Kimon

Tato veselohra, nikoliv ze současného vesnického života, jak oznamuje obsah k tomuto filmu (oficiální text distributora), ale dějem z doby krátce poválečné je roztomilá, úsměvná, ale také o něčem vypovídající. Vypovídá o těžkém životě chudých obyvatel jedné nejmenované horské italské vesničky. ... Chléb, láska a fantazie. Tři atributy jasně vyjadřující oč tu běží. CHLÉB znamená často jedinou obživu, LÁSKA zase něco, čeho může být někdy dostatek až nadbytek a konečně FANTAZII zastupují přání a myšlenky zamilovaných i těch druhých. Gina Lollobrigita temperamentem oplývá jako naše Jiřinka Bohdalová ve snímku "Ženu ani květinou neuhodíš" (1966) a Vittorio De Sica vyzařuje kolem sebe auriolu důstojnosti a serióznosti jako náš Václav Voska při notoricky známých milostných scénách. Charakterizoval bych tento snímek jako oddychovou veselohru pro ty, kteří nehledají ve veselohře pouze humor, ale přijde jim vhod i nahlédnutí do "černobílého" života chudých lidí (černobílého obrazně i doslova) v poválečné Itálii.

Prostě nádhera, ... nádherná kamera a jedinečné, vynikající komentáře dělají z tohoto dokumentu jeden z nejhezčích šperků českého dokumentu.

Vynikající kamera, prostě tak, jak jsme u těch pořadů komentovaných Bartoškou a Donutilem zvyklí. Tento díl je mi obzvlášť sympatický, protože pojednává o víně, jižní Moravě a jejich lidech. To všechno mám rád, protože tady žiji.

Kdyby se uděloval Oscar za film, ve kterém se vystřílí nejvíc munice, pak tento pokleslý akční snímek by ho určitě získal. Tak plytký a ubohý scénář bych v režii Eastwooda nikdy nečekal. Ty westerny, ve kterých hrával a které také režíroval byly více přijatelnější. Pravda je, že jako začínající režisér musí každý, tedy i on, projít různými pokusy. Tento režijní začátek ale patří k těm nepovedeným, i když už nějaký ten rok režíroval. Ty přihlouplé odstřelovací akce americké policie (akce cedník) a neprůstřelnost našeho hlavního hrdiny (americký trpaslík je největší na světě) jsou až do nebe volající svou naivností (divák je hlupák, který vše sežere) a určeny snad jen pro "duchem jednoduchého" Pop-corňáka. Sláva, že Clint od té doby poněkud zestárnul, nabral trochu rozumu a nyní režíruje už přijatelnější snímky.

Filmové umění ovlivňuje myšlení i chování lidí – diváků. Proto by mělo být vkusné, kulturní, ne příliš nechutně výstřední či extravagantní a něco pozitivního by divákovi do jeho života mělo přinášet. Mělo by zvyšovat jeho celkovou kulturu a nemělo by sloužit pouze k seberealizaci některých psychicky "ujetých" jedinců, tak jak je tomu u tohoto snímku. Neodsuzuji psychicky nevyrovnané jedince, ale nemyslím, že by měli své myšlenky takovýmto nevhodným způsobem zveřejňovat. Neodsuzuji ani homosexuály protože je to vlastně jakási pochopitelná a jimi nezaviněná úchylka od "normálu" a mohla postihnout každého z nás (co je to vlastně v dnešní bláznivé době "normál" jsem do dneška nepochopil :-). Psychicky narušené jedince za normál ovšem nepovažuji. Pokud se ale snoubí výstřední psychická nevyrovnanost s homoxexualitou a navíc ještě s exibicionismem, měla by zůstávat raději v ústraní a léčit se. To bych doporučil všem tvůrcům tohoto "dílka". Jestliže se však na tento film podíváte s maximálním nadhledem, tolerancí k psychickým úchylkám všeho druhu a bez potřeby jakéhokoliv vkusu, může se vám líbit.

