MickeyStuma

Román ´Vyzvedněte Titanic!´ napsal spisovatel Clive Cussler v roce 1979 a kniha zaznamenala ohromný úspěch. Je až s podivem, jak rychle se toho chytili filmaři, neboť následující rok právě na základě této knihy vznikl snímek, který svým názvem naopak spíše budí rozpaky. Scénář je na takovou rychlost napsán solidně a snímek jako takový vyznívá zcela zásadově s ohledem na svou dobu. Dějově jde o vzácný nerost, který se hodí do vývoje amerického experimentálního obranného systému a zjistí se, že se nachází právě na ztroskotaném Titaniku. Jak ho ale získat. No jasně, loď vyzvednout ze dna celý. Když je dílo dokonáno, objeví se Sověti s nárokem na onen nerost. To ve zkratce striktně prozrazujíc, že je děj z doby tzv. Studené války. Tento fakt je však do příběhu vsazen jen okrajově, neboť děj sleduje převážně počínání hlavních aktérů ve snaze Titanik vyzdvihnout. Na svou dobu více konverzační, ale na zajímavosti to nijak neubírá. Scéna objevujícího se Titaniku na hladině moře je vrcholem celého snímku, který vypadá i po tolika letech setsakramentsky dobře. Že jde o čirou fikci musí být snad každému jasné. Jako dobrodružný příběh však námět nabízí přívětivou podívanou.

Že má režisér Claude Pinoteau na příběhy o dospívání cit a pochopení, nám po tomto snímku dokázal ještě několikrát. Snímek ´Facka´ se zabývá počínáním osmnáctileté Isabelle mající jako každý jiný v jejím věku své představy o životě a své budoucnosti a jejího otce. Ten je s Isabellinou matkou rozvedený a o dceru se stará sám. V druhé polovině snímku do děje vstoupí i Isabellina matka s tváří Annie Girardot, ale že by došlo k nějakému dějovému zvratu se říci zrovna nedá. Příběh je nenásilný, skromný, realisticky živý a přesvědčivý. Od Lino Ventury, který si zahrál onoho otce, se snad ani nic jiného čekat nedá. Jedná se zkrátka o obyčejný příběh o mladých snech, zamilovanosti a rodičích, jak se k tomu stavějí v rámci své rodičovské lásky a zodpovědnosti. Film kupodivu nestárne a má divákům co říct i dnes.

Příběh jako ze života. Příběh, který pochopí snad jen ženy. Helen Hunt natočila jako svůj režisérský debut dojemný příběh o ženě, kterou si také zahrála, jdoucí strastiplnou cestou za štěstím. Po dějové stránce toho je docela hodně. Rozvod, touha po dítěti ve svých třiceti devíti letech, úmrtí adoptivní matky, příchod matky pravé, snad i nový partnerský vztah. Všechno se vzájemně osudově ovlivňuje a vede k nerozhodnosti co dál. Silný dojemný příběh končící tak, jak by asi měl. Nejedná se o romantickou komedii, i když některé scény na odlehčení vážnosti lehce úsměvné jsou. Život ubíhá velice rychle a než se člověk naděje, může být na ledasco pozdě. Každý procházíme procesem stárnutí a je třeba na to myslet. Helen Hunt to dokázala pozdvihnout velice dobře. Pochopila myšlenku knižní předlohy od Elinor Lipman a zobrazila reálné skutky souběhu života a strastí tak, jak skutečně u mnohých lidí jsou.

Země je napadena Marťany a krutým smyslem pro humor. Snímek Tima Burtona, kterému se povedlo nemožné. Tolik hereckých es v jednom filmu aby jinde člověk pohledal. Málokdo však ví, že je tento příběh natočen podle věhlasného komiksu, který v Česku do dnešních dnů bohužel nebyl vydán, takže nelze porovnat. https://www.idwpublishing.com/wp-content/uploads/2016/02/MarsAttacks-greatesthits-cvr.jpg Snímek vyznívá velice krutě, jakoby se spíše jednalo o slascher. Všudypřítomný černý humor však vše naprosto rozbourává. Po vizuální stránce dokonalost hodná své doby. Pastelové barvy doslova svítí. Příběh je v podstatě bez děje. Prostě přiletí nějací mimozemšťané s prohlášením že přicházejí v míru a následuje masakr na všech frontách. Toť vše. K tomu nějaký ten únos jednotlivců, se kterými dělají takové pokusy, že by i Mengele pukl závistí. Hloupé? Inu, jak pro koho. Pro zajímavost, právě v komiksu se s těmito Marťany střetne i soudce Dredd. To by si už ve filmu vůbec nikdo nedovedl představit.

Sam Raimi se ke Spider-Manovi vrátil v plné síle a vytvořil dílo, které je po dějové stránce plnohodnotnější, popkornově zábavnější a vůbec celkově přitažlivější. Příběh se kromě hrdinství tentokrát více ohlíží po citové stránce Petra Parkera a nerozhodnosti M.J. Svůj vývoj samozřejmě má i Harry Osborn. I J. Johan Jomeson jako zásadový šéf novin svým humorem opět pobaví. A k tomu všemu hlavní padouch v celé své kráse - Dr. Octopus. Snímek překvapivě splňuje očekávání a předchozí snímek dokonce předčí, což dokazuje nejen o dobře psaném scénáři, ale i o režisérských kvalitách Saima Raimiho. Použil stejný vzorec vyváženosti všech dějových odvětví příběhu, čemuž napomáhá dobře zvolené vypravěčské tempo. Děj je tak přirozený a srozumitelný i pro mladší diváky. Na snímku je znát i větší rozpočet. CGI efekty jsou na svou dobu povedené a ani dnes nevypadají zastarale. Snímek Spider-Man 2 se prostě povedl, čímž není co víc dodat.

