MickeyStuma

Virová epidemie na karibských ostrovech v ryze televizním zpracování a tak to podle toho také vypadá. Technická stránka filmu je prostě strašná. Zajímavá je však myšlenka příběhu ukazující naprosto reálné situace, především v reakci a chování lidí a úřadu. Začátek děje je strašně do všeho hrr, takže tu v kratičké době vidíme nějakou vysokoškolskou profesorku mikrobiologie jedoucí na dovolenou na Karibský ostrov. A jen co vjede do vnitrozemí, už se před ní kácí na zem postarší chlápek divně se cukající a s vyrážkou na ruce. A od této chvíle se začnou dít věci. Virus se šíří, úřady se sice zpočátku snaží něco dělat, ale jako obvykle do toho vstoupí vše hatíc politika. Panika obyvatel ostrova a jejich snaha odcestovat, což jim je samozřejmě bráněno, je asi to jediné, co se povedlo. nějaké napětí, alespoň trochu šokující situace či emoce, tu prostě nemáme šanci najít. Lákadlem filmu je vlivem své popularity v devadesátých letech Lorenzo Lamas, ale jeho slávu už dávno zavál čas a tento snímek jeho věhlas opravdu nepřipomene. Příběh je špatně napsaný, herectví mnohých jak u neherců a když se na obloze objeví CGI helikoptéry s naprosto nereálným letem, nejeden divák má chuť televizi buď přepnout, nebo při nejhorším vypnout úplně. Film může pro televize sloužit jen jako levná náhrada za skutečný biják pro zaplnění televizního programu.

Příběh začíná zásahem hasičů během požáru, z nichž jeden, pod jménem Gordy Brewer, má tvář Arnyho. Tohle nedá si nevzpomenout na starší snímek 'Náhlá smrt' (1995) s Jeanem-Claudem van Dammem mající úvod stejný, takže pochopitelně vzniká otázka: Natočil snad Arny také svoji smrtonosnou past a kopírovali tvůrci námět zmíněného snímku? Následující minuty ukazují, že je vše nakonec přeci jen jinak. Teroristé se samozřejmě objeví, svůj čin ale vykonají a Gordyho rodina během toho zahyne. Gordy však okamžitě nejde do akce, jak by se mohlo zdát. Snímek se veze spíše na poli akčního dramatu, čímž po divácké stránce vzniká určité zklamání. Samozřejmě že Gordy svět zachrání poté, co po delším čekání nakonec přeci jen vezme věci do svých rukou, ale ne tak, jak by si mnohý představoval. Jde tedy o klasickou dějovou šablonu o mstě, do kterého je začleněna aktuální problematika obchodu s drogami, mezinárodního terorismu a nejednoduchá politika. Celému konceptu chybí patřičné napětí a správný tah na branku. Některé scény dokonce jakoby přechází do dobrodružného žánru, z čehož v jistém smyslu vzniká určitá podivnost. Ono je tady vůbec neobvykle až moc absurdních scén, které vypadají spíše směšně, než aby se mohly brát vážně. Arny však vážně hraje, ale jak je vidět, ponurosti stejně bylo učiněno za dost. Těžko říct, jestli takovému vyznění snímku nebylo zapříčiněno útoky z 11. září 2001. Nejen že kvůli tomu byla posunuta o několik měsíců premiéra, ale byla dokonce vystřižena scéna s únosem letadla. To je ale jediné, o čem se ví. Buď jak buď, snímek tímto spadá spíše do průměru a v Arnyho filmografii o zklamání skutečně jde.