Z větší části filmu poměrně pomalu odvíjející se ne moc zajímavý děj v poslední čtvrthodině nabírá na atraktivnosti. Od Sydney Pollacka by divák mohl očekávat něco akčnějšího a ne celkem unuděný, nežáživný a vlekoucí se průběh děje. Závěr sice můj celkový dojem zlepšil, přesto považuji tento western za průměrný. Za komedii bych to ovšem nepovažoval.

Zajímavé "clintovsky" westernové pojetí spravedlnosti z prostředí amerického velkoměsta plného násilí. Někteří grázlové by opravdu zasloužili spíše kulku "bez vyšetřování" než zkorumpovanou a neschopnou policii či soudce, kteří si nadělají do gatí už jen při pohledu na kriminálníka. To naše demokratické jednání s grázly velkého kalibru bohužel nevede k výsledkům a ti se pak poldům a soudcům jen vysmívají. Tento film mě velmi potěšil právě tím svým nekompromisním jednáním s tímto "odpadem" naší lidské společnosti (něco podobného je možno vidět také u filmů s Charlesem Bronsonem - např. kolekce Přání smrti). Jako by byla společnost už unavena nekonečným čekáním na to, kdy justice konečně vymítí zlo a přála si zasáhnout sama, ... třeba i dalším násilím. Nekonečným ustupováním a převýchovou grázla nenapravíš, je potřeba silná ráže. Střílelo se často, hodně i přesně, a možná proto byl scénář někdy až nelogický a rozstřílený jako cedník.

Delon, jak ho dobře známe, Delon takový, jakého ho chceme ve filmu vidět. Šedesátá až osmdesátá léta francouzského filmu dala vzniknout nadprůměrně velkému počtu velmi dobrých krimi filmů, na kterých se mimo J. Gabena podepsal svými skvělými výkony i Alain Delon. Jedná se filmové snímky, které se diváka nesnaží vodit za nos nadsazenými hloupostmi a dělat z něj hlupáka jako bohužel ty dnešní. Všechna čest několika málo vyjímkám. Tento příběh by se klidně mohl stát, a je důležité, aby to divák při sledování tak cítil a vnímal. Film není v prvé řadě o akčnosti, nýbrž popisuje politické machinace "mocných" spojené s vraždami nepohodlných aktérů a svědků. Zaujal i netradiční konec, který u filmů tohoto druhu nebývá zvykem. Nepochopitelná naivita Michela Gerfauta (Delona) v závěru filmu sice umožnila scénáři již výše zmíněný závěr, ale snížila tím mé hodnocení dolů o jeden bodík. Nemám nic proti nezvyklým závěrům, ale musí být podány méně naivně.

Poněkud nesrozumitelné, tím teď nemyslím retrografické střídání odvíjejícího se děje, ale mám na mysli náznaky a dialogy hereckých postav, které jsou divákovi nepochopitelné a ne vždy zcela jasné. Nikdy není na závadu zapojit i divákův rozum při sledování filmu (ba naopak), ale musí to být provedeno tak, aby se divák dovtípil a ne, aby byl zmaten. To je bohužel případ tohoto snímku. Ale konec dobrý, všechno dobré. Pomsta byla provedena s šarmem a galantností hodnou J. P. Belmonda a já tomuto snímku odpustil, že jsem chvílemi tápal a snažil se opět zachytit nějakého pevného bodu v ději filmu.

Poněkud "utahaný" snímek se stárnoucím J. P. Belmondem. Bez života, spíše v nudném alkoholovém opojení, s malou špetkou Belmondovského šarmu a v závěru s určitým nádechem akce, i když ne té klasické, kterou jsme byli zvyklí od tak velkého herce přijímat. Jistě, stárnoucí pán už nemůže hrát ty klasické akční "taháky". Ale jakési skryté Belmondovské kouzlo v tomto snímku je. Není třeba jej tak docela zatracovat. Prostě slabší průměr.