lukyna

Já tedy moc nesdílím to všeobecné nadšení všech okolo. Ne, že bych se nudila, ale mám pár výhrad, které mi brání dát vyšší hodnocení. Prvně si myslím, že typově je Rami Malek úplně někde jinde než Freddie Mercury, i když pohyby a gesta zvládl skvěle, na začátku filmu vypadal jak Lucka Bílá s předkusem. Ovšem zbytek kapely bomba, Brian May naprostá kopie. Pak mi vadí ten černobílý pohled, celkem mě prudila postava homosexuálního přítele. Je přece všeobecně známo, že Mercury byl velmi kontroverzním člověkem, ten potenciál vůbec nevyužili, všechno působilo strašně ploše. Jediná emoce vzešla z koncertu, kde Freddie strhl davy. No, a pak naprosto zbytečně změněná fakta. Jak mi řekla moje mladá kolegyně, je to prostě uděláno tak, aby se to líbilo všem.

Kdybych nečetla knihu ,tak dám pět *. Jenže jsem ji četla, a to vícekrát, a prostě mi vadí, že Jack Torrance neprošel tím zcela zásadním vývojem . Jack Nicholson je pošuk od prvního záběru. On totiž pro mě je Stephen King autorem ne hororových příběhů, ale autorem psychologických románů v tajemných kulisách. Ale když zkusím zapomenout na předlohu, musím uznat, je to dobrý film.

No, ono zfilmovat Stephena Kinga je fakt filmařský oříšek. Myslím, že kromě Franka Darabonta se to nikomu nepovedlo. Je to tim, že Stephen King dává důraz na psychologii postav, knihy, i ty hororové, jsou plné filosofických úvah, což když vynecháte, stane se z toho béčkový horor. V této adaptaci šlo o ploché převyprávění příběhu, možná ten konec, kdy se otcův pohled na prcka sadistu střídá se vzpomínkami. Ale i tak se s tím celkem statečně poprali, taky díky scénáře, který si napsal autor sám a tim předešel obsahovému przněni vlastního díla.

Strašně mi to připomnělo můj oblíbený novozélanský film Třináctá komnata. Osudem těžce zkoušený chlap, který se jen snaží nějak žít dál. Hodně tíživé, hodně neamerické.

Všechno se jevilo uvěřitelné, žádný superhrdina se superschopnostmi. Jak je život křehký, stačí jedno špatné rozhodnutí. Ten pocit zmaru, když helikoptéra přelétala tu přenádhernou scenérii, která cestou nahoru naplňovala pocitem vzrušeného očekávání. Možná teď trochu více chápu, co tam člověka tak táhne.

Jmenovalo se to Nebezpečná metoda, ale nic nebezpečného, natož zneklidňujícího, nebo emotivního se tam teda fakt nedělo. Plno plků, které stály ve filmu naprosto odděleně od probíhajícího děje, ve kterém slavní herci nezahráli žádné emoce. Jediný zapamatovatelný moment je čelist hlavní hrdinky.

Týpek je sám hromadu dní s malou šancí na přežití, ale žádného Wilsona nepotřebuje. Bouchnou dveře, zadělá je igelitem, praskne helma, zalepí ji páskou. Furt jí brambory. Já teda nejsem žádný fyzik, ani psycholog, ale několikrát jsem si pomyslela, ještěže tomu moc nerozumíme. Taky mi leze na nervy ta falešnå americká pospolitost. Myslím, že si nic z tohoto filmu nebudu začas pamatovat.

Náhodou! Někdy na to kuknu a pokud má člověk nadhled, můžete se i bavit. Furt lepší, než Modré z neba , kde moderátor klade otázky jako " řeknete, jaké je, přijít o vlastní dítě?".

Pošta pro tebe je vedle toho intelektuální pořad. Neskutecně teatrální, pozérské, citově vydírající. Účinkující vůbec nechápou, že jsou obětí televizní zábavy.

Pořád lepší, než pořad s Cajthamlovou, kde jsou účinkující ponižováni. Fascinuje mě, jaké limity člověk dokáže překonat, lidi, kteří jen jedli a leželi na gauči běží maraton, kluk bez ruky jede 70km na kole atd. Libí se mi, jak je všichni podporují, nikdo je neshazuje, neřeší se,že snědli kousek čokolády. Ovšem Chris Powell, ač sympaťák, je asi největším kandidátem na Zlatou malinu.