Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krátkometrážny

Recenzie (1 451)

plagát

Hra na oliheň - Kganbu (2021) (epizóda) 

Nepřišla tahle epizoda příliš brzy? Skvěle rozehrané lidské charaktery, a nejemotivnější díl.

plagát

Hra na oliheň - Drž se týmu (2021) (epizóda) 

Zatajený dech. A když si myslíte, že dál už zajít nejde, tak vám to autoři celkem snadno vyvrátí.

plagát

Total Recall (1990) 

Podobně jako Robocop a Hvězdná pěchota, i Total Recall klame tělem, a pod bezduchou akční zábavou se skrývá něco o malinko zajímavějšího a nápaditějšího. Zatímco Robocop je satira médii ovládané společnosti 80.let, Hvězdná pěchota se naváží do amerického imperialismu a nejde daleko k přirovnáním s nacismem, Total Recall je sice o dost jednodušší a přímočařejší, ale i tady najdeme podprahové téma - lidskou touhu žít jiný než vlastní život, snění nad životem bez stereotypu... Tyhle úvahy Verhoeven převádí ad absurdum, a díky tomu, že vlastně nevíme jestli se jedná o sen, zmatnělou vzpomínku, nebo realitu, lze i celý film brát s nadhledem a ledasco mu odpustit - vždyť je to koncept! Totálně béčkový děj pak funguje podobně vtipně jako třeba v Muži z Acapulca, protože takto si to hlavní hrdina Douglas Quaid přeci objednal - tajný agent, tajemná láska, osvobození planety od útlaku...

plagát

Brazil (1985) 

Spíš než alternativní historie ve stylu dystopické 1984, je to satira tehdejší, a dost možná i dnešní byrokracie. Gilliam bere postupy ze všech možných žánrů - chvíli je to noir, chvíli fantasy, chvíli dystopická scifi a jindy akční groteska ve stylu Bustera Keatona nebo bizardní situace alá Monty Python - a je toho tam ještě mnohem víc, a dává to překvapivě smysl. A vypadá to neskutečně. I dnes, po těch letech, film doslova hýří nápady a prakticky žádný záběr není "jen tak". Vše má svou kompozici a množství detailů, které berou dech.

plagát

Love, Death & Robots (2019) (seriál) 

Kdybych měl hodnotit jednotlivé epizody zvlášť, asi by vyšlo najevo jak nevyrovnaná kvalita tuto sérii provází. Je to ale důsledkem faktu, že co povídka, to unikátní přístup - formoou i obsahem. Jako celek je to nebývale kreativní a plné překvapení. Na každdý díl jsem se vyloženě těšil a byl jsem zvědavý, co přinese. Nejlepší epizody: The Witness (ta forma!), Suits (primitivní variace na Hvězdnou pěchotu, během pár minut ale vybuduje atmosféru srovnatelnou s dvouhodinovým filmem), Zima Blue (pomalé až meditativní, krásné), Good hunting (dobrodružství, romantika, anime, steampunk)... Ale každý bude mít jiný výběr - a to je na tom to nejlepší!

plagát

Daj mi tvoje meno (2017) 

Inteligentní dialogy, úžasná atmosféra, jemné detaily v práci s ostrostí záběrování, skvělí herci, nenucený děj, Sufjan Stevens... Tady se to všechno sešlo a dalo vzniknout nečekaně subtilnímu příběhu, který svou formou převyšuje většinu toho, co dnes vidíme v kinech. Není to nejlepší film všech dob, ale je to prostě krásné...

plagát

Kašmír: Je-li kde na světě ráj (1961) 

Pohled do jiného světa. Jako by H+Z zaznamenali jedny z posledních momentů 19.století. Když dnes googlujete Kashmir, nezobrazí se vám zmínky o pozemském ráji, ale o nekončícím napětí, které hraničí s válečnouo zónou. O to dojemnější je sledovat poklidný svět zaznamenaný českými cestovateli. Je to svět na začátku cesty pokroku, ve kterém je staré a nové stále v jakési rovnováze, a lidé žijí v míru. Za zmínku stojí forma dokumentu - geniální hudba Zdeňka Lišky (kéž by takovéto klenoty někdy vyšly) vázaná k obrazu, by si vystačila i bez komentáře. Nezřídka udá obraz nějaký rytmus, který pak přejme hudební motiv, a v takové momenty nejde o nic menšího než krásu obrazu - řeč přebírá střihová montáž.

plagát

Italianamerican (1974) 

Klíč ke Scorsesemu. Kdo nemá nakoukáno, asi to nemá šanci zaujmout, ale tohle je dukaz, že lidé z tech filmu skutečne existovali.

plagát

Roma (2018) 

Zástupce toho druhu filmů, kde se vám na pozadí lidských osudů nenápadně odvíjí i příběh jedné země. Nevyzpytatelná příroda, vyhrocená politická situace a sociální rozdíly. A to vše jen tak mimochodem, jako součást obyčejného každodenního života. Formálně dokonalé, a přitom obyčejně dojemné a hezké... Roma by v devadesátých letech působila jako klasický film z filmového klubu. Dnes je to neuvěřitelné zjevení, které nám připomíná, proč má kinematografie smysl.