anais

Gibsonův film se potací někde mezi autentickým svědectvím (latina a aramejština, věrnost evangeliím) a typickým hoolywoodským filmem (rychlý střih, hudba jako z Gladiátora nebo Skály). A není zas tak krvavý, jak o něm koluje. Dnešní doba asi potřebuje přimočařejší pojetí, aby si divák uvědomil Ježíškovu oběť. Potud tedy Gibson odvádí skvělou práci. Jenže i přes to mi Umučení ale nejvíc připomnělo "nejnavštěvovanější film všech dob", Ježíš, ve kterém aktéři jen říkají své repliky a nevzniká tak filmová řeč, která by diváka skutečně strhla. Jako by se to Gibsonovi užitím prakticky doslovných citátů z knižní předlohy, stalo taky... Líbila se mi kamera, která v těsné Ježíšově blízkosti prožíva všechna jeho utrpení. Zatímco první polovina, která ještě vypráví příběh, má dobrou atmosféru, druhá půle je udou na entou. Hlavní hrdina jde, spadne, jde, spadne, jde atd... O Ježíšovi už bylo natočeno mnoho lepších i horších filmů. Tenhle z nich vybočuje novátorským pojetím. Gibson měl zajímavou myšlenku, ale výsledek skončil někde v polovině vytyčené trasy. Herci nemají možnost předvést nějaký výkon a stávají se postavičkami v obrázkové bibli, která se co nejnázorněji, nejjednodušeji snaží ukázat, jak to vlastně bylo.

Když dokument může být tak dechberoucí, jaký by byl teprve film :-(

Dobře napsané hlášky, pěkný Fukův main theme. Líbil se mi i výkon Kamila Švejdy a Dušek nezklamal. Hlavně v první půli jsem se opravdu smál. V druhé taky, ale poněkud jsem se nemohl smířit s pojetím zombivců, jako brutálních zabijáků, mezi nimiž ale hrdinové bezstarostně pobíhají a smějou se jim do obličeje. Taky nějaké ty nelogičnosti by se našly. I přes to však ChH naplnil to, co jsem od něj očekával. Je to pocta béčkovým filmům, a jako takový i působí. Koho zajímá, že v původním Texas Chain Saw Massacre nejsou kvalitní herecké výkony? Že tam není nic zajímavějšího než vřeštění blondýny a sem tam nějaká ta krev? Choking hazard možná zklamal ve snaze natočit sofistikovanou poctu béčkovým filmům. Zastavil se někde na půli cesty. Díky tomu se Dáše Patrasové nabudete smát s chápavým výrazem, ale uchechtávat s trochu nevěřícím kroucením hlavou. Je to správně bizarní a jednou se z něj asi stane vyhledávaná rarita mezi českými filmy.

text obsahuje spoilery --- Příběh má tři úrovně. Mladá prostitutka otěhotní se zákazníkem. Ten však dítě nechce, tak ho s pomocí své sestry po porodu utopí. Dívka od nich uteče a uchýlí se k mladému spisovateli, který je právě po rozchodu. Z toho důvodu hodně pije a chce se zabít. Starost o dívku mu však pomůže na vlastní problémy zapomenout. Dívka se však znovu uvrhne do spárů svého bývalého a odmítne se ke spisovateli vrátit. Mladík svou snahu vzdá a vrátí se ke své bývalé. Mezitím dívka nedokáže ubránit návalům lítosti nad ztrátou dítěte. Zajímavá je scéna její smrti - sice uchopí do ruky nůž, ale kamera ji v tu chvíli přestane sledovat. Po chvíli dopadne neposkvrněný nůž na zem. Dívka po chvíli stejně zemřw. Jako by ji Bergman nechtěl nechat zemřít vlastní rukou. Celý film je orámovaný příběhem režiséra, natáčejícího romantický kýč. Režisér hledá téma pro svůj příští film, a přitahuje ho idea "pekla našeho světa". Na konci dochází k závěru, že podobný film natočit nedokáže. Celé je to paralelou samotného Bergmana a reflexí dívčina příběhu. Jedna z úvodních scén, jakoby evokovala budoucí Scény z maželského života - dívka vypraví spisovateli o tom, že je spokojená se svou současnou existencí, s povoláním prostitutky. Tedy podobně jako manželský pár z Bergmanova slavného seriálu žije v iluze, jejíž zaslepené protahování jen prohloubí následné utrpení.

