Douglas

Choreografie Yuen Woo-pinga je už světově proslulá nejen díky Matrixu, ale jeho režijní počiny na své plné uznání teprve čekají. Iron Monkey by do toho výčtu best of best určitě měla patřit, technika wire fu je zde dovedena ad absurdum. Hrdinové takřka létají, dělají věci, o nichž se normálním smrtelníkům může jen zdát a ještě u toho vypadají zatraceně cool. Čínský lidový hrdina Wong Fei Hung je zde sice ještě malý capart, ale bránit se umí "docela" dobře, chtěl bych taky umět ty machrovinky s deštníkem a tyčí. No a Donnieho Yena ani nestojí za to komentovat, jak je dobrý. Pokud budete mít možnost film Iron Monkey zhlédnout a dokážete pochopit vzhledem k jeho pojetí fyziky "potlačit nedůvěru", nelze jej doporučit víc.

Mnohdy až brutální, nicméně stále dokonalý film. Ninja Scroll je o naprostých bozích, vždyť Jubbei už je bůh, jeho katana nezná slitování a jeho nepřátelé budou příliš brzy mrtví, než aby je zajímaly nějaké jiné detaily :) Drsné a zároveň dojemné anime o pomstě, přátelství a cti, vřele doporučuji.

Mononoke Hime je jiný svět, svět fantazie, kam se můžeme na dvě a čtvrt hodiny schovat, ale neříkám, že se tam budeme cítit dobře. Postavy v tomto animovaném filmu totiž nejsou jen dvojrozměrně disneyovské figurky, ale opravdové POSTAVY, tj. hrdinové s chybami a lidskými vlastnostmi, kteří váhají mezi dobrem a zlem, stejně jako divák nemůže zcela jasně rozeznat, kam toho kterého hrdinu zařadit, všichni totiž mají své důvody a motivy, kvůli kterým činí tak, jak činí. Nádherný film s kouzelně dokonalou ruční animací patří mezi skvosty žánru, který našim končinám je stále tak trochu utajen...anime.

Rashomon je neuvěřitelný film, není divu, že se jím Kurosawa proslavil. Pohled na jednu "nepříjemnou" událost zobrazovaný třkrát a pokaždé jinak a jiným. O lidech, kteří si vždycky něco přidají, aby nakonec až divák zjistil, že nejlepší bude věřit jen potulnému chodci, který k tomu nemá důvod. Mistrovský kousek s ještě mistrovštějším Toshirou Mifunem. Úchvatná práce s kamerou, se scénářem a s herci...

Ačkoli je coby režisér v análech filmové dokumentace uváděn Tobe Hooper, režisérem mnoha /a nejlepších/ částí filmu je především samotný Steven Spielberg, pro něhož byl jeho vlastní scénář natolik osobní záležitostí, že nedovolil, aby byl zpracován někým jiným...

Po podařené jedničce studená sprcha :(

Dokonale nenápaditá kopie Indiana Jonese, křížená s Doly krále Šalamouna z padesátých let.

Jestli v The Killer opulentní akční scény pouze rámovaly emotivní příběh o lásce a mužském přátelství, v Hard Boiled je tomu obráceně a přátelský vztah mezi policistou Tequillou a gangsterem, ze kterého se vyklube tajný policista Tony, je jen jednou ze součástí monumentálního filmu, ve kterém je před kamerou zastřeleno na tři sta lidí a jedna obrovská akční scéna je překonána druhou, a ta třetí. Film začíná přestřelkou v restauraci (během níž jsme svého času s kamarády napočítali 33 mrtvých) a vrcholí (po řadě dalších akčních sekvencí) čtyřicetiminutovým finále v nemocnici, během něhož umírají policisté, gangsteři, lékaři i pacienti (přežijí beze zbytku jenom batolata, i když jen o vlásek). Choreografie akčních scén je vystavěná jako balet, zpomalovaná, zrychlovaná a zastavovaná... Kompozice mizanscény přitom nikdy nevytváří prostorové mezery, a tak nemáme problém se v prostorách orientovat.

Příběh, jenž vás opravdu přinutí pochopit, jak se asi dodnes lidé, kteří za druhé světové trpěli, cítí a že problémy a traumata neskončily s posledním dnem války. Bohužel vizuálně chladný a nevynalézavý.

Velice zajímavý snímek, krom jiného řešící především etnický problém Korejců v Japonsku, nicméně činí tak maximálně poutavým způsobem. Užijí si milovníci cool akce, agresivního humoru, milostných příběhů i řízných vztahů mezi otcem a synem.