Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (6 079)

plagát

Batman (1989) 

Tim Burton natočil snímek, který stylově překračuje veškerá očekávání. Oproti snímkům ze 60. let vsadil na skutečnou temnou atmosféru, komiksu velice blízké kulisy, silný příběh a hlavně charaktery všech postav. Bruce Wayne na první pohled vyniká svým nudným životem a tak by si ho málokdo spojil s tajemným Batmanem hbitě bojujícího se zločinem. Michael Keaton je svým výkonem vskutku nepřekonatelný. Vicki Vale s tváří Kim Basinger vyzařuje sexuální přitažlivost a nejznámější padouch Jocker? Jack Nicholson dal do role všechno a tak na zábavnosti jeho skopičin a hrozeb nemůže být pochyb. Vizuální stránka města Gotham City skutečně vyvolává dojem, že to všechno stylově vypadlo přímo z komiksu. Co je však nejzásadnější, byť je Batman a Bruce Wayne jedna a tatáž osoba, vlivem dobře zahraného odlišného charakteru každého z nich to není vůbec poznat. Takovýto výkon se už bohužel nikomu zopakovat nepodařilo. Tento snímek je názornou ukázkou toho, jak má vypadat správný komiksový film, nebo jinak řečeno film podle komiksu. Tímto kreslený komiks skutečně ožil a vytváří zážitek, jaký se již bohužel později nikdy nenaskytl.

plagát

Hanba (2011) 

Sex jako droga? Inu, proč ne? Závislost jako závislost. A Brandon, postava tohoto vyjímečného příběhu, takto závislý je. Pro něj nemá sex nic společného s láskou, důvěrností či dokonce s fyzickou spokojeností. Neexistuje nic jiného v jeho životě, a to ani něco tak běžného, jako je pocit emocí. Snímek však není o tomto problému jako takovém, jen sleduje dané postavy, jejich chování a principy způsobu života. Steve McQueen, režisér a scénárista v jedné osobě, ve vyobrazení daných skutečností vsadil na jednoduchost a obrazovou přímočarost. Dialogy nenutí nijak přemýšlet a hra světla a hlavně stínu v obraze dodává po umělecké stránce skutečně nevšední zážitek. Filozofický pohled na vnitřní až bolestivou osamělost ve spojení s touhou a vlastní izolace své závislosti tímto poukazuje na zranitelnost a nelehký život takového člověka. Snímek je velmi emocionálně složitý a vede k zamýšlení nad takovou zoufalou naléhavostí. Když někdo neustále myslí na sex, automatický je považován za zvrhlíka a podle toho je odmítán. Při tak hlubokém pohledu, jaký nabízí tento snímek, však spíše vzbuzuje smutek a lítost. Steven realizaci hodně promyslel a tak moc dobře věděl co dělá.

plagát

Splašený vlak (1985) 

Snímků o vlacích jedoucích nekontrolovaně bez strojvedoucího je natočeno už vcelku dost a to jak pro stříbrné plátno, tak i ryze pro televizi. Je však s podivem, jek velice málo je známý tento, který rozhodně patří mezi ty lepší. Dějově tu nejde jen o hrozbu jedoucího vlaku, ale i o dva uprchlé vězně, které se k tomu dostanou čirou náhodou. Takže tu máme dvě dějové linky, které se vzájemně prolínají a divákům předkládají už na první pohled velice mrazivý příběh z oblasti Aljašky. Na jedné straně je snaha zastavit vlak a na druhé chytit uprchlé vězně. Nelze jinak než před filmaři smeknout klobouk, neboť během natáčení si také museli vytrpět své. Dnes by se převážně použilo CGI, ale v polovině 80. let? Takto je autenticita až zarážející a divákovi přeběhne mráz po zádech i doma pěkně v teplíčku na gauči před televizí. Silný příběh poukazuje i na psychologii postav ve velké dynamice dramatických sekvencí a atmosféry. Pozná vůbec někdo, že tu jde také především o pravý smysl a cenu svobody a o hloubku lidské povahy? Dialogy jsou oslnivé a herecké výkony Jona Voighta, Erica Robertse a Rebeccy De Mornay excelentní. Snímek začíná striktně jako film vězeňský, který se náhle změní v katastrofický končící jako hrdinský epos povznášející mnoho charakterů, jako např. touhu po svobodě a s tím spojenou vytrvalost, odhodlání překonat veškeré neduhy a k sebeobětování. Je lepšího snímku, který neopomíjí ani lidskou stránku věci?

