Vitason

Tohle je moje srdcovka. Skvělí herci, scénář, výprava-prostě všechno. Možná, že teď se mi to líbí ještě víc než před lety.

On film by to špatný nebyl. Atmosféra 80. let je mi ze všech nejbližší. Pohádkové prvky mám rád a Kurt je sympaťák. Tak v čem je problém? Hlavním důvodem, proč jsem si film neužil byly špatně natočené a sestříhané akční scény, které zkazily potenciální zábavu.

Nechutně americký film. Třeba se jednou taky dočkáme filmu, kde Václav Klaus nasedne do Grippenu proti invazi obřích motýlů a svět bude spasen infekcí zarděnek. Film by možná nebyl až tak špatný, kdyby se nebral tolik vážně, jako parodie by možná byl přijatelnější.

Film to úplně špatný není, ale přijde mi, že režisér nedokáže pracovat se základními atributy žánru- akce a humor. Filmu chybí tempo, scénář je celkem slabý, bez hlášek, ovšem na druhou stranu, taky je mohl zabít český dabing, který moc povedený taky není.

Tenhle film je sice strašná vlezdoprdelka, ale za odvahu, skvělé zpracování a hlavně scénář mu to s klidným svědomím odpouštím.

Osobně u filmů preferuju spíše formu před obsahem, takže mi lehké ustoupení příběhu do pozadí nevadilo. Film je velice zajímavý tím, že jeho poselství se dá lehce uvěřit. Dlouho jsem si z kina neodnesl takhle syrový zážitek. V několika momentech jsem si vybavoval práci Stanleye Kubricka. Cuarón a jeho kameraman zde předvádějí neskutečný koncert.

Příběh rytíře hrajícího šachy se Smrtí zní zajímavě, ale je zde pár hluchých míst. Postava malíře ve filmu tvrdí, že jen maluje obrazy a je jen na lidech, jak si je vyloží a co si z nich vezmou za zkušenost. Podle mého názoru úplně stejně přistupuje Bergman ke svému filmu. Režisér ve filmu pokládá mnoho otázek, ale jejich zodpovídání se celkem zdatně vyhýbá. Hlavní hrdina Antonius Block se vrací po deseti letech strávených ve válce. Uvědomuje si zbytečnost své výpravy, ale nelituje svých činů. Jen začíná být znavený životem. Rytíř se smrti nebojí ,ale děsí ho strach co bude následovat po ní. Prahne po důkazu boží existence, čímž popírá svoji víru, která je založená na oddanosti, ale jediný důkaz nebo znamení k němu nepřichází a ani Smrt mu nedokáže dát jasnou odpověď. Film působí jako kritika víry, která je založená na věčném strašení lidí. Je zde ukázáno, čeho jsou lidé schopni pro zachování svoji existence. Rytíř tvrdí, že chce odklad využít k něčemu velkolepému, že chce po sobě něco zanechat, ale já si myslím, že se chce spíše smířit sám se sebou. Finále filmu ukazuje její nevyhnutelnost a možná tím chce režisér vyjádřit, že otázky pokládané ve filmu o smyslu života, existenci Boha, významu lásky jsou přece jen trochu zbytečné, protože na ně nikdo nedokáže dát odpověď , ale všichni se po své smrti dozvíme pravdu. Filmu vévodí skvělé herecké výkony ať už Maxe von Sydowa, nebo Bengta Ekerota, který představuje Smrt, která je tajuplná, čiší z ní respekt, ale není nikterak odporná nebo strašidelná. Kamera, která si velice často hraje se světlem a stínem, je úžasná. Sedmá pečeť je jeden z mála filmů, který si každý může vykládat po svém, ale každopádně je to jeden z mezníků kinematografie.

Formanova režie je velice klidná. Prakticky nehybnou kamerou naznačuje uzavřenost vztahů hlavních postav. Prostor jednání je jasně daný. Vše je skoro vždy ohraničeno čtyři stěnami, které fungují jako hranice mezi dvěma světy. A to mezi světem bláznů a tím normálním světem. Režisér ukazuje, že oba světy si jsou velice podobné. Ne-li stejné. Vykreslení hlavního ženského charakteru vrchní sestry Ratched ukazuje, že lidé z normálního světa nejsou o nic větší blázni než pacienti zdejšího oddělení. Slečna Ratched je až pedantsky upnutá na svůj čepec, protože to je její uniforma, která jí dává moc. V normálním životě se může chovat jinak, ale jí právě uniforma rozlišuje od bláznů a je pro ní symbolem kontroly. Je perfekcionistka, chladná ve svém jednání, vždy dbalá pravidel, proto se jí Randall tolik hnusí. Randall je totiž pravým opakem. Je svobodomyslný, impulsivní, ale je to i člověk s dobrým srdcem. Vše šlo podle představ slečny Ratched dokud do jejího oddělení nevnesl Randall svůj optimismus. Randall všem ukáže ,že nejsou takoví blázni za které jsou považováni. Pacienti jsou ustrašení a uzavření před okolním světem, protože v něm byli označeni za nenormální. Oni to pokorně přijali a nechali se zahnat za plot, který funguje jako symbol svobody. Mohlo by se zdát, že pacienti izolovaní od okolního světa jsou morálně čistí, ale trpí lidskými hříchy jako lidé za plotem. Přes plot pozorují lidi a závidí jim, i když nemají odvahu přidat se na jejich stranu. Je až ironické sledovat situaci, když pacienti sledují v televizi debatu o pádu berlínské zdi, která tvoří snad ještě silnější hranici než jejich plot a je tu větší šance na prolomení oné hranice. Představa, že se západní a východní svět spojí ,ale oni zůstanou izolovaní na trochu jiné hranici je až nemyslitelná. Režisérův ústup do pozadí vytváří plochu pro neuvěřitelné herecké výkony. Ať už energický výkon Jacka Nicholsona, nebo Louise Fletcherové, která představuje dokonale ztělesnělé zlo v rouchu beránčím. Všechny tyto složky, citlivou režií začínaje a hereckými výkony konče vytvářejí úžasnou optimistickou podívanou z nepříliš veselého prostředí.

Záhadný cizinec Bruce Willis projíždí malým zapadákovem Jericho a netuší do čeho se zaplete jediným pohledem na procházející dívku. Malé městečko ovládají dva gangy a Bruce se stane hybnou silou všech událostí v hodně stylovém filmu. Bruce je slušnej drsňák, ale i přes absenci svědomí pomůže všem ženám kolem sebe. Z Willisových komentářů je znát, že autoři byli nad věcí, takže pistole s padesáti náboji není problém. Dalším velkým pozitivem filmu je úžasně odporný padouch Christopher Walken. Dobrá výprava a skvělá atmosféra 20.let, škoda jen, že tento film propadl a není moc známý.

Naprosto strhujcí film s geniálním scénářem. Užásná atmosféra 50. let. Skvělé herecké obsazení, ve kterém se herci předhánějí v úžasnosti výkonu.