Killer´s kiss působí spíš jako cvičení než plnohodnotný film. Film si často vystačí jen s obrazem a dialogy přicházejí ke slovu až v druhém plánu. Kubrick experimentuje s odrazy v zrcadle,průhledy oknem (děj ve dvou bytech najednou), různé podhledy a nadhledy... jako by si budoucí mistr zkoušel, co všechno si může dovolit. Vyprávění je z počátku poněkud pomalejší (dynamické ale zdlouhavé). Je zajímavé srovnat například scénu boxerského zápasu se Zuřícím býkem a Rockym - nakolik se posunula míra filmové brutality). Za zmínku stojí také tančící baletka, která podbarvuje smutné vyprávění hrdinky, a nezapomenutelná scéna souboje pomocí kusů těl z panen, které známe z výloh. Krátká stopáž byla mladému Kubrickovi ještě vlastní, takže lze doporučit i lidem, kteří u jeho pozdních filmů usínají.

Nejenže film vykrádá 1984, 461° Farenheita a stylizací akčních scén i Matrix - ale scénář postrádá logiku. Docela zajímavá kamera to nezachrání...

Místo městečka, psa a keříků angreštovníku - křídou načrtlé půdorysy... divadelní scéna. První hodina krásně utekla - byla vtipná, hřejivá - americká vesnička ve Skalistých horách do svých řad přijme neznámou dívku... uchlácholen, zapomněl jsem, co lze od Triera čekat. A najednou k tomu došlo - z Nicole se stavá sexuálni otrok mužů a ženy ji za to nenávidí. Naštěstí, Trier z toho vybruslil docela překvapivě. (následuje SPOILER) Hrdinka se z počátku sice poddá, ale nakonec se vesničanům krutě pomstí (líbilo se mi přirovnáni v Cineme, že Nicole je Ježíš, který se nakonec rozhodne nevykonat obět, ale zabije Jidáše), což vzhledem k ostatní režisérově tvorbě působí velmi osvěžujícím dojmem (i když o nic méně depresivním). Jak už jsem naznačil, scéna je vyřešena úžasně. Strohé prostory možná podněcují fantazii nejen samotných diváků, ale i herců, kteří se nebojí do rolí víc opřít a snad až divadelně přehrávat. Paul Bettany je skvělý jako vždy. Nicole je taky výborná. Zásluhu na výkonech má jistě i Trierova kamera, která detailně mapuje tváře protagonistů. Trier popírá pravidla, které si stanovil v projektu Dogma, ale to mu umožňuje stanovit si libovolné mantinely ve vlastním světě. Ten není omezen ničím jiným než šílenou vizí, která vznikla v jeho diktátorském režijním mozku.

Zatímco postava Billa Murrayho je s životem jakž takž smířená, Scarlett Johansson si teprve zvyká na věčné nepochopení okolím a stereotyp. Oba využijí příležitosti jak z opakujícího se cyklu vybočit. Pro něj je to možná poslední šance, pro ni první. Japonská metropole tu slouží jako symbol každodenního vězení nás všech. Je to do krajnosti převedená realita všedního života. Zaběhlé vzorce. Po Billu Murrym Japonci chtějí, aby to byl TEN herec, kterého znají z reklam a filmu, a on se tak chová. Dívka je obětí podobných stereotypů. Tísnivou atmosféru jejich existence podtrhují odosobněné elektronické rytmy... Stejně jako pro ty dva byl film jen odskočením z každodenní rutiny, tak je tomu bohužel i pro diváka. A já musím zpět k učení :(

Z Road to perdition se do hlavy zapíše několik fantastických scén: hra na klavir, která beze slov charakterizuje vztah Hanksovi a Newmanovi postavy, smrt v dešti a snad všechny scény s démonickým Jude Lawem. Jde z něj strach, je brutální a nemilosrdný. Film je až zbytečně krátký. Stručný. Je to příběh o konci jednoho zabijáka, a ne rozsáhlá freska ve stylu Kmotra (gangsterské téma díky Coppolovi a Scorsessemu vyvolává očekávání větší popisnosti). Ve své skromnosti je ale s velkolepou Corleonovskou ságou srovnatelný.

Krásný film plně využívající fotogeničnosti moderní architektury k vykreslení futuristického prostředí. Zajímavý příběh, skvělé obsazení (Jude Law!) a příjemná hudba. Je škoda, že Gattaca svého času prošla takřka bez povšimnutí (já film viděl dopoledne na čt2!), přestože je to naprosto dechberoucí podívaná. Jeden z nejkásnějších science fiction vůbec.