plagát

Musíme zabiť Gunthera (2017) 

Že se Arnie komediálních rolí nebojí už dávno víme a tak nemůže překvapit, že vstoupil i do tohoto projektu, na který je ale potřeba si nejprve zvyknout. Stylem jak je natočený by se dal bez skrupulí přiřadit ke stylu Found footage. Vzpomeňme, jak začínal třeba španělský ´REC´. Ano, vidíme pouze to, co natočili dokumentaristé. Atmosféra dějství je příznačná, mnohdy až moc divoká a nepřehledná, ale jinak zásadní a vedoucí k tomu nejdůležitějšímu. Pobavit. No, přiznejme si, že zábava v dokumentárním stylu je hodně těžkopádní. Neustále se přehrává a snaha o komediálnost místy vypadá až zoufale. Ale snaha byla, to se zase musí nechat. A Arnie? No, divák si na něj musí hodně dlouho počkat než se objeví. Komediální role umí, o tom není sporu, jenomže v takovémto snímku vypadající spíše jako zkouška diváků jak něco takového přijmou, svůj talent zatracuje. On ten jeho neustálý úsměv a výraz jak je nad věcí a nikdo na něj prostě nemá se velmi brzy stává až otravným. Takže jak to shrnout. Jedná se o komedii, kde na dokumentární kameru neustále promlouvá zabiják chovající se v podstatě něco jako mluvčí a snažícího se vést partu dalších zabijáků, aby zlikvidovali nepřemožitelného Gunthera. Jenomže jak se později ukáže, ten o nich ví a vždy je nějaký ten krok před nimi. Námět není špatný, v podstatě fungující a jako komedie velice subjektivní. Jen by nemuselo být tolik postav. Ta nepřehlednost je skutečně značná. A otázka na závěr. Jak by takovýto příběh vypadal jako klasická komedie?

plagát

Kamufláž (1991) 

Vedle snímku ´Zúčtování v Malém Tokiu´, který Dolph Lundgren natočil ve stejném roce, docela výrazná změna. Dramatickou roli reportéra snažícího objasnit pozadí teroristického útoku na námořní základnu by u něj asi málokdo očekával. Jeho první odklon od akčního žánru a ne zrovna nejhorší. Zkusil to a snad by to i vyšlo, jenomže si k tomu bohužel zvolil nijak výrazný scénář a značně malou produkci. Spíše televizní film nijak nenadchne, ale ani neurazí. Díru do světa však žádném případě nemohl udělat a není divu. Na takovéto téma s politickým pozadím jsou daleko výraznější filmové počiny.

plagát

Hulk (2003) 

Nic proti režisérovi, neboť Ang Lee patří mezi režisérskou kapacitu, ale zde jeho styl filmového umění snímku spíše uškodil. Převážně první polovina je hodně utahaná a vůbec celkově tomu chybí patřičná energie a komiksový nadhled. I když úplný začátek po dějové stránce lze považovat za zábavný aspekt. Dlouho to však netrvá. Ve druhé polovině je dokonce i vidět, že má scénárista zřejmě rád King Konga, neboť romantický motiv je mu hodně podobný. No považme jen láska k Betty může zkrotit zuřivost takového monstra. Jinak se mimo jiné také probírá další klasický motiv a tím je vztah otce a syna.  Alespoň že se povedlo CGI. Těžko říct jak diváci neznající původní komiks, ale komiksoví fanoušci museli být jistojistě zklamání.

plagát

Přichází Satan - Procitnutí (1991) (TV film) 

Nedá se nic jiného představit, než že se chtěla televizní produkce na sérii náležitě přiživit. Jen kdyby alespoň přišla s něčím originálním. Nebýt malé zmínky o Damienovi, celý snímek by spíše vypadal jako restart či remake. Místo chlapce tu máme dívku a kolem ní se dějí události stejně podivné jako u Damiena. Nic víc, nic míň. Na televizi to však kupodivu není točeno zase až tak hrozně. Jen občas trhají uši příšerné telenovelácké dialogy a hlavně celkově příběh kazí předvídatelnost. Ale což, televize má alespoň co za malý peníz co vysílat a nějaký ten divák se vždy najde. P.S. To ten Antikrist má takto přeskakovat z generace na generaci do nekonečna?

