MickeyStuma

V Harlemu má soukromý detektiv John Shaft osvobodit unesenou dceru šéfa gangu a to bez ohledu na ztráty, čímž omšele uvízne mezi frontami války gangů. Shaft je ale stejně odolný jako mafie. Máme tu afroamerického hrdinu bez bázně a hany, který má svým charakterem nemálo společné s Jamesem Bondem. Je to sympaťák, kterému žádná žena neodolá. A to dokonce bez ohledu na rasu. Psala se sedmdesátá léta, kdy hollywoodská kinematografie dostála zásadní změny. Do řad filmových hrdinů se zařadili i afroamerické postavy a John Shaft je jeden z nich. Tento dramatický thriller svá sedmdesátá léta nedokáže upřít. Daná atmosféra je prostě neoddiskutovatelná. Stejně tak i hlavní hrdina, který je společensky inteligentní, statečný, čestný, vytrvalý, zvědavý, kreativní a má nadhled. Příběh je svým způsobem jednoduchý a ničím nepřekvapující, neb snímky o hledání unesené dívky tu byly i před tímto. Jenomže jeden zásadní rozdíl tu je a tím je afroameričan v popředí diváckého zájmu. Dnes nic neobvyklého, ale v době uvedení snímku si na to diváci museli chtě nechtě zvyknout, neb to dříve nebylo. Otázka rasismu je samozřejmě pošťuchována i tady. Krásná scéna, ve které běloch říká černochovi při srovnávání jeho kůže s černou tužkou, že není zas až tak černý, aby černoch následně porovnal bělocha s bílým hrníčkem s poznámkou, že ani on není dostatečně bílý. Na dnešní dobu již není snímek dostatečně akční a napínavý, ale i tak se jedná o jeden z nejlepších z řad tzv. blaxploitation filmů. Richard Roundtree, pro kterého to dokonce byla filmová prvotina, dal do postavy Shafta ohromnou lidskost a sympatie, čímž si diváky plně získal, takže nic nebránilo natočit další jeho etudy.

“Život může být tak jednoduchý. Úleva - nepříjemnost. A rozhodnutí, co z toho použiji příště, záleží na Vás. Takže… Přemýšlejte! Řekněte mi… Je to bezpečné?”Při dnešním pohledu se to může zdát již podivné, ale tento snímek jednou určitou scénou v době uvedení tak vyděsil diváky, že se mnozí báli jít k zubaři. Filmová adaptace románu literárního autora Williama Goldmana ´Marathon Man´ vypráví o studentovi historie neustále trénujícího na maraton, který je jednoho dne náhle zapleten do nebezpečné hry mezi nacistickými a americkými agenty. Jedná se o napínavý příběh plný překvapujících zvratů se sympatickým hrdinou, kterému se jednoho dne naprosto obrátí život naruby a donutí ho dělat věci, kterých by jinak v životě snad ani nebyl schopen. Filmové zpracování slibuje přímočarou jednoduchost ve vývoji děje a to bez zbytečných vedlejších motivů. Svým způsobem se celý koncept příběhu jeví jako zadostiučinění s nacistickými pohlaváry uprchlých do jihoamerických zemí. První polovina snímku je pomalejší a v dnešní rychlé době může od sledování odradit, ale byla by to škoda nemalá. V druhé půlce se to patřičně rozjede a to až do skutečně napínavého finále. Jsou tu sice některé scény krapet křečovité, ale to lze mimořádně přehlédnout. Zásadní je hrozivá scéna mučení, ve které nacistický zubař vrtá hlavního hrdinu do zdravých zubů, neboť je to více bolestivé, za stále opakující otázky: ´Je to bezpečné?´ Tohle se do paměti prostě vryje. I když pravda, v dnešní době jak u koho. Každopádně při cestě k zubaři nechť si každý zkusí si tu otázku neustále opakovat. Následně se ukáže jestli na té hrůze něco je. Onen nacista se každopádně tímto stal na dlouhou dobu nejděsivějším záporákem filmového plátna. Hlavně nezapomenout, na bolesti zubů jedině hřebíčkový olej.

Válečný snímek je sice ve znamení hvězd, jakými jsou např. Frank Sinatra, Steve McQueen, Charles Bronson či italka Gina Lollobrigida, pro kterou se jednalo o hollywoodskou prvotinu, ale je v podstatě příkladnou ukázkou faktu, že i tak se nemusí jednat o fenomenální film. Námět o výcviku několika obyvatel Barmy pro boj s Japonci sice není nezajímavý, ale děj příběhu je značně jednoduchý a svou romantizující vložkou spíše krapet nudící. Lze si všimnou, že ani tento snímek se neobešel bez scény večírku bohaté smetánky, který se ve své době používal snad v každém žánru. Nic proti ničemu, nakonec proč ne, ale zrovna tady to jasně dává najevo nedokonalost scénáře, neboť bez této scény by byl snímek o hodně kratší. Mnohé aspekty postav v jejich charakteru a dějové pozice nebyly využity do hloubky své podstaty, čímž jejich přítomnost spíše vyznívá jen jako nutná přítomnost do počtu. Že byla romantická etuda svěřena zrovna Sinatrovi nijak nepřekvapí, ale přítomnost Giny Lollobrigidy vcelku ano. Jak bylo výše zmíněno, jednalo se o její první hollywoodský film, avšak že se zrovna jedná o tento se tento skutek nejeví jako zrovna šťastný nápad. Na válečný film v pozici civilní ženy je v centru dění až moc často, což dané pojetí spíše kazí. A to právě v onom romantismu. Ze snímku to vytváří značnou obyčejnost, která nenadchne a má nemalou potíž po divácké stránce oslovit. Stopáž dvě hodiny? To je div, že se to vůbec podařilo takto natáhnout.

Osmdesátá léta byla v oblasti hororů ve znamení vzniku několika slasherů, ze kterých vznikly úspěšné i zapomenutelné filmové série, a tak by byl div, kdyby se námět také neodehrával v období Vánoc. A jedná se o tzv. vykořisťovatelský slasher, který nepřináší iluze o velkoleposti. Motiv je značně jednoduchý, avšak postačil. Vlastně ani není divu, neboť se jedná o nízkorozpočtový filmový projekt, takže po vizuální stránce podle toho vypadá. Pokud je malé dítě, těšící se na dárky od Santa Clause, svědkem vraždy svých rodičů právě někým takovým, není divu, že se u něj projeví trauma z Vánoc a strach ze Santy. A když je navíc jeho výchova v katolickém sirotčinci vedena osobně matkou představenou v přísném režimu, není divu, že mu jednoho dne v hlavě přeskočí a vydá se na krvavou cestu plnou obětí. A stačí k tomu málo. Na požádání se v době štědrého dne převléknout za Santu Clause a přijímat děti. To už je samozřejmě v dospívajícím věku, ale na jeho psychice se nic nezměnilo. Zápletka jasná, překvapení žádné, ale film ve své době šokoval natolik, že došlo k protestům před americkými kiny právě kvůli zobrazování Santa Clause v pozici masového vraha se zakrvácenou sekerou v ruce. Filmová pecka to rozhodně není a zub času na kvalitě také udělal své, takže obzvlášť dnes nijak zvlášť neohromí, Shlédnutí je tedy možné snad už jen z nostalgie.

Na co Steven Spielberg sáhl, to se mu povedlo a stal se svou tvorbou inspirací pro mnohé filmové tvůrce do dnešních dob. Týká se to i dalšího námětu, kterým je archeologická postava, známá pod jménem Indiana Jones. A to jak charakteristikou, tak i zevnějškem. Nejdobrodružnější a nejzábavnější filmový fenomén předčil očekávání už ve své době uvedení, který dodnes nebyl překonán a dá se odhadovat, že snad ani nikdy nebude. Indiana Jonese bez tváře Harrisona Forda si už dlouhá léta nikdo neumí ani představit. A kdo nezná Indiana Jonese, vlastně jakoby ani nebyl. Silný scénář, patřičná výprava s fenomenálními vizuálními efekty a pevná režisérská ruka slibovala podívanou, jaká neměla obdoby. A že se zdařilo, ukázal výsledek návštěvnosti kin po jeho uvedení. Stal se z toho komerčně nejúspěšnější film všech dob. Úvodní melodie snímku se zařezala do paměti a už tenkrát se stala zdrojem nejrůznějších hudebních remixů. V tradici klasických hollywoodských dobrodružných filmu čtyřicátých let se tedy tento akční epos stál pro filmové studio zlatým dolem, a to na hodně dlouho. Je to film, který se jen tak neokouká.

Nádherná a naprosto neodolatelná romantická komedie plná života, přirozeného lidského přístupu a krásných dialogů. Snímek rozjařeně prezentuje lehkou dramatičnost, osudových propletenců plných vášně a snad i v určitém smyslu erotiky. Humor je naprosto lidský a co si budeme povídat, na vesnický život, kde sleduje jeden druhého a patřičně to komentuje, je ve svém smyslu i reálný. Takříc ´růžový neorealismus´ poukazuje na chudý vesnický život v celé své kráse. Co postava, to ucelený charakter a každý má co říct, aniž by vzbuzoval sebeklam. Každý žije jak umí a dává do toho všechno. Ony dialogy a veškeré hlášky vytvářejí až komedii situační, ale upřímnou a pro filmové diváky osvěžující. Sociální aspekt chudoby v nějaké izolované vesnici někde v pohoří je v tomto případě druhořadý. I tady kvete přátelství, láska a radost ze života. Tohle je film, který pohladí, pobaví a vytvoří skutečně neodolatelný  příjemný divácký zážitek.

Jen jedna událost může být nejtragičtější pro rodiče a o tom, jak se s tím oba vyrovnávají, je tento snímek vyprávějící o naději, přátelství a hlavně o upřímnosti. Příběh hořkosladce depresivní a do značné míry sentimentální na bázi sappy melodramatu. Poselství tohoto snímku o uzdravení duše, mysli a především vzájemné lásky po tragédii je vážnější, než jak vypadá. Citová a emoční stránka věci je sice hlavní devizou, ale autoři se ji přeci jen snažili odlehčit nějakým tím humorem. Humorem však opravdu lehkým, aby nepřekrýval vážnost situace. Myšlenka není jen o bolesti ze ztráty, ale hlavně o lidské dezorientaci, která je důsledkem toho, jak se nám život dokáže nečekaně změnit ze dne na den, aniž by to kdokoliv čekal. Inteligentní přístup k tématice však není přímým tahem na branku, i když snaha viditelná je. Některé situace jsou těžkopádnější, tudíž hůře uchopitelné. Takový námět měl být spíše zpracován artově, kde by to mohlo dosáhnout větší hloubky. Více by evokoval psychologicky motivační pocit pro ty diváky, kteří zažili rodinnou tragédii podobnou s tím, že nejsou pro zvládnutí situace sami a že jim lze pomoci situaci zvládnout. A daleko lépe by se dala uchopit metafora se špačkem. Snímek je tedy takový jaký je. Vlivem protagonistů v hlavních rolích leckdo bude očekávat komedii, ale dojde ke zklamání. Vážnější role je holt vážnější role a vidět v takové pozici komediální herce je v podstatě stejné, jako vidět v komediálních rolích akční borce. Snímek se do paměti diváků nedostane a to nejen tím, že už takovýto námět byl zpracován nesčíslněkrát a daleko povedeněji.