'Pravděpodobně máme co do činění se ženou, která na povrchu vypadá dětinsky a nevinně, ale pod ní je možné extrémní násilí'. Roy Scheider v roli psychiatra Sama Riceho, kterému byl zabit pacient, a Meryl Streep coby femme fatale Brook Reynolds podezřelá z vraždy. Režisér Robert Benton, podílející se také na scénáři, tímto snímkem krásně vzdal poctu stylu noir a hlavně režisérskému mistrovi atmosférických hororů a thrillerů Alfredu Hitchcockovi. Citací z jeho snímků je zde více než dost. Byť to na první pohled nevypadá, jedná se o silný příběh, který se pro správné uchopení musí velmi dobře sledovat. Je tu spousta úžasných scén od vyprávěných beze slov, zníš asi nejlepší je z aukční síně. Brook obsluhuje telefon a Sam se úmyslně zúčastní aukce věci, která se mu vůbec nelíbí, jen aby jí mohl přes zřízence nenápadně poslat lístek s varováním před policií. Když lístek dostane, vzniká chvilka napětí než si to přečte. Jen tak mimochodem, je to zrovna scéna podobající se jedné ze snímku zmíněného Alfreda Hitchcocka 'Na sever Severozápadní linkou' (1959). Vše se odvíjí tajemně, smysluplně a to až snad do překvapujícího finále. Jako celek ale snímek nemá takovou kontextovou hodnotu, aby se dal přirovnávat k psychologickým thrillerům, ve kterých děj netáhne vyšetřující detektiv, ale obyčejný civilista, kterému přeci jen v charakteristice jakoby něco chybělo. Zkrátka, ne zcela úplně dokáže na sebe upoutat pozornost. Každopádně snímek má správné atmosférické tajemno a Alfredu Hitchcockovi vzdává hold víc, než by si kdo myslel.

´Bukurešťské maso´, jak se snímek v originále jmenuje, má ve svém nitru určitá pozitiva uhranout diváckou hororovou duši v rámci děsivosti a hrůz na téma v kuloárech probírající už delší dobu. Scénárista a režisér v jedné osobě Andy Fetscher pojal svůj absolventský film pro Ludwigsburskou filmovou akademii represivně a na správný horor patřičně krvavě za pomocí tzv. hyperstylových obrazů vyprávějící děsivou etudu o geneticky modifikovaném mase, který je podáván dětským bezdomovcům, kteří po konzumaci začnou mutovat a chovat se, jednoduše řečeno, poněkud neadekvátně. Zápletka není nijak složitá. Studenka Lara s přáteli odjede po zprávě o úmrtí otce do Rumunska vypátrat co se přesně stalo a jakmile tam dorazí, okamžitě se ocitne ve smrtelném nebezpečí právě ze strany zmutovaných dětí. Pro diváka bude krapet složitější technická stránka filmu. Rychlý klipovitý střih a experimentální hypnotické obrazy nemusí sednout každému. Provedeno je to však zdatně, neb ani není poznat, že se jedná o nízkorozpočtový počin. Dopady hříchů západního světa ve snaze neustále něco geneticky upravovat se nám tímto představují v nejděsivější podobě, i když zmutované zabijácké děti nejsou námětově nic nového pod sluncem. Ve svém smyslu se jedná vcelku o úchvatný hororový thriller na ekologické téma o tom, co každý den jíme. Avšak víme, co přesně jíme?

Extrémní hrůza v rámci prokletí vedoucí ke krutému mučení a krveprolití v dalším okultním thrilleru o praktikách z oblasti černé magie z tchajwanské produkce, který s tím starším nemá nic společného, jak se nás snaží informovat český distribuční název, kopírující zřejmě americký, kde oba snímky nepochopitelně spojili dohromady. Jedná se o příběh učitelky, kterou černá magie pohltí a drasticky se začne mstít na nevinných studentech. Víc není třeba dodávat. Jedná se o snímek jen pro silné žaludky, neb gore scény jsou provedeny skutečně ve velkém stylu. Už v době uvedení údajně vyvolaly rozruch, neb byly použity na plakátech a hlavně v upoutávkách. Představují totiž snad všechny druhy surrealistického mučení a když se na to člověk dívá, bolí ho to i s tou filmovou postavou. Asijská produkce na něco takového byla vždy odvážná. Děj jako takový se veze ve značné jednoduchosti a vyvíjí se docela pomalu. Atmosféra z počátku vypadá obyčejně, jak se na teenagerovský film o dospívajících studentech sluší a patří, ale po chvíli to pomaloučku začne houstnout a začnou se dít věci vskutku bolestné. Značně extrémní film právě v onom gore předčí očekávání a tak není pro každého diváka. U slabých jedinců by to mohlo zanechat lecjaké následky. Filmoví fajnšmekři by se ale měli připravit na fakt, že jinak dohromady nic moc. V rámci napětí a budování oné děsivé atmosféry tomu přece jen chybí patřičný tah na branku.