Tim Burton a Batman podruhé. Dojem sice kazí fakt, že se už ví co od toho očekávat, ale i tak se jedná o dílo hodné chvály po všech stránkách. Michael Keaton opět nezklamal. Jeho pojetí Bruce Wayna vs. Batmana se do dnešních dnů zopakovat nepodařilo. Scénář přináší nové postavy, nové padouchy, nové dobrodružství. Zkorumpovaný podnikatel Max Shreck, Oswald Cobblepot/Penguin a Selina Kyle/Catwoman. Co postava, to osobitý charakter za doslovně hereckého koncertu jejich protagonistů. Temná atmosféra zachována, i komiksu blízké kulisy. Příběh sice už ne tak silný, ale stále komiksově zásadový. Volné pokračování dopadlo dobře a je věčná škoda, že se Tim Burton nepustil i do třetího snímku, opět s Michaelem Keatonem v hlavní roli a dokonce i s návratem Catwoman. Proč se tak stalo, čímž štafetu převzal Joel Schumacher, je již jiná kapitola.

Příběh o tom, jak to vypadá, když si muž připustí k tělu excentrickou paraplegičku. Příběh sirově ukazující extrémní vášeň v té nejskutečnější lidské sexuální povaze. Takže ryzí lidskou přirozenost bohužel v té nejsmutnější podobě. Avšak kdo něco podobného nezažil. Zpočátku velice přitažlivá skutečnost, která postupem času bude spíše na obtíž. Roman Polanski odvyprávěl ve svém filmu dějovou etudu v celé své přirozenosti a absurdnosti. Děj se neustále vyvíjí a tak o zvraty není nouze. Každou další minutou je zajímavější a stále více budí zvědavost jak to skončí. Atmosféra není lecjaká, takže z počátku může i odradit, ale skutečně by to byla škoda. Příběh odrazuje a fascinuje zároveň.

Zločinecké drama o kulturní averzi skupiny punkových rockerů v konzervativním městě Texasu. Jejich životní styl vede ke kontroverznímu zločinu z nenávisti, který zpochybňuje morálku americké spravedlnosti. Co k tomu dodat víc. Jedná se především o moralizující příběh poukazující hlavně na fakt, že se člověk nemá soudit podle jeho vzhledu. Ano, o to tu jde především. Zobrazují se rozdíly k sobě odlišných skupinek lidí mající své přesvědčení a zásady, které se z různých důvodů nelíbí protistraně a tak dojde k přirozenému zpochybňování autorit s následnou nevraživostí končící útokem a někdy bohužel i smrtí. Jenomže co na to systém? Ten dělá co? Závěrečný projev zpěváka Marylina Mansona cílený k divákovi stojí za zamyšlení. O artový počin se nejedná a snad je to i na takové téma škoda. Příběh je však jasný a zcela zřetelný. Koncepcí snímek trošku připomíná český snímek z roku 1987 ´Proč?´ I zde se moralizuje nad činy jednotlivců a co je k tomu vede. Za zhlédnutí snímek stojí, ale těžko říci, jestli v dnešní době někomu něco rozumného přinese.

Tak nějak jiný romantický příběh. Základem děje je sice zamilovanost ženy, jejichž muž bojuje ve Vietnamu, do muže touto válkou paralyzovaného zraněním, avšak do popředí se dostává také kritika společnosti nejen proti Vietnamské válce jako takové či nezájem o válečné veterány, ale hlavně postavení se proti lživé propagandě. Příběh poukazuje na několik osudů, které v konečném důsledku poukazují na tu nejzásadnější věc. Jakou cenu má tato válka? Jedná se o nejúžasnější civilní protiválečný snímek své doby. Vzniklo jich více, ale dějově žádný tolik nepoukazoval na myšlení jednotlivců, prosazování svých názorů a prožívání daných nejednoduchých situací. Jane Fonda a Jon Voight po herecké stránce vytvořili velmi dobrý a hlavně uvěřitelný dojem.

Příběh na základě skutečných událostí si všímá především charakteru a počínání kapitána jihoafrické policie a tak dnes velmi očekávanou efektní akčnost a napětí spíše ponechává stranou. Je to proto, aby snímek dovedl diváka k zamyšlení a zvážení jeho rozhodnutí zahodit svoji kariéru a dát se na cestu zločinu. Stander je policista věřící své práci, systému a chytání zločinců. Když je však povolán k zásahu vlivem náhlých nepokojů místních obyvatel a je nucen přihlížet, jak se do nich střílí ostrými náboji, něco se v něm zlomí. A protože ví jak to politicky chodí, rozhodne se systému postavit. Bankám začne odebírat zisky. Prostě se potuluje po Africe a přepadává je. Záhy je z něj národní hrdina. Hrdina pro veřejnost, ne však pro systém. Snímek v podstatě hodně připomíná úspěšný western 'Butch Cassidy a Sundance Kid'. Ano, je to natočeno tak, aby se životopis nestal nudným projevem, a naopak aby film bavil. V ničem se však v žádném případě nepřehání. Film je po filmové stránce vzrušující a zábavný, humorný, místy dojemný až smutný. Jako obvykle je namístě otázka jak věrni byli tvůrci skutečnosti a co si do děje samovolně přidali, aby to mělo jako celek smysl a bylo to vůbec koukatelné. Každopádně je snímek brilantní stejně jako výše zmíněný western.