plagát

Nezastaviteľný vlak (2010) 

Bohužel poslední snímek Tonyho Scotta a jak jinak, s Denzelem Washingtonem (třetí spolupráce po sobě), který se o centrum dění tentokrát podělil s Chrisem Pinem. Dějově tu máme nákladní vlak jedoucí v plné rychlosti bez strojvedoucího, což hrozí obrovskou katastrofou. Tony snímek natočil naprosto stejnými postupy jako předchozí remake ´Únos vlaku 1 2 3´ takže opět temný obrazový filtr, rychlý klipový střih, akční tempo, napětí, dobře napsaný scénář, ohromná energie, zoomy, rychlé střihy a samozřejmě na pořádný ´akčňák´ akční scény vzdorovací fyzické zákony a logiku. CGI efekty jsou samozřejmostí, avšak takřka nepostřehnutelné. Děj se plynule rozjede jak ten vlak a napětí si udržuje do poslední minuty. Nechybí ani emocionální stránka věci a ponuré politické rozhodování, ale to je pojaté jen na okraj. Příběh je zaměřen převážně na hlavní dvojici snažící se pro záchranu udělat takřka nemožné. Film patřící k popkornové zábavě, který umí uspokojit a přinést úžasný filmový zážitek. Jen to proboha nebrat celé vážně, jak bývá u mnohých diváků zvykem.

plagát

Únos vlaku 1 2 3 (2009) 

Snímek je remake stejnojmenného snímku z roku 1974, kde vynikl Walter Matthau v roli policejního kapitána Zacharyho Gerbera. A právě na něj tvůrci odkazují spojením hercova křestního jména s příjmením jeho postavy pro roli, kterou si v remaku s chutí zahrál Tonyho herecký soukmenovec, Denzel Washington. Nejedná se však opět o policejního kapitána, ale o dispečera newyorského metra. Tvůrci si z původního snímku vzali pouze námět a děj na dnešní dobu naprosto překopali. Zápornou roli Rydera si zahrál John Travolta a přesně tak, jak on to umí. Příběh v této realizaci sleduje dvě postavy najednou. Počínání Gerbera a Rydera. K tomu temný obrazový filtr, rychlý klipový střih, svěží akční tempo, napětí a dobře napsaný scénář. Tony Scott se na režisérské stoličce opět předvedl v plné parádě. I tento jeho film se vyznačuje energií, zoomy, rychlými střihy a samozřejmě na pořádný ´akčňák´ akční scény vzdorovací fyzické zákony a logiku. Oba filmy si jsou naprosto neporovnatelné. 35 let odstup je hodně a doba se holt razantně změnila. Původní i tento snímek má tedy své vlastní přednosti a tak záleží jen na divákovi, kterému dá přednost.

plagát

Tvárou v tvár (1997) 

Dalo by se říci: Konečně! John Woo tímto snímkem dostal od Hollywoodu naprostou svobodu ve své režisérské realizaci, jakou známe z jeho tvorby v Hongkongu. A skutečně je na co se dívat. Jednoduchý děj v pevném scénáři vyprodukovaném v dechberoucí akční jízdě. Jeho tzv. krvavý balet, adrenalinové honičky, zvýrazněná psychologie postav, citová stránka věci, efektové zpomalené záběry a pro Johna typické holubičky. Jen znalci ví, co ty holubičky vlastně představují. A co hlavně, jedná se o starou dobrou akční filmovou práci. Vše je dějově vyrovnané a tak není hluchého místa a drží si to své tempo. John Travolta a Nicolas Gace byli jasnou volbou, i když v zahrání jeden druhého to místy přeci jen občas krapet zaskřípalo. Avšak umí si někdo v těchto rolích představit Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stallona, kteří byli původně zamýšleni? Akční mistrovské filmové dílo ve své velkoleposti od krále akčního filmu Johna Woo a byl by hřích něco takového vynechat.