troufalka

S Timem Burtonem si moc nerozumíme. Možná díky rokům strávených na chirurgii nepovažuji pohled na stříkajíci krev za zábavnou.

Televizní inscenace, která bohužel přepřesáhla rámec svého formátu, byť jsou herecké výkony zdažité.

Podobně překombinované jako Vraždy v Avignonu. I zde byly lokace zajímavější než samotný příběh. Průměrná televizní detektivka.

Omlouvám se všem Spidermanfilům - nejsem cílová skupina.

Jan tak pro pořádek - hodnotím tvůrce dokumentu ...

Po předchozích Vraždách v Avignonu jsem nestihla vypnout ani přeladit, nakonec mě příběh natolik zaujal, že jsem se vydržela dívat do konce. Ocenila jsem připomenutí mě neznámé francouzské historie, i když bych mnohem víc ocenila podrobný dokument se skutečnými osudy. Tvůrci vsadila na dojemný příběh, zřejmě aby navnadili diváky. Ponechám stranou pravděpodobnost a uvěřitelnost, mám za to, že jednodušší příběh zajímavě podaný by měl mnohem větší efekt. Ale konec konců jde jenom o televizní film ...

Připadalo mi to jako pilotní díl seriálu. Myslím si, že film hřeší na oblibě krimi příběhů. Někdo si zřejmě sedl ke stolu, vybral jako kulisu atraktivní místo, když už tu máme středověké kulisy, vymyslíme nějaký příběh s nádechem tajemna, bude to vyšetřovat nějaký morous, vlastně ne, máme tu emancipaci, tak morouska, přidáme tam nějakou mladou kolegyni, aby se dalo na někom spočinout okem ... Všechno špatně. Příběh je přitažený za vlasy, hlavní postavy netáhnou. Jediné, co tu značí kvalitu, je starý dobrý Avignon. Za ten jdu s hvězdičkou nahoru.

Aktivní využití kinematografie. Způsob, jak zviditelnit a klást otázky bez podbízivého příběhu plného roztlemených hollywoodských hvězd. Právě to dodává na působivosti. Kde je pomyslný hranice, kterou lze překročit? Kde končí umění a začíná život. Co je umělecký nadsázka a kde zažíná život? Co všechno snesou milovníci moderního umění? Ruben Östlund zaujal svým filmem Vyšší moc. I Čtverec znamená naléhavost a neústupnost v přímé konfrontaci. Není běžným relaxačním filmem na deštivé odpoledne. U Vyšší moci mě zaujala hlavně kamera, ta je i tady originální, ale dokresluje příběh, podtrhuje obsah. Za mě dobrý!

Leo byl skvělý jako klouček, věřila jsