MickeyStuma

Síla rozhodnutí. Moralizující námět, v typickém stranickém smýšlení, na počátku šedesátých let, v tzv. nové vlně, ještě přetrvávající. Maloměšťácký život s prací na jatkách nebo život venkovský coby veterinář? Do rozhodování navíc zasáhne manželská krize, další žena a podpora venkovských obyvatel jeho potřebností. Psychologické drama režiséra Karla Kachyni, který lze do dnešní doby považovat po tvůrčí stránce za mistrovský. Poetický nadhled a temná psychologická stránka ve svém smyslu vytváří až napětí v rámci dalšího vývoje. Scény z veterinářských prací jsou na celém snímku doslovným vrcholem. A to divák ani neuvidí, co se vlastně dělá. Záběr jen na herce a atmosféra taková, že se až tají dech. Karel Kachyňa tímto po dobrodružných snímcích s vojenskou tématikou ukázal, že umí také něco jiného a stejně tak bravurně. Co se týče námětu, dobový zase až tak moc není. Něco takového se může stát i dnes.

Narazit na asijský dobrodružný film odehrávající se v zasněžených horách lze takřka považovat za zázrak. A tímto snímkem se ten zázrak stal. Jedná se o fantasy horor s bojovým uměním, který však svým typickým asijským stylem osloví jen opravdové fanoušky takovýchto filmů. Typické asijské opičárny, zmatečný rychlý střih, dialogy jak psané na koleně a jedna nesmyslnost vedle druhé. Ale jinak je děj událostmi nabitý, až moc rychlý, dostatečně krvavý a plný bezmyšlenkovité akce. A na správné asijské fantasy i hromada asijsky podivných příšer a démonů. Námět je o ženě vychované v zasněžených horách vlky. A po jejím náhodném nalezení se začnou dít věci. Příběh je v podstatě totožný se snímkem „Dívka s bílými vlasy´ (1950), jen krkolomněji ,a v detailech odlišně, zpracovaný. Daleko nižší rozpočet je víc než znatelný. Zkrátka, jak se dnes používá, jedná se o klasický mockbuster. Démoni, magie a k tomu kung-fu. Asijská filmová kultura má takových snímků bezpočet a jen málokterý divák mimo Asii něco takového dokáže patřičně pojmout. Jedná se o filmový brak v té nejbrakovější podobě. Nic víc, nic míň.

Režisér Otakar Vávra se významné spisovatelce Boženě Němcové věnoval už snímkem „Horoucí srdce´ (1962), kde ji zdatně zahrála Jiřina Švorcová. Po deseti letech se k ní vrátil, i když ne úplně přímo. Učinil tak prostřednictvím naivní slečny Veroniky, která byla předobrazem skutečné postavy, nějaké Viktorie Paulové, svého času se skutečně pohybující v blízkosti Boženy Němcové. Tu si v tomto snímku tentokrát zahrála Jana Hlaváčová a v porovnání s předchozími představitelkami taktéž věrohodně. Jedná se o tragický plně vlastenecký příběh, který jakoby kopíroval skutečný svět v éře komunistického socialismu, ve kterém snímek vznikl. Máme tu skupinku známých umělců bojujících za svobodu tvorby a proti nim tajnou policii, která lstí donutí, v tomto případě, právě Veroniku ke spolupráci, což znamená k udavačství. O době v životě Boženy Němcové je tedy toho pojednáno skutečně pramálo. Režisér Otakar Vávra však byl mistrem svého řemesla, a tak natočil po umělecké stránce další impozantní dílo. Vávra také sám zpracoval scénář dle stejnojmenné knihy literárního autora Miloše Václava Kratochvíla, který formou deníkových zápisů zpracoval skutečný osud mladé ženy, jejíž otec byl coby účastník revolučních bojů v roce 1848 vězněn, o čemž je ve filmu zmínka hned na začátku. Poetické ladění a umělecký vizuální přednes zmírňuje psychologický teror habsburské policie, ale šokujícímu finále se děj samozřejmě nevyhýbá. Po dramatické stránce příběh zaujme přes svou temnější stránku dané atmosféry. Snímek už pozapomenutý a svým způsobem je to škoda. Hlavní výpovědí je, že donucený člověk k udavačství může být i skutečně blízký člověk, a to, bohužel, v jakékoliv době. Taťjana Medvecká v roli Veroniky podala úctyhodný výkon. Zajímavostí je, že na rozdíl od Jiřiny Švorcové opět angažoval Otakar Vávra Radovana Lukavského do role Josefa Němce.

Prázdninová teenagerovská romance do filmu zpracovaná na základě knihy literární autorky Sarah Dessen, která je na příběhy o dospívajících lidech přímo zaměřená. A protože za produkcí stojí Netflix, hned na začátku je naservírován typický netflixovský svět LGBT… a BLM Lebensborn, takže se dozvíme, že hlavní postava příběhu si není jistá, jestli je či není lesba, a že se bílý kluk rozešel s černou holkou, která stále projevuje žárlivost, když ho vidí s nějakou bílou dívkou. A to je za celý film vše. Děj to nikam neposouvá, ale být to tu dle daného kodexu prostě musí, že? Svou rozpačitostí, rozjuchaností a jednoho klišé vedle druhého se jinak snímek hodně přibližuje k tradiční tvorbě Disney studia. Jedná se plně o dívčí film, takže „holčičímu´ chování porozumí snad jen ony. Celé je to o dospívající Auden, která vcelku krkolomně hledá své místo v životě, ale paradoxně dokáže kritizovat svého, jinak rozvedeného, otce, a říkat mu, co v partnerském vztahu dělá špatně. Ne, logiku v tom hledat není třeba. Dospívající lidé se svým způsobem vlastně skutečně tak chovají. O každém ví všechno, ale sami sobě si poradit nedokáží. Snímek má tedy svou zvláštní dospívající atmosféru, který je tak mířen jen pro svou pubertální diváckou základnu a to skutečně jen pro tu dívčí. Nikdo další všechny ty podivnosti hraničící až se zoufalou trapností nijak rozumně neuchopí. Děj příběhu v oblasti diváckého zájmu tak každou další minutou dost ztrácí, neboť nemá co dalšího nabídnout a jen se potácí v dějové beznadějnosti. Zkrátka a dobře, nic než zosobněná nuda. Holka se na prázdninách u svého otce poprvé zamilovala. Ale co s tím, když tomu chybí patřičná a  hloubka postavy jsou nevýrazné. Nic.

Jednoduchý barevný námořní dobrodružný film prezentující se jako pirátský, ale piráti v centru dění zase až tak moc nejsou. Každopádně je děj dle typické šablony námořních filmů, takže příběh obsahuje vše podstatné. Především šarmantního kapitána lodě a půvabnou ženu na palubě. Přímo o dámu se sice nejedná, ale to na věci nic nemění. V jednoduchosti je síla, jak se říká, a s trochou skromnosti to platí i u tohoto snímku. Studiovost je hodně viditelná, takže to spíše vypadá na kvalitnější televizní film, než na celovečerní biják do kin, ale na zábavnosti to nijak neubírá. Naopak. Aby byl snímek odpočinkový a přiměřeně zábavný, není potřeba honosný rozpočet. Samozřejmě jsou z této doby daleko kvalitnější pirátské filmy, ale tento postačí také. Dějově plnou pozornost na sebe strhává pouliční zlodějka Meg Graham, která se osudově připlete do cesty kapitánovi Bartu Paxtonovi, takže je to všechno především o ní. A právě jejím prostřednictvím je dobrodružná zábava plně zaručena. Jen je potřeba slevit nároky od takového filmu. Takže námořní rodinný film bez bázně a hanny k jen tak odpočinkovému shlédnutí plně dostačující.

Bizarní pohádkové fantasy studia Disney odehrávající se na dvoře krále Ludvíka XIV. který se po pokusu o atentát uvědomil svou smrtelnost, a tak z mořský vod nechal unést mořskou pannu, s úmyslem z ní získat životní sílu. Ale udělal chybu, že si do svého zámku ve Versailles nechal nastěhovat svou nemanželskou dceru. Zbytek už musí být každému jasný. A to se ještě dle správné pohádkové šablony musí ona dcerka z jasně pochopitelných důvodů vdát za někoho, koho nemá ráda. Pierce Brosnan po LGBT…  filmové příšernosti ve spojení s BLM o Popelce opět v roli vládce, kde onen kodex LGBT… a BLM samozřejmě vynechán není. Scénář byl zpracován na základě knižní předlohy pod názvem „Měsíc a slunce´ literární autorky Vonda N. McIntyreové, jako obvykle liberálně patřičně upravené. Výprava je úžasná, ale i tak by mohly být prostory zahrady zámku Versailles a prostory zámku využity daleko více. Na kostýmní film není co vytknout. Co se týče dějového aspektu se smyslem pro dobrodružství, romanci a pohádkovou přitažlivost, jedná se o jeden ohromný nezáživný chaos v celém svém spektru pojetí. Dějová linka je sice pevně daná, ale příběh jako takový nevyužívá pevná místa dějové zápletky v rámci dramatizace a hlavně postav, které tak spíše vyvolávají dojem čiré náhodnosti. Už samotný Ludvík XIV. Ještě nikdy snad neměl tak nejednoznačný charakter. A takhle je to se všemi. Že bude mořská panna vyobrazena v CGI nijak nepřekvapí, jen kdyby to tak moc nebylo vidět. Spousta věcí nedovysvětlených, spousta dějových odboček nedokončených, zkrátka nic, co by mohlo po divácké stránce zaujmout. Ale hlavně že se na dvoře Ludvíka XIV procházejí lidé z Afriky a ve společenském sále zámku se musejí líbat dvě lesby. Zkrátka a dobře, práce kvapná, málo platná. Film byl v kinech uveden se zpožděním kvůli covidové krizi, ale po shlédnutí nelze nic jiného uvést, než že měl zůstat tam, kde byl.

Napínavé psychologické drama odehrávající se na pozadí válečného konfliktu v Čečensku. Mladá ruská odstřelovačka Anna vs. matka zajatého vojáka Maria. Konflikt se odehrává v nočním dálkovém vlaku jedoucí do Ruska a jde o jejich syny. Anna má dítě s čečenským velitelem a snaží se malého propašovat z válečné zóny. Syn Marie je v čečenském zajetí a propustí ho, pokud Annu přesvědčí k vrácení jejího dítěte do Čečenska. Mateřský instinkt obou žen samozřejmě udělá své. Co může udělat matka pro své dítě? Ani jedna se jen tak nevzdá. Jde o život a smrt. Buď a nebo. Název snímku „Kavkazská ruleta´ je plně na místě. Jen tak mimochodem, Kavkazská ruleta je to samé, co Ruská ruleta, jen je to s náboji obráceně. V bubnu zbraně není pouze jeden náboj, ale naopak pouze jeden chybí. A jedna z žen se rozhodne takto spáchat sebevraždu. Má v tom co do činění i Alláh. Takže jak to dopadne? Setkají se obě ještě se svými syny? Tak či onak, vše přece jen bezmilostně míří k tragédii, paradoxně zanechávající naději. Ale pro koho. Vyprávěním příběhu se nejedná o nic akčního. Vše se odehrává v kupé vlaku a občas v zavazadlové části. Konverzační dramatizace vzniklé situace dává prostor oběma představitelkám daných rolí, ve kterých ukázali, v čem tkví jejich herecká síla. Do Tohoto konfliktu často vstupuje také vedoucí vlaku, který chce Annu svést. V rámci děje je však v pozici cizího člověka, který je politicky nekorektní a je spíše terčem skryté nenávisti, což se samozřejmě vyhrotí a dá se to najevo. Příběh hlavně pracuje s vlastenectvím, ale za vzniku mnoha neobvyklých otázek. Je v tom trochu tvůrčí rafinovanost, poněvadž z toho nelze jen tak jednoduše vydedukovat ten správný názor. Ve své podstatě se jedná o děsivý příběh a to bez sebemenší propagandy v zájmu té mocnější strany, jak to většinou u válečných filmů bývá. Jedno z celého dějství nakonec přece jen nádherně vyplývá. Pokud nebude válka, přežít lze všechno.

Ve své síle hodně intenzivní psychologické drama o pocitu viny, který se objeví, když  něco není tak, jak má být. Je to o depresivním smutku ze ztráty dítěte a o tom, jak mohou násilníci zneužít dítě proti matce ve snaze s nimi manipulovat. Psychologická sonda do ženského vědomí a svědomí v oblasti zneužívání a traumatu, k čemuž k lepšímu uchopení podstaty věci slouží scény přednášek o matkách, které jsou při hlubším zkoumání až mrazivé. Stejně tak, jak nejednoduchý je takový život, je nejednoduchý i příběh, který místy dává odpovědi, co se vlastně děje, aniž by byly položeny otázky. Prostě to přijde a teď, co s tím. Finále příběhu se tak zdá být poněkud omšelý ve svém surrealistickém pohledu do absurdna. Zkrátka a dobře, je to film, který zkoumá traumata, mateřství a důsledky toho, že se člověk musí trmácet životem sám, když se pravda vlastních zkušeností zdá být zdrcující. I právě přes tu svou pravdivost. Příběh vinoucí se přes vlnové délky až k deformaci reality. Svou složitostí v přístupu ke gaslightingu, mateřství a celkové empatii, ale snímek zřejmě mnoho diváků neosloví. Je potřeba vnímat každý kousek skládačky ve snaze to všechno dát dohromady. Komu se to povede, vyhrál. Každopádně se jedná o typ filmu, u kterého se po každém dalším shlédnutí vždy objeví něco nového. I taková může být tvůrčí kreativita. Rebecca Hall tímto podala skvělý herecký výkon.

Coby instalatér šel do určitého chatového domu opravit septik, aniž by měl tušení, že bude muset bojovat o holý život. Do domu vtrhli nějací muži s cílem zjistit úkryt svého lupu. Jednoduchý krimi thriller, který by se s určitým odstupem dal považovat za další verzi fenoménu smrtonosné pasti. Ano, známých motivů či odkazů je přítomno více než dost. Avšak i když se to místy zdá být bráno vcelku vážně, zas až tak honosné to také není. Byť je akce dostatek, spíše se jedná jen o prostinkou zábavu napříč žánrovými spektry akce, thrilleru a komedie. „Já nejsem nikdo. Já jsem instalatér!” Hlášky jakoby inklinovali až k parodii. Ale funguje to. Jen je na takový námět poněkud neobvyklé prostředí, ale nakonec, proč ne. Samozřejmě nechybí podivnosti, nad kterými zůstává rozum stát, ale zrovna u takového filmu to ničemu nebrání. Jen tak mimochodem, použití určitých nápadů, které jsou jak vystřižené ze slavného filmu „Sám doma´ (1990), tomu dodává zvláštní sympatičnost k onomu instalatérovi. Naprosto nenáročný survival thriller držící se lepší průměrnosti, který díru do filmového světa sice neudělá, ale účelu filmové zábavy se striktně drží.

„Temný případ´ (2014 - 23) úspěšně udal nový směr a tak tu po seriálu „Jedna noc´ (2016)  máme další minisérii, která opět v žádném případě nenechá na pochybách. I když celý koncept nevyniká originalitou, scénář byl po psychologické stránce, a to včetně ohledně přirozeného chování, reakcí a skryté chytrosti, zpracován naprosto ukázkově. Vedené dialogy se mohou zdát zbytečně dlouhé a pro někoho nudné, ale v právě v nich je kouzlo okamžiku. Taron Egerton a především Paul Walter Hauser podali úctyhodný výkon. Oba plně pochopili charaktery svých postav a tak doslova a do písmene sehráli hluboký konverzační koncert. Oba své role nehráli. Oba svými reálnými předobrazy doslova žili. Psychologický labyrint konverzací děsí, znechucuje i lituje. Narušená a podrážděná mysl ovládaná pudy často až mrazivými se sklonem k patologické lži nutí zpochybňovat jakoukoliv jistotu nad danými skutky a přesvědčení. Na konci jsou ukázány fotografie skutečných aktérů skutečného případu, na jehož základě to celé vzniklo. Psychologické vězeňské drama v minisérii, na který se dlouho nezapomene.