JASON_X

Smrtící virus. Postapo. John má chajdu uprostřed severskejch lesů, ve který teskní po svojí mrtvý ženě. A pořád posiluje a štípe dřevo. Posiluje tak moc, až je z toho fakt hodně nařachanej. A mluví takovým tím zastřeným sípavým hlasem, jakým ve filmech mluvívají fakt hodně nařachaní borci. Nařachanej z fitka je i zlej zýpek, kterej mu tu ženu voddělal. Týpek má kolem sebe malou armádu stejně nařachanejch i stejně zlejch chlapů a ženskejch. A většina jich navíc asi chodí ke stejnýmu tatérovi, protože má podobně retardovaný kérky. K Johnovi přijde žádat vo pomoc blondska. Líbí se jí, jak je nařachanej a Johnovi se zase líběj její cecíky a to vostatní, ale snaží se to nedávat najevo, protože je fakt drsnej. Blondsku hledá zlej týpek a jeho banda, protože ona je... Ale na zbytek se podívejte sami. Prozradím jenom, že režie i výprava je hluboko pod úrovní dokonce i podřadných céčkových  videofilmů z osmdesátek a devadesátek. A námět, scénář i dialogy (hlavně pak Johnovy hlášky) jsou jak od chlápka po frontální lobotomii. A aniž bych chtěl někoho urazit myslím, že alespoň částečná lobotomie se předpokládá i u druhu diváka, kterému je tenhle skvost určený. A nebo třeba smysl pro nadsázku, nechtěnou humornost a perverzní náklonnost ke špatným a dementním filmům, což je třeba i můj případ.

Škoda, že pod hlavičkou Netflixu vznikají většinou okázale multirasové a multipohlavní srágory, protože filmařinu tahle stoka (tedy kanál) předvádí většinou hodně slušnou. Nejinak je tomu i v tomhle případě. Dobře natočená teenagerská vyvražďovačka, které bych normálně hodil tři hvězdy. Ovšem její standardní zápletka je bohužel "obohacena" nadprůměrnou porcí tak idiotsky angažovaných zvratků o rasismu a sexuální jinakosti, že už se snad (aspoň částečně) jedná o parodii a nadsázku, protože nemůžu uvěřit, že by tohle nějaký tvůrce myslel opravdu stoprocentně vážně a nechechtal se u toho aspoň trochu pod vousy. Ale ono to bohužel už není vůbec k smíchu.

Nadchnul mě nový rejžův majstrštyk Bac Nord, a tak jsem lačně sáhnul po téhle jeho o něco starší kriminálce, která slibovala (jejíž komentáře slibovaly) taktéž hutnou atmosféru a nemilosrdnou řežbu polišů a gangsterů v Marseille. Děj je zasazený do blahých sedmdesátek, kdy drogovou scénu ve městě ještě ovládají Korsičani a Taliáni, a po negrech ani Maghrebanech tu zatím není ani stopy. Ale to je asi tak jediné jeho pozitivum. Namísto strhujícího tempa rozbředlý a nezáživný ploužák, namísto akce jen policejní rutina, zákulisní pletichy a smrtelně únavné žvanění, během kterého se občas někde vystřelí z bouchačky a občas někdo někde dostane pěstí. A přihodím-li ještě skákající ruční kameru, pak se jazýček mých pomyslných vah nevychýlí ani kousek nad druhou hvězdu.

Jak praví stará moudrost starého mužského šovinisty - ženská může bejt lesba jenom proto, že ještě nepotkala pořádnýho chlapa. Aspoň tak to říkají chlapi u nás v práci, zarostlí špinaví drsoňové, páchnoucí motorovým olejem, potem a levným tabákem. A s veganama je to podobný - když by takovej vegan náhodou ochutnal pořádnej kusanec krvavý flákoty, s nějakým jeho veganstvím je rázem šmytec a bude se chtít cpát už jen stejkama a tatarákem. No a vo tom to je. Lesbická veganka tu pod vedením zkušeného werewolfího alfa samce postupně dozrává v submisivní vlkodlačí slečinku s nepřekonatelnou touhou po masité baště. A nejlepší je, když ta bašta byla ještě před chvilkou živá. Ale co se stane, až jí přestanou stačit divocí králíci? Nechejte se překvapit, mně se to tedy dost líbilo. Jenom ten závěr mě vůbec nepřesvědčil. A taky bych mnohem radši v tomhle filmu viděl úřadovat vznešené nosferaty, než ta lykanská zvířata... I když je pravda, že hlavní lykan je na lykana překvapivě kultivovaný, distingovaný a celkově sympatický gentleman.

Stejně tak jako se přiznávám, když nějakému rafinovanému filmovému veledílu neporozumím, tak se teď musím pochlubit, že pointu tohohle jsem odtušil/uhodl už chvíli po začátku, s tím manželem mi to bylo nevím proč intuitivně jasné. Možná je to taky proto, že podobné horrorové/mysteriózní thrillery jsou z hollywoodských útrob vyvrhovány pouze v několika málo šablonách a málokdy překvapí nějakou inovací. A co bych vypíchl tady? Nejvíc se mi asi líbilo, jak Rebecca Hall ztvárnila truchlící vdovu, její oscilování na tenké a nezřetelné hranici mezi údivem, smutkem, vztekem a záchvatem hysterického smíchu, bylo tuze přesvědčivé. SPOILER: Zato ovšem silně nepřesvědčivý byl fakt, že svého mužíčka začala vzlykavě oplakávat teprve vzápětí poté, co pod podlahou jeho tajného domu objevila jeho malá tajemství.

