L_O_U_S

O málokterém současném filmu se dá bezpochyby říct, že je osobitý. Tenhle to ale naplňuje. Jasně, velkou zásluhu na tom mají ti, kteří tenhle svět vytvořili už dávno. Blade Runner 2049 svému předchůdci rozhodně ostudu nedělá. Záběry na futuristické Los Angeles jsou geniální a vůbec celá výprava a všechny ty technologické vyhrávky nesou dávku originality. O něco slabší je už příběh, zejména v posledních minutách – motiv odboje a postavy vyvoleného jsou už originální pramálo. Přesto jsem si to užil. (1 218.)

Čistý průměr. Vcelku rutinní detektivka. Kdybych sérii s Hary Hůlem (tak se to jméno čte doopravdy – jo, zase poučuju) nikdy nečetl, tenhle film by mě k četbě rozhodně nepřiměl. Michaela Fassbendera mám docela rád, ale ono je vlastně úplně jedno, kdo tohohle jinak sympatického alkoholika hraje. Tohle je film tak na nedělní odpoledne do televize. (1 217.)

Tahle písnička převyšuje současnou produkci především tím, že obsahuje něco, co by u soudobého popu člověk hledal víceméně marně – chytlavou melodii. (1 216.)

Člověk se v nedělní poledne nechce nad ničím vztekat, zvlášť nad politikou, ale když přepne na Otázky Václava Moravce, zaujme ho to a vydrží se aspoň chvíli dívat. Sympatický moderátor, který se neveze na protisystémových náladách ve společnosti – což je možná příčina těch několika nízkých hodnocení tady na profilu. (1 215.)

Zpracování působí méně profesionálním dojmem, ale to není důležité. Zhlédnutí filmu by mělo být povinné, zejména pro voliče Andreje Babiše. (1 214.)

Snad ještě nikdy nebyla hranice mezi významovou provázaností a samoúčelnou pseudoartovostí tak tenká. Lynch opět boří konvence a kromě kritiky a mainstreamového diváka si tentokrát vytírá zadek i s vlastními fandy. Dalo se čekat, že nové Twin Peaks bude prostě jiné, ale tohle netušil asi nikdo. Když Frost s Lynchem vypustili do světa původní seriál, mohl se divák ponořit do atmosférické detektivky zasazené do bizarního maloměsta, kterou občas narušovaly nějaké ty psychedelické výlevy. Ty byly ovšem v původních dvou sériích použity víceméně jako koření, přičemž v nich fungoval normální, lineární děj. U třetí řady člověk vážně neví, jestli si Lynch tropí žerty, nebo jestli ty natahované exkurzy do života původních postav, které nemají na děj příliš velký vliv, mají nějaký hlubší smysl. Jestli ty hrátky s časem a dimenzemi jsou promyšlenou skládačkou, nebo jen masturbací stárnoucího génia. Nejsem z těch, kteří potřebují dostat všechny odpovědi na podnose, zároveň ale nemám náladu sledovat současně dvě synchronizované epizody, jak navrhují autoři některých jinak zajímavých teorií o tom, co znamenal ten závěrečný mindfuck. Nabízí se otázka, jak by to celé vypadalo, kdyby měla třetí série jen původně zamýšlených devět, ne osmnáct epizod. Takhle se člověk prostě neubrání myšlence, že dvouminutové zametání baru je jen výplň. Jsem ale přesto rád, že si Lynch mohl splnit sen a natočit osmnáctihodinovou jízdu do světa snů, do které mu nikdo nekecal. (1 213. – To je jen číslo komentáře, fakt to není čas, kdy se na zem vrátí agent Cooper.)

Prostě česká vztahová komedie s obligátní Slovenkou, kterou řidiči dálkových autobusů pouštějí osazenstvům zájezdů. Nic víc. Na rozdíl od těch Vejdělkových hnojů mi to aspoň nelezlo na nervy. (1 212.)

V Česku takovýhle film už delši dobu chyběl. Cestování časem bylo ústředním motivem několika českých sci-fi a bláznivých komedií a Probudím se včera jim ostudu určitě nedělá. (1 211.)

Sorry, ale ne. Příběh přesycený zbytečnými odkazy a pomrkáváním. Chápu, že Rowlingová do svých knih umístila spoustu z toho, co sama zažila, ale opravdu působí hloupě, když se kamarád z dětství Potter objeví jen proto, aby zaznělo jeho příjmení, zrzavý kamarád ze střední se jen mihne (Chápete? Zrzavý kámoš, z něj bude Ron Weasley, ty vole, Ron Weasley!!!) a totéž platí o lennonkách a dámě s vozíkem. Portugalský manžel je plochá figurka. Kdyby nám to nepustili cestou na zájezd, nikdy bych to asi neviděl. (1 210.)

Ale jo, je to sranda. Navíc Martha Issová… (1 209.)