Dobrodružství a lásky Miguela Cervantese, jak z ní v překladu originální název, daleko předtím, než napsal svůj nejslavnější román ´Don Quiote de La Mancha´. Příběh, založený na základě  knihy ´Cervantes´ autora Bruna Franka, je samozřejmě fiktivní, ale určitými odvětvími španělského romanopisce, dramatika a básníka  se přeci jen místy dotýká. V šedesátých letech vznikla přemíra všelijakých romanticko-dobrodružných historických snímků a tento je jen jeden z nich v řadě. Příběh má vše, co lze od takového snímku očekávat. Patřičné intriky, romance i na válečnou bitvu dojde. A jak už to obvykle také u životopisný příběhů z určitého období bývá, v ději jsou ukryty inspirační motivy na některé slavné postavy pozdějších literárních děl. Svoboda, otroctví a do toho všeho vtírající se kulturní aspekt, který potřebuje určitý divácký nadhled. Naopak do dnešní doby naprosto nezestárla uvedená konfrontace mezi křesťanstvím a islámem.  Krapet rmoutí přílišné pomalé tempo, ale k příjemnému diváckému odpočinku to snad postačí.

Další čínsko-hongkongský akčně válečný epos, kterých stále není dost. Tentokrát se příběh, jako obvykle založený na čínské legendě, odehrává během dynastie Song a je o generálu Yangovi vedoucí své vojsko proti mocnému Khitanovi, který na Yanga útočí kvůli pomstě. Generál Yang je však během bitvy zajat a tak se zase pro změnu vydává jeho sedm synů ho zachránit. Podaří se jim to, nebo Khitan dosáhne své pomsty? Snímek ničím se nevymaňující od spousty podobných. Snad jen stopáží, neboť tentokrát nepřesahuje dvě hodiny, jak jinak bývá obvyklé. Tempo vývoje děje je však tím rychlejší a v rámci, klasicky po vizuální stránce naprosto úžasných, bitev, daleko razantnější. Bitvy, které jsou u takových filmů nejdůležitější, vyznívají očekávaně efektně a působivě. Mínusem se ale stala absence napětí a emoční stránky určitých situací. Nějaké náznaky sice jsou, ale nějak vyšli vniveč. Každopádně se i tak jedná o fascinující biják plný důmyslných soubojů a dechberoucích válečný scén, že jednoho až zamrzí, že snímek není daleko delší.

Donnie Yen vs. Wang Baoqiang. Zvučná jména slibující pořádné akční rošambo v podobě střetu v bojovém umění. Donnie hraje uvězněného policejního inspektora bojových umění za zabití soupeře v souboji. Wang psychopatického šílence zabíjející špičkové zápasníky v bojovém umění, jelikož chce dosáhnout statutu nejlepšího z nejlepších. Policejní inspektor je však jeden z nich a tak vznikne vražedný plán, aby se dostal z věznice. Svým způsobem se jedná o kriminální thriller na námět, kterak se policie snaží dopadnout neobvyklého sériového vraha za pomoci vězně, coby nejlepšího odborníka ohledně charakteru zločince, což připomene známou šablonu asi nejznámějšího snímku ´48 hodin´ (1982). A na správný thriller to má sice jednoduchý, ale krásně plynulý děj. Akční scény bitek jsou tak vlastně jen takovým nutným doplňkem. Všímavý divák dokonce postřehne několik odkazů či portrétů na různé osobnosti hongkongského akčního filmového žánru, což nebývá často. Pocta některým hvězdám, kaskadérům a dalším lidem ze zákulisí, kteří dotáhli současný hongkongský akční film tam, kde nyní je, se objevuje i na konci během závěrečných titulků. Snímek má styl, akčnost, dramatičnost a klasickou šablonu bojových filmů, což znamená postupný dějový vývoj vrcholící nejnapínavějším a nejefektivnějším střetem, na který se celou dobu čeká. Silná atmosféra s působivou sérií krátkých scén s naprosto úžasnými choreograficky zrežírovanými souboji zanechává pozitivní akční zážitek. Ten delší závěrečný už je jen vrcholem všeho. Akční thriller z oblasti bojových umění v žádném případě nemající se za co stydět.