lukyna

"Už se vůbec nebojím, Tony." Možná pro někoho složité, pro někoho fascinující vysvětlení toho, že strach ze smrti, ztráta blízkých a pomíjivost života nemusí být nutně negativní a pochopení koloběhu života může vést ke klidu a smíření. A navíc, já miluju tyhle extrémní vizuály doplněné skvělou hudbou.

Možná si Tim Burton myslel, že ta explicitní morbidita umocní pochopení faktu, že z pomsty nevzejde nikdy nic jiného, než pád na samé dno, odkud není cesta zpět. Jenže efekt byl přesně opačný, což je vidět  ve většině recenzí. Kdyby ubral na plynu, dala bych čtyři *. I tak je to hezký muzikál, skvěle obsazený.

Nádherná love story bez jediného polibku.

"Stydím se za tebe, jsi vrah." Don Corleone po kolumbijsku. Pýcha přechází v pád.  On ten Wagner Moura je fakt dobrý herec, jeho postava je velmi plastická, takže jsem se přistihla, jak mu radím, ať sebere ty prachy a doprdele zdrhne do ústraní i s rodinou. Jenže kdo má hodně, chce ještě víc.  A tvůrci nás s postupujícím dějem  nenechají na pochybách, že Pablo Escobar byl psychopat a nic nepochopil ani když byl na totálním dně.

Když se v prvním díle změnila babka odnaproti v zombíka, zabalila jsem to, neboť tento žánr fakt není můj šálek kávy. Pak jsem tomu po čase dala druhou šanci, sjela to na jeden zátah a nadchlo mě, jak moc bylo vidět, jak lze rozložit relativně dobře fungující společnost. Jak moc okolnosti a motivace změní člověka, my lidé jedeme stále podle stejných vzorců po celou naši historii.  Každá postava by něco našla pro svoji obhajobu, což bylo nejvíce vidět v epizodě s hluchoněmým chlapcem. Proto odpouštím tvůrcům i některé silně nepravděpodobné situace, které nějak ke konci začaly přibývat. Snad ti, kteří lamentují nad nedostatkem zombíků ke konci série, pochopí, že o tu houbu tady vůbec nejde, že největším nepřítelem člověka je nejčastěji on sám.

Tyhle životopisné filmy jsou vždy sázka do loterie. A nejhorší je to u osob, které žily v nedávné historii a jsou všeobecně hodně známé. První předpoklad je správný výběr herce, což se tady povedlo, no, a taky je třeba  trochu ctít objektivní fakta, což se tady moc nepovedlo. Andrew Dominik do toho šel s tím, že odvypráví její život po svém, ale úporná snaha o zobrazení Marilyn jako oběti, vynechání stěžejních informací z jejího života, černobílý náhled na její okolí, z toho udělalo nesourodý, divný slepenec, který ve mně nezanechal žádný soucit ani potřebu nad tím dál přemýšlet.

Každá povídka měla tak slibný začátek! Ovšem místo nějaké zapamatovatelné pointy jen příšery, smrt a vydloublé oči. Nejhorší na tom je, že chvílema to vypadalo jako parodie. Jediná povídka, která mě trochu zaujala, byla o té chudeře, co chtěla být krásná, ale bohužel to už jsme tu jednou měli v Requiem za sen a to na  mnohem, mnohem vyšším levelu.

Topka ve svém žánru.  Fakt jsem se hrozně bála.  Bez prvoplánových lekaček, bez zombíků, jen pár zvuků a znepokojující indicií. Posledních deset minut se mi pořád vrací. Takto se má dělat horor.  Do lesa po setmění rozhodně nejdu.

Souhlasím. Nebýt toho stupidního konce, kterým to totálně zabili, dala bych 4*.

Hrozná vykrádačka. Vše už tu mockrát bylo, vše už bylo mockrát řečeno, a líp teda. Dvě hvězdy za ty nádherné hory.