anais

Je to uchopené jinak než film z 50.let, a tak bych to ani nepovažoval za remake, jako spíš za nové zpracování téhož námětu. Postavy jsou méně propracované, ale mají v základě jednoznačněji vykreslenou povahu. Jsou to zločinci. Jejich pouť je tak prosta pomrkávání po divákovi, a je možná ještě víc hutnější, upocenější a špinavější. A byť je film ve vyvolání napětí velmi vyrovnaný, podobně jako ostatní musím vyzdvihnout scénu s přejezdem mostu, protože u té jsem měl skutečně dojem, že nic takového jsem ještě nikdy neviděl.

Opravdu geniálně obsazený wester. A ti herci to skutečně takřka utáhnou. Mads Mikkelsen a Jeffrey Dean Morgan by obstáli i u Leoneho. Ale Eva Green tu beze slova odehraje jeden krutý osud Divokého Západu pouze očima, a jestli ten film stojí za zapamatování, tak je tím důvodem právě ona. Mrzelo mě, že se tu trochu zapomíná na emoce. Karty se rozdají celkem rychle, a pak už je to jen čekání na finále. Ale poctivé. Nebýt lacině snaživého CGI, které tu prérijní vyprahlost oživuje až příliš, bylo by to za 4.

Orca zabíják je zajímavá hlavně tím, kolik slavných italských filmařů se pod ní podepsalo. A když s nimi má člověk trochu zkušenost, nelze celý děj brát tak zcela doslovně a vážně. Líbivé obrázky kosatek vyskakujících nad vodní hladinu tak působí nejen v kontrastu s šokujícími scénami, ale jsou sami o sobě tak trochu divné, úchylné, vzdáleně trochu giallo... Tomu pomáhá i typická Morriconeovská melodie, která jakoby svou líbivostí záměrně podtrhovala určitou brakovost, a tak vyvolávala dojem z čehosi divného a nepatřičného. Je to rozhodně překvapení, protože ten film nemůže být od přímočarých a velkolepých Čelistí dál.

Ambiciózní dílo, ve kterém se představuje mnohovrstevnatost talentu Kennetha Branagha v celé šíři. Od podmaňivě přeříkaných monologů a jiskřivých dialogů, přes perfektně promyšlenou vizuální stránku ve které teatrální kompozice první půle střídá brutální kinetika válečné vřavy v půli druhé. Opravdu moc se to povedlo, a jediné, co mě trochu rušilo byly vypravěčské vstupy Dereka Jacobiho, který jako by do mytyckého příběhu vystoupil snad ze světa Monty Pythonů...

Párkrát tu zaznělo, že první půlka je moc rozvleklá. Mně se právě první polovina líbí snad ještě více než druhá. Pomalé představení jednotlivých charakterů funguje nezávisle na druhé polovině - vytváříme si vztah k jednotlivým postavám, a představu o tom, jaké ty postavy vlastně jsou. Druhá půle pak nenápadně nabourává chápání jednotlivých charakterů a na nebezpečných zkouškách teprve rozkrývá skutečnou podstatu věci. Právě hra mezi očekáváním, zda se naše představy o vlastnostech postav naplní či ne, je pak zdrojem silného emočního náboje, který funguje v druhé polovině. Je na tom fascinující, že to, co se dá na povrchu vnímat jako jednoduché dobrodružné vyprávění, je vlastně dost rafinovaná hra na kočku a na myš mezi scénáristou a divákem.

Vizuálně parádní, hlavně co se týče obrazových kompozic různých barev, struktur a světel se někdo neskutečně předvedl. Herecky to taky docela funguje (pochybnosti ve mně vyvolává jen hlavní hrdina, naopak poruštělý Branagh je fajn). Ale režijně mě Kenneth tentokrát dost zklamal. Od člověka, jehož shakespearovským adaptacím se vyrovná málokdo, bych čekal trochu větší ambice. Možná je chyba už ve scénáři, protože to celé graduje tak trochu nevýrazně a bez napětí, ale tak zkušený filmař si to mohl ohlídat...

Neuvěřitelně povrchní a schematické zjednodušení jednoho velmi zajímavého příběhu. Mám rád Benedicta i Keiru, ale tady jsem se stále chytal za hlavu nad předvídatelností děje. Technicky je to tak trochu na úrovni výpravnějšího dokumentu BBC. Digitální prostřihy válečné vřavy se moc nepovedly a v komorním příběhu působí spíš rušivě.

Příběhem někde mezi Vetřelcem, Věcí a Propastí. Atmosférou ale zdaleka svých vzorů nedosahující. Za pozornost rozhodně stojí propracované interiéry podmořské základny, které měl na svědomí slavný filmový výtvarník Ron Cobb, a z větší části také práce Stana Winstona. Hlavně první fáze obludy jsou patřičně hrůzostrašné. Finální monstrum ale nikdy nevidíme tak nějak v plné kráse, a z jednodlitývh bleskových záběrů se mi zdálo trochu moc komplikované a neohrabané. A pak je tu ještě ukázkové obsazení pojící v sobě to nejlepší z hvězd nižší svítivosti:)

Jedna z nejkrásnějších Goldsmithovýcý melodií, zajímavá kamera (hlavně co se barevnosti týče), a několik vydařených scénáristických překvapení. I přes to má Sum of all fears dost konvenční děj o napětí USA a Ruska, u kterého jsem se hlavně ke konci už celkem smál. Dopustím se spoileru - moment, kdy Ben Affleck pronikne do Pentagonu a začne sám jednat s ruským prezidentem byl už trochu za hranicí přijatelnosti...Ale jinak je to solidní řemeslo, které rozhodně neurazí.

Viděl jsem to, přišlo mi to z nějakého důvodu mnohem lepší než díl první, ale po týdnu si nepamatuji prakticky nic.