Douglas

Můj nejoblíbenější Chaplin... Neuvěřitelně překrásný film.

Chudák Čapek... Kdyby jenom tušil, že se z jeho pohádky stane recenzentské klišé. :)

Fuj, taková moralita.

Můj nejoblíbenější Večerníček.

Kouzlo osmdesátých let mou osobu obvykle míjí, tentokrát mě ale zasáhlo plnou silou. :)

Malý klenot... který bohužel většinou zůstává nepochopen.

Chudák Wyndham...

Nejlepší adaptace proslulého protiválečného románu Ericha Maria Remarqua letos vznikla v roce 1930, ale její stáří jí nesebralo ani drobet z její geniality. Extrémně působivý film Lewise Milestona vyvolává mrazení v zádech a perfektně zprostředkovává šílenství a nesmyslnost války, kterou poznáváte skrze skupinku německých studentů v čele s Paulem Bäumerem, jež naverbovala do první světové ještě před maturitou a dostala se do nejhorší situace vůbec... do zákopové války na západní frontě. Nemyslete si, že když byl film natočený roku 1930, nemá vám dnes už co říct... Válečné sekvence jsou nelítostné, krvavé, nehezké na pohled (např. detaily utržených rukou na ostnatých drátech) a navzdory tomu, že zvukový film byl teprve v plenkách, i brilantně ozvučené. Ale tento film není o bitvách, ale o lidech, kteří jsou nuceni v nich umírat. Nakonec totiž není důležité, jakou barvu má čí uniforma, protože největším a vlastně jediným skutečným nepřítelem je samotná válka (jak dokazuje velmi „remarquovská“ scéna, v níž je nucen Paul sdílet zákop společně s vojákem nepřátelské armády). Hrdinové postupně umírají nebo šílí... a buďte si jisti, že ani vám nedá toto mistrovské dílo zapomenout.

Nevím, čím to, že si občas čeští distributoři musí asi dokazovat, že „na to mají“, a přijít v názvu filmu s nějakou jadrností, přičemž ekvivalenty „zkurveného“ patří mezi nejoblíbenější, ačkoliv se film v originále jmenuje například 11:14. Ne, nejde o žádné utkání, ale o čas, protože právě za minutu čtvrt na dvanáct v noci je osudový moment po všechny hrdiny Zkurvené noci. Ta ale nepracuje s žádným vygradovaným dějem nebo vývojem postav, protože za celých těch osmdesát minut filmu sledujete akorát cca dvacetiminutovku času příběhu, během níž se řadě postav stane dost věcí. A vy je z pohledu každé musíte prožít a odhalovat mozaiku toho, co se během tohoto časového úseku skutečně stalo. Problém je, že navzdory slibnému začátku pak nejpozději od půlky sledujete, jak hrdinové dělají zcela předvídatelně to, co dělat musí. A vy víte, co to bude, protože pokud máte alespoň něco málo usuzovacích schopností, složíte si hrubý obraz událostí poměrně rychle dohromady. A ten zbytek už moc myšlenkově podnětný ani zábavný není, třebaže v je v něm spousta tarantinovské inspirace: absurdní situace, uklízení mrtvol, mrtvoly v kufrech, mrtvoly na silnici, penisy na silnici, střelba za absurdních okolností, neobvyklé krádeže a spousta cynicky ironických náhod. Bez nich by koneckonců Zkurvená noc ani nedržela pohromadě.

Nenápadný film, který mísí pohádkové s klasickým příběhem o jednotlivci, jenž se vzbouří proti nespravedlnosti. Robert Redford zřejmě nečekal, že Válkou o fazolové pole vzbudí nějaké pozdvižení, ale natočil si ji pro radost, která je cítit z každého okénka... a Christopher Walken je v hlavní záporné roli prostě skvělý.