Příběh dvou bratrů bojující o nadvládu během pádu dynastie Čchin, což znamená v období 206 před naším letopočtěm. Další epický historický snímek s honosnými válečnými scénami používající pro svůj fiktivní příběh skutečné historické období známé jen čínské veřejnosti. Od podobně laděných vizuálních snímků se ničím neodlišuje. Kromě zmíněných bitev děj klasicky obsahuje politické intriky, které jsou svým způsobem pro takový film nezbytné a jako doplněk melodrama s nějakou tou emoční scénou. Pevné kamerové nájezdy vytvářející nádherné scénografie, ve ktyerý se samozřejmě vypomáhalo CGI efekty, které až tají dech. tato vizuální stránka je pastvou pro oči. naprosto perfektní kostými a zbraně jsou uiž kapitolou samo za sebe. Tady ale veškeré nadšení končí. Příběh jako takový je docela komplikovaný a o to víc složitosti oné válečné scény. Jakmile začnou řinčet zbraně, divácká myšlenka dějového vývoje jde okamžitě do stracena, tudíž netrvá dlouho a již se neví, o co vlastně jde. Chytlavost snímku má zkrátka problém do všeho dění zapojit diváka to správnou úderností námětu. Skrátka a dobře, válečné scény jsou jediné, co utkví v paměti. děj jako takový se stává druhořadý a melodramatické scény snažící se divákovi vytkačit slzu už jnom zbytečně a dost drasticky ubírají na tempu. Snímek lze v rámci žánru vnímat přívětivě a onu romanci brát spíše s patřičným odstupem.

Spíše by se stal ve filmové branži zázrak, kdyby vlivem úspěchu filmového počinu nevzniklo volné pokračování. Ano, i ´Sinister´ (2012) se toho dočkal. Režisérské žezlo po Scottu Derrcksonovi převzal Ciaran Foy a jak už to u pokračování bývá, neměl to vůbec jednoduché. Pod scénářem je však Scott opět podepsaný, takže alespoň v tomto to zůstalo slibné. Statisticky je pokračování horší. Diváci už vědí co očekávat, takže nastolit nějaký šokující okamžik se prostě už povětšinou nedaří opět nastolit, což je na celé práci to nejhorší. Divácká přísnost vždy bere za své. Buď je to plytké a neoriginální nebo původní dějství vykrádající, bez atmosféry, atd. atd. Jak je tedy na tom snímek tento? Ať se to někomu líbí nebo ne, vede si dobře. Máme tu ten samý dům se svou hrůznou pověstí s novou obyvatelkou, která se svými dětmi utíká před svým manželem, který chce i za cenu násilí děti do péče. Jasně, nic jednoduššího snad už vymyslet nešlo, ale proč se nad dějem trápit, když to pro obeznámení s novými postavami bohatě stačí. Trable s manželem už je jen vedlejší dějový doplněk. Pouze se vrací Deputy, nyní už jen coby bývalý policajt, která jako jediná oba filmy spojuje. Do středu zájmu se samozřejmě vrací stará promítačka a filmové kotouče. Filmů je tu však daleko více a tak tu máme také víc nasnímaných skutečně děsivých poprav. A dívají se na to děti, z nichž jednoho to očekávaně hodně ovlivní. Scott Derrickson s C. Robertem Cargillem skromně pokračují v dějové linii zcela organickým a zásadním způsobem, avšak s relativně jinou atmosférou a s pozměněným tempem. Středem zájmu je tedy chlapec Dylen, jehož osud se čím dál více prolíná s Bughuulem a jeho armádou dětí, avšak zajímavější je pokračování Deputyho vyšetřování oněch vražd. Atmosféra opravdu houstne pomalu a dané hrůze dobře vypomáhá naprosto skvělý soundtrack. Snímek je naplněný děsivostí po okraj, ale chybí tomu také růst napětí a hlavně psychologický aspekt. Po herecké stránce by to byl pro dětské představitele nemalý nárok a těžko říct, jestli by to dobře zvládli. No, podle toho jak to vypadá tedy spíše ne. A právě v tom je hlavní negativní zádrhel. Toto pokračování očekávaně není v ničem překvapivější než předchůdce a právě zmíněná absence psychického napětí a důvěryhodnějšího hereckého výkonu ze strany dětí činí tento snímek o něco slabší. Statistika je tedy opět potvrzena, ale na druhou stranu, shlédnout tento snímek osamoceně v naprostém tichu ve tmě a pak se jít v noci podívat do nějakého starého domu určitě nikdo i tak nedokáže. Svůj účel tímto snímek splnil.

Bláznivé cestování v čase jsme si v českém filmu výborně užili už ve snímku ´Zítra vstanu a opařím se čajem´ (1977), ke kterému se diváce dodnes stále vrací. Tři roky poté se k námětu filmaři vrátili a tentokrát příběh pojali v poklidnější atmosféře. To ale film, kromě pošmourného scénáře, pohřbilo a stal se pozapomenutým. A přitom příběh není nijak špatný, jen nebyl využit daný potenciál. Jde o cestě Alice se svým chlapcem do minulosti najít svého ztraceného dědečka, který byl vědcem. Na správný český film je tu spousta hlášek, vtípků a humorných situací, ale přímo o komedii se nejedná. Omšelost a šeď nad celým pojetím vyzrálo, takže je to celé pokryto neochvějností útočící na divácký vkus. Vyniká tu snad jen Petr Nárožný ve své humorné scénce. Scénáři chybí rozumná plynulost ve vývoji děje, takže některé dějové skoky postrádají smysl. Působí to, jako by z toho něco bylo vystřiženo. Na druhou stranu ale lze tvůrce pochválit za to, že se vyhnuli tzv. časovému paradoxu. Alespoň v tomto jsou události ve své smyslnosti pevné už v kramflecích. Jestli diváky zasáhne emoční konec je otázkou. Tvůrčí snaha citelná je. Chválihodný je také samotný konec, který zůstal otevřený. Jde o rozhodnutí, čímž jsou zapojeni samotní diváci, kteří si s pomocí fantazie sobě vlastní mohou domyslet, jaké rozhodnutí padne. Snímek je tedy výrazně odpočinkový bez lecjakých složitostí. Škoda jen, že vypadá, jakoby se tvůrci během natáčení nemohou rozhodnout, jestli bude pojat komediálně, nebo zcela vážně. Výsledkem je něco mezi tím.

Slasti a strasti muže na zahraniční cestě. V tomto případě se jedná o dějovou moralizační agitku poukazující na chování jednotlivce na cestě do Polska a zároveň na chování jeho protějšku doma. Dojde na konci k vzájemným výčitkám? Obrácení se hlavní postavy Tůmy k divákům na úplném konci už hovoří samo za sebe. Příběh vypráví samotný Tůma, v podání Josefa Beka, a jak je poznat už na samém začátku, vypráví to o sobě. Kromě tohoto filmového vyprávění je celý koncept realizován také jako snímek reportážní, takže tu mimo jiné máme také prezentaci letecké scenérie města a pouličních záběrů ulic, což i naznačuje důvod Tůmovi cesty. Dění v Polsku sleduje počínání Tůmy a Polky Ireny. Jsou spolu všude, ale pouze jako přátelé. Současný divák je však celou dobu držen v napětí, jestli to opravdu mezi nimi nakonec zajiskří, ale to by nesměl být československý film, navíc natáčený koncem 50. let. Lehce úsměvný, nikoliv však humorný film, který po zhlédnutí svou bezvýznamností z paměti naprosto vyšumí.

Veselá komedie jakoby svým vyzněním a atmosférou chtěla navázat na starší snímek ´Hudba z Marsu.´ Ohromný orchestr jedoucí na vystoupení do Jugoslávie zažije perné chvilky, když si jejich zpěvačka splete nádraží, čímž nestihne vlak. Veselý film plný humoru a písniček obsahující i skrytou agitku, ale to vlivem doby vzniku nijak nepřekvapí. Příběh zpěvačky snažící se za každou cenu po vlastní ose dostat k hudebníkům připomíná obdobný námět filmu pro mládež ´Tři od moře´ (1979), kde se takto po vlastní ose snažili dostat ke svému oddílu tři pionýři, taktéž po nečekaném odjezdu vlaku. K vidění je plejáda herců své doby, avšak bohužel se stalo, že byl snímek kvůli politicky nepohodlné Jugoslávii zakázán. Není však tak hrozný jak vypadá. Jedná se o zábavný film své doby a i přes své určité nezmary umí i dnes pobavit.