anais

Woody natočil opět stejný film, ale tentokrát ťal do živého. Až nelítostná, a strašně smutná studie jednoho lidského příběhu. A Cate Blanchett v jedné z životních rolí.

Originální myšlenka, skvělé charaktery (upír Petr), a vycizelovaná atmosféra. Jako by však autoři mohli zajít ještě o fous dál, a tu rutinu narušit. Takhle se skutečně jedná jen o každodenní upírskou rutinu.

Nebojím se napsat, že je to v dobrém slova smyslu zábava. Divák k filmu možná přichází s představou rádoby věrohodného katastrofického filmu. O to režiséru Peytonovi ale zdaleka nejde. Spíš inklunuje k jeho vlastní, dobrodružné Cestě na tajuplný ostrov 2. Fyzikální ani pravděpodobnostní pravidla žádná, jedna krkolomná akční sekvence střídá druhou a to prokládají emotivní klišé o soudržnosti rodiny. Stejně nepravděpodobně jako se vyvíjí příběh, pak dopadá sám film. Rozhodně jsem se nenudil, a zdá se mi, že Peyton s Rockem natočili přesně to, co chtěli. Je-li to dobře, musíte posoudit sami.

Friday night is good night to football....ta písnička to definuje. Osmdesátkový vizuál, nejlepší hlášky, neonoir, akční béčkové áčko a žádná cenzura...Naprostá klasika.

Třeba to jednou docením, ale tohle mi přišlo ještě o fous slabší než první Auta. O animaci (vlasů, bludiček, ale i celkové výtvarné zkratce) samozřejmě netřeba pochybovat.... Je tu pár fajn detailů, a člověk se u několika nečekaných nápadů i zasměje. Ale zcela tu chybí nějaký silnější moment, kterých je většina ostatních Pixarovských filmů plná. Chybí scéna, kterou nikdy nezapomenete, která vás dojme, zasáhne, vyrazí vám dech. A ty písničky jsou fakt největší vata, a atmosféru opravdu nedodají. Na druhou stranu to stojí i padá s příběhem. Celá hlavní zápletka je vlastně dost netypická, a rozhdoně to není tak, že by Pixar vsadil na jistotu. Je to sympatický risk, protože ve filmu jde vlastně o něco zcela jiného, než jak se od začátku tváří. Ale na nějaké hlubší rozpracování je film buď moc krátký, nebo málo nápaditý... prostě to nevyzní naplno.

Divoké historky fungují na základě škodolibosti. Postavám nelze fandit. V podstatě jen sledujeme, co jim autor za chvíli provede. Kloníme se k různým variantám a snažímě se odhadnout co přijde. A to většinou funguje. Někde je to sice předvídatelné, protože opravdu ta nejhorší varianta je často řešením, většinou se ale řemeslně fantastický film dobere k překvapivému zvratu, a zasadí vítěznou ránu.

Těžko říct, jestli jsou horší dva buranští Američané v Japonsku, nebo Japonci, kteří bez těch dvou nejsou schopni nic vyšetřit... Douglas i Garcia mě svou suverenitou opravdu hodně štvali, a fandil jsem Japoncům, kteří se před těmi Američany stejně vždycky sehnuli...Takže z pohledu scénáře je to velká bída. ALE - vizuálně je to Scottův druhý Blade Runner! Neony, kouř, fantastické svícení připomínající už zmíněné scifi a film noiry. Krom toho parádní důraz na industriální krajiny, které se stávají hlavním leitmotivem většiny filmu. Prostředí je vykresleno spíš jako koláž a chaos prvků, není tu důraz na konkrétní monumenty, které by jednoduše popsaly Japonsko. Hlavní důraz se klade na atmosféru, a každý záběr se tomu podřizuje. Je to potvrzení, že Ridley Scott je spíš obrazový než příběhový režisér, a také, že v 80.letech byl prostě na vrcholu. Za ty krásné obrázky 4 hvězdičky a rád se podívám znovu. Za příběh by to byly tak 2.

Ústřední motiv jako od Clivea Barkera, ale tím ta podobnost končí. Six se vyžívá v povrchní nechutnosti, a na atmosféru kašle. Nebo ji prostě neumí, protože Lidská stonožka působí filmařsky velmi amatérsky.

Plyne pomalu, nejednoznačně, tak nějak na více rovinách - romanticky, opravdu napínavě i trochu sociálně-kriticky... Není to šablonovité a má to fantastické obsazení, z něhož viníká vlastně každý z ústřední čtveřice. Jeden z nejlepších Hitchcockových filmů.

Jak ke konci říká postava hláškaře Romana: "Nejdřív tank, potom letadlo a teď vesmírná loď?". Asi tak. Je to totálně mimo realitu, asi jako moorovská Bondovka křížená s Expandables. A ještě šílenější. Je to vlastně pořád to samé velké nic, ale v soudobém akčním žánru se prostě jedná o naprostou, přehledně a precizně natočenou, špičku. A v tomto případě i se smutnou, ale vkusně zvládnutou tečkou.