Crust

Z nespočtu adaptací Dickensova románu, které jsem měl možnost vidět, je tato rozhodně nejtemnější a nejděsivejší, její podání místy hraničí až s hororem. Oceňuji i originální a přesto trefné pojetí určitých notoricky známých prvků příběhu, které mu dodávají na sugestivnosti.

Závěrečný díl z původní filmové série, která byla v mém dětství druhá nejoblíbenější (hned po Sám Doma). Jasně, na sílu, kvalitu a dopad prvního dílu to nemá, ale není to o nic horší než druhý díl, který měl sice větší rozpočet a byl více napojený na první film, kdežto v "trojce" zůstal už jen Jesse a Randolph. Je to takové příjemné béčko, hezky se na to kouká a příběhově se mi to nakonec asi líbí víc než "dvojka". Snad jen scéna rvačky v přístavní hospodě je taková hodně 'wtf?".

Miroslav Donutil jako noblesní praktický lékař ve fiktivní beskydské dědině, kde se 80% místních obyvatel chová jako asociální idioti a ani nemluví zdejším nářečím. Míra absurdity občas překračuje únosnou mez, přesto je to díky výkonu Donutila, Čvančarové a Štěpánkové koukatelné, zbytek postav je ale na facku.

Šmakózní historická řezničina o životě skotského krále Roberta The Bruce z produkce Netflixu pro všechny fanoušky filmových děl jako Braveheart, Game Of Thrones, 13th Warrior (se všemi těmito počiny sdílí i spoustu stejných herců), ale třeba i Ironclad. Původně to bylo za mě jasných 5 hvězd za zábavnost, syrovost, reálie/prostředí, výpravu a historickou věrnost, kterou ale v závěru trochu nahlodalo vyústění závěrečné bitvy (nebudu spoilovat), díky čemuž jsem strhl půlhvězdu, na které se ale na ČSFD nehraje, takže jsem se rozhodl zaokrouhlit nahoru zpátky na 5 :)

Marhoulova variace na Markétu Lazarovou a jiné Vláčily je zajímavý počin, ale na tak artový film má několik nedostatků. Opuštěné židovské dítě to za války jistě nemělo lehké, ale tady se hlavní hrdina paradoxně setkává se shovívavostí od německých vojáků a pár dalších postav (téměř výhradně v podání zahraničních hereckých hvězd) a naopak se setkává s až nelogickou agresí a násilím od běžných venkovských lidí, z kterých Marhoul udělal bez výjimky deviantní opilce, nymfomanky a násilníky, ať už na lidech nebo na zvířatech. Ta míra násilí, nenávisti a deviace prostě ve filmu nedává žádný smysl a už v polovině filmu pozornému divákovi dojde, že v každém dalším podobenství, do kterých je film rozdělen, prostě bude ten nebohý chlapec dál trpět rukou dalších náhodných lidí, kterým se připlete do cesty. To, co u Vláčila zkrátka působilo jako občasné koření drsných dob, o kterých pojednával, tím Marhoul bohužel nešetřil, až mu ruka ujela. Nesmím zapomenout ani na vykreslení východních slovanských národů (Poláci, Ukrajinci,..), z kterých udělal Marhoul regulérní středověké zaostalce, žijící ve slaměných chatrčích a zemljankách. Naopak nesouhlasím s nedostatkem sympatií k hlavnímu hrdinovi, já s ním soucítil dostatečně, tu vyčítanou emoční povrchnost filmu jsem skutečně nezaznamenal.

Jak píše Marigold, co bylo před 14 lety šokující, je v dnešní absurdní době norma a tak situace, které se mají tvářit jako jen tak mimochodem nasnímané ryzí konverzace už dnes nespolknete, ale přesto je tu několik výtečně skutečných a skutečně výtečných prank situací, díky kterým si film zaslouží shlédnout. Třeba nájezd na republikánský sněm a nechápající Pence, nebo veřejná performance Wu Chan Flu Song, která tehdy sklidila slušné mediální pokrytí. Nejvíc ale samozřejmě totální zesměšnění Rudyho Giulianiho, kterému snad chybělo k vytahnutí svého senilního údu už opravdu jen pár sekund. Takhle si mistrně střílet z té tupější části amerických republikánů si rozhodně ty 4 hvězdy zaslouží

Vizuálně velmi zajímavá, psychotická, klaustrofobní a ponorkoidní podívaná. Všechno ale sráží dolů nedostatek pointy, smysluplného děje a kontinuity vyprávění. Dobře se na to sice dívá, výsledek ale rozpačitý. Ve výsledku člověk vůbec neví, o co tam šlo.

Jasně, byl to trošku jednodušeji vystavěný seriál na podporu britského popového prefabrikátu jménem S Club 7, ale tenkrát, na druhém stupni ZŠ jsem se na to po návratu ze školy koukal rád. Skoro mi přišlo, že komediální talent mají někteří členové větší než pěvecký. A navíc, Rachel Stevens byla tehdy pro mé ranně pubertální srdce stejnej crush jako Rachel z Přátel. Takže z nostalgie a taky proto, že už jsem to 20 let neviděl ***.

Vcelku depresivní survival drama, které i s minimalistickým rejstříkem výrazových prostředků diváka vtáhne do děje a vdechne do něj beznaděj a muka hlavního hrdiny, pilota malého letadla, ztroskotaného uprostřed nehostinné arktické pustiny. Přidávám navíc pomyslné plusové body za použití živého medvěda a snahu o nezbytné minimum digitálních efektů.

Film mi silně připomněl sedm let starý, podobně laděný snímek Kon-Tiki - jeden z nejznámějších (nebo aspoň nejobsazovanějších) norských herců posledních deseti let, Pål Sverre Hagen, zde stejně jako minule v případě Heyerdahla, ztvárnil jednoho z největších svých krajanů a objevitelů, tentokrát Roalda Amundsena. A stejně jako minule ho ztvárnil jako výrazně cílevědomého, sobeckého, možná až trochu paranoidního. Film se nesoustředí jen na dobytí jižního pólu, ale v podstatě na všechny slavné Amundsenovy výpravy a úspěchy, jeho soukromý život a kontroverze s ním spojené. Za mě spokojenost. PS: Vojta Kotek se objeví jen na pár chvil a nemá tam ani štěk.