Nedávno jsem s americkou produkcí letmo nakoukl do odpudivých arabsko-negerských čtvrtí Marseille s jejich odpudivými obyvateli (Stilwater), aniž bych tušil, že jsem tam už o rok dřív mohl nakouknout mnohem důkladněji a s mnohem povolanější produkcí domácí, tedy francouzskou. A světe div se, tenhle hustoatmosférický, syrový, rasově těžce nekorektní, testosteronem a adrenalinem napumpovaný kriminální akčňák, který má potenciál vyrobit z leckterého sluníčkáře a voliče Pirátů oddaného člena Ku-Klux-Klanu, se prezentuje pod hlavičkou Netflixu, toho Netflixu, který... no jistě sami všichni dobře víme. Je to hodně neradostná podívaná. I kdyby městská "multikulturní" realita v Západní, Severní, ale i Jižní Evropě byla jen z poloviny tak bezútěšná, jak je zobrazena v tomhle filmu, mám obavy, že tamní společenské struktury jsou během dvou tří generací nenávratně v hajzlu. A vládnoucím "elitám" je to zjevně buřt, nebo je to dokonce jejich záměr.

Dost možná, že je v téhle komorní menšinovce zakódováno nějaké poselství, že její tvůrci skrze ní chtěli sdělit něco ještě hlubšího, než jen pocity odcizení, prázdnoty či počínajícího šílenství, že obsahuje spoustu symbolismů a alegorií, ale popravdě já v ní nic závažného nenašel, žádný vyšší nebo hlubší smysl v ní nevidím a chápu ji jen jako zajímavou, ale povrchně psychologizující filmařskou hříčku o problematickém dospívání jednoho náctiletého svéráze, která mi svým filmovým jazykem i svou "energií" připomněla nějaké ty nekomerční nízkorozpočťáky z filmových klubů. A nebo se pletu? Možná budu zítra moudřejší, ale teď už usínám, takže snahu o hlubší rozbor vzdávám.

Možná, že už mám v hlavě úplnou bramboračku z našeho tradičního každopodzimního rubání akátů v práci, ale tohle norský drámko, laděný lehce do horrorova, jsem nějak úplně nepochopil. Ale nemyslím, že si ho kvůli tomu hned tak někdy pustím podruhý. Je to sice vcelku koukatelná zajímavost s přívětivou stopáží, ale ve frontě mi čeká spousta dalších kousků. Mám však pro tyhle okrajový alternativní nízkorozpočťáky slabost, zvlášť když jsou podobnýho žánru a rázu, tedy ponurý, depresivní, halucinační, nejednoznačný... A když třeba i obsahují několik pěkných krajinářských záběrů, nebo zvláštní, zneklidňující hudbu.

Fakt solidně cáklá rodinka. Že je vadnej syn, zjistíte už z předtitulkovýho lesního záběru. U matky je vám to zřejmý hned, jakmile se poprvý rozhlídne a promluví. No a dcera je jasná minimálně od chvíle, kdy jen povyleze z auťáku a chčije ve stoje na silnici, namísto toho, aby šla na chcáč do pangejtu a utřela si pipinu lopuchem, jako každá normální ženská. Nicméně dá se to přičíst jejímu chocku a další děj je pak hodně zajímavej, pí rejžová diváka šponuje a nechává v nejistotě, aby pak na něho někdy v polovině vybalila první slušnej twist, kterej jsem popravdě vůbec nečekal. Ten druhej už se pak sice čekat dal, a ani závěr mě příliš neoslnil, navíc postava zjevující se japonský lady byla tak trochu nadbytečná a její představitelka dost divná, ale to nic nemění na tom, že tohle syrový nízkorozpočtový nekomerční drámko s metafyzickým vocasem je záživnější, originálnější a obsahově bohatší, než 90% všech thrillerů a kvazihorrorů, který vznikají v amerických studiích. A během filmu jsem ani jednou nečuměl do mobilu, což je ode mne pro film nejvyšší možná pocta.

Název mi okamžitě evokoval dokumentární knížku o The Doors, kterou jsem četl (ovšem že česky) už někdy ve dvaa nebo třiadevadesátým (No One Here Gets Out Alive). Ale není to o Doors. Zato je to skvěle zkombinovaná i vyvážená syntéza thrilleru, horroru a sociálního dramatu. Zručně natočená, se syrovou a depresivní atmosférou, a s hodně sympatickou chicou v hlavní roli. Celou dobu jsem si myslel, že je mi jasný, jak to s tím Redem a Beckem ve skutečnosti je, že takhle lehce se nachytat nenechám, ale rejža mě nakonec přečůral a ve finále mě ještě i trochu znejistil slušně halucinačním závěrem (který vlastně i vysvětlí název filmu). Líbilo se mi to natolik, že se tentokrát ani nehodlám rýpat v několika málo scénáristických slabinách, nebo v tom, že se Ambar často chovala jako naprostá husa. Pěkný detail: Zub strýčka Bety přikutálející se z pode dveří. Největší úlet: Samozřejmě že aztécká vaginální hlavožerka. +90%.