Vězení

Na Bergmana je třeba se podívat alespoň jednou za rok; tak trochu jako normál, etalon, pro porovnání s ostatními spatřenými filmy. A naopak: jejich periskopem se znovu podívat na filmy Bergmanovy. Je sice pravda, že jeho aura po jeho smrti postupně bledne, ale pro ty, kteří ho zažili v plné slávě padesátých, šedesátých a sedmdesátých let, bude pořád filmovým mágem první kategorie. Jeho raný film "Vězení" už sice prozrazuje jeho rukopis (promyšlená kamera: byť ještě bez Nykvista, surrealistické obrazy: od kterých se později odpoutává, příjemným dialogy: i když zde jich je nezvykle mnoho, pesimistické pojetí lidských vztahů: to je poměrně setrvalý rys, nevýrazné herecké výkony: to se brzy změní, apod.), avšak ještě to přece jen není ono... (05.08.2014)

Opäť Bermanova kráska v nesnázích, tak typická pre jeho tvorbu v 40. rokoch. Tentokrát ale ešte depresívnejšie a bezvýchodiskovejšie, ako napríklad v Prístave. Bergman ma prekvapil zobrazením snových stavov hlavnej predstaviteľky. Chvíľu budete tápať v naratíve, aby ste nakoniec zistili, že ani tak sám o sebe nie je dôležitý, že dôležitejšie sú vypovedané aj nevypovedané myšlienky. Proste to klasické bergmanovské filozofovanie o Bohu, Diablovi, živote, smrti a tentokrát aj o neakceptovateľnej bezcitnosti. (12.04.2018)

Vlastně mě to docela zklamalo. Po filmařské a herecké stránce je to (jako vždycky u Bergmana) skvělé a má to i pár fascinujících scén a jednu perfektně udělanou noční můru, ale to ostatní je takové, no... Já nevím, začne to jako filozofování o smrti a neexistenci Boha (tady se Bergman ani nezabývá tím, jestli náhodou je, Bůh je prostě mrtvý a hotovo), pak je z toho zvláštní pokus o psychologické drama o jedné ženě, který se o tu psychologii sice snaží, ale málo a tak zde chování postav nedává moc smysl a v závěrečné scéně se to vrátí opět k tomu prvotnímu filozofování, aby to mělo nějaký celistvý konec, který stejně celistvě nepůsobí. Je to depresivní a beznadějné, kdy náš svět je Peklo a jediný způsob, jak v něm přežít, je mít nějaký vztah, ale nějaká šance na to mít nějaký funkční je mizivá. Pár zajímavých myšlenek zde sice zazní (obecně myšlenek to má dost), ale ani jedna není pořádně rozebraná a všechny jsou jen lehce načrtnuty, některé dokonce povrchně. Je zde znát jakýsi prvopočátek Bergmanových stěžejních témat, která neustále rozvádí po celou svoji následující tvorbu, ale nemám důvod hodnotit to nějak vysoko, když to samostatně moc nefunguje. Ve finále to spíš vypadá jako současná instantní depka, než film od Bergmana - a to je na Vězení asi to nejhorší. Fakt mě to dost zklamalo a tu slabou třetí hvězdu dávám jen za to, že tak skvěle natočený film si nižší hodnocení asi ani nezaslouží. Navíc potenciál tu byl tak jako tak. Ale taky záleží, jaký budu na ten film mít názor, až se mi víc rozleží v hlavě. Pak tu buď nechám stejné hodnocení nebo půjdu níž. Slabé 3* (20.02.2021)

text obsahuje spoilery --- Příběh má tři úrovně. Mladá prostitutka otěhotní se zákazníkem. Ten však dítě nechce, tak ho s pomocí své sestry po porodu utopí. Dívka od nich uteče a uchýlí se k mladému spisovateli, který je právě po rozchodu. Z toho důvodu hodně pije a chce se zabít. Starost o dívku mu však pomůže na vlastní problémy zapomenout. Dívka se však znovu uvrhne do spárů svého bývalého a odmítne se ke spisovateli vrátit. Mladík svou snahu vzdá a vrátí se ke své bývalé. Mezitím dívka nedokáže ubránit návalům lítosti nad ztrátou dítěte. Zajímavá je scéna její smrti - sice uchopí do ruky nůž, ale kamera ji v tu chvíli přestane sledovat. Po chvíli dopadne neposkvrněný nůž na zem. Dívka po chvíli stejně zemřw. Jako by ji Bergman nechtěl nechat zemřít vlastní rukou. Celý film je orámovaný příběhem režiséra, natáčejícího romantický kýč. Režisér hledá téma pro svůj příští film, a přitahuje ho idea "pekla našeho světa". Na konci dochází k závěru, že podobný film natočit nedokáže. Celé je to paralelou samotného Bergmana a reflexí dívčina příběhu. Jedna z úvodních scén, jakoby evokovala budoucí Scény z maželského života - dívka vypraví spisovateli o tom, že je spokojená se svou současnou existencí, s povoláním prostitutky. Tedy podobně jako manželský pár z Bergmanova slavného seriálu žije v iluze, jejíž zaslepené protahování jen prohloubí následné utrpení. (03.04.2004)

Život je krutý oblouk mezi narozením a smrtí. No a co? Čert to vem. Bergmanův výběr životních situací podporujících hypotézu, že otěže nad světem převzal ďábel a rozhodl se trochu překvapivě nechat vše na svém místě, berou filmu vítr z plachet. Ďáblovi se tato volba pochopitelně vyplácí, alespoň v Mistrově pojetí o tom není sporu. Je ale dábelský svět světem někoho jiného než Bergmana samotného? Námět a důsledné zpracování jednoho z Bergmanových před-klasických stylistických cvičení nechtíc demonstruje filosofické a umělecké slabiny, které mu zabránily stát se ještě větším filmařem, než jakým se stal. A také proč nepřekonal sám sebe - protože byly časy, kdy s nikým jiným soupeřit nemohl. Nejzajímavější moment Vězení představuje film ve filmu (ve filmu), krátká groteska, kterou si pobavení milenci promítají na stěnu podkrovní mansardy. Hysterické veselí etudy představuje předzvěst osobitých nelegračních komedií, k nimž se Bergman v budoucnosti několikrát uchýlil, aby skrze smích zkusil zarmoutit víc, než se mu povedlo prostřednictvím explicitních chmur) a jako symptom slepé excentricity a jednosměrnosti, jimiž jsou i jeho nejlepší díla poznamenána. Sebetrýznitelsky lahodné. (06.07.2016)