozřejmě srovnání ortodoxního a superkonzervatiního křesťanského fundamentalismu s proti poměrně brutální zásahovou jednotkou, přičemž obě strany mají své "příkazy shora", ať už religionistického či politického původu. Pak je tu ještě třetí strana, samozřejmě tři hnusný nadržený zoufalci, o který nikdo nestojí, a kteří plní roli jakési rozbušky. Tím dalším paradoxem pak může být například jméno režiséra, protože Kevin Smith bude už asi nadosmrti spojen s komedií, té se zde také sice dočkáme, ale v podstatně menším měřítku. Když už, tak je tu humor spíše v roli zlehčování jinak dosti napjaté situace, avšak ve formě ve velmi černé formě. Co se týče zjevné narážky na republikány a jejich konzervativnost, z čehož vlastně vychází i pětisměrná sekta, tak je relativně jasné, že tato brutálně zfanatizovaná sorta lidí má sloužit jako demonstrace špatné organizace republikánského způsobu života, vůči kterému měl Smith zřejmě potřebu vznést námitku nebo nesouhlas, což respektuji, nikoliv s tím však souhlasím. Jinak John Goodman je frajer jako vždycky, zvlášť potom, protože je asi nejlidštější postavou ve filmu a Michael Parks je pořádně děsivej a docela dost na zabití. Pozoruhodný film, fakt že jo.

Poldové jsou pravděpodobně tím úplně nejhorším filmem Kevina Smithe, i když ani to neznamená bůhbvíjaký průser. Sice už tu nejsou všechny vtipy trefné a geniální, jak tomu bylo u jeho starších filmů, ale opět třeskutě vtipný Seann William Scott a ze sebe si srandu dělající Bruce Willis prostě toho nesympatického uslintaného Tracy Morgana přebijí. Jako oddechovka pro vypnutí mozku to svůj úkol plní.

Jeden z nejkvalitnějších, divácky nejzajímavějších, nejlépe natočených a celkově nejlepších seriálů nebo TV minisérií vůbec. Výtečná akce, která je jak přehledná, tak uvěřitelná, povedená režie (jak by také ne, kdy si Spielberg s Hanksem vše pohlídali), uvěřitelná pomíjivost jednotlivých charakterů a v neposlední řadě i výtečně napsaný scénář, tím vším je Bratrstvo neohrožených. Zajímavým způsobem byli vybráni i herečtí představitelé daných vojáků, a tak herecké obsazení dokázalo skloubit už zkušenější herce s mladými a nadějnými, které právě tato televizní minisérie lehce popostrčila do jejich slibných hereckých kariér (Fassbender, Hardy, McAvoy, Pegg...), a přitom zde není žádná velká hvězda, a tak se divák lépe vcítí do charakteru postavy se zdánlivě neznámým a nedůležitým obličejem. Co se týče konkrétně příběhu, tak ten je opravdu skvěle propracovaný, jednotlivé epizody se krásně kryjí, navazují na sebe více či méně, jak jen je to potřeba a to samé s postavami, které se klidně i po vyléčení vracejí, to ve výsledném hodnocení seriálu také nahrává. Celý dlouhý příběh Easy Company je už od prvního "výcvikového" dílu naplněný vzájemnou soudržností, která se poté zúročuje ve skvěle sehraných vojenských operacích jako byly například už ze začátku obsazování německých děl v Normandii nebo dobývání významného města Carentenu. První pomyslný vrchol následně přichází už na konci pátého dílu, který je předzvěstí té největší zkoušky, jaká celou rotu čeká, což je krutá zima a brutální válka v lesích u Bastogne, kdy je možnost posil vyloučená. Po Bastogne se zase situace relativně zklidní, aby nakonec přišlo šokující odhalení pracovních táborů a doslova "dotek smrti" v předposlední části a příchod do vylidněného Berchtesgadenu v závěrečném díle. Legenda válečné kinematografie s nejlepším dílem 6. - Bastogne a mým nejoblíbenějším charakterem Ronaldem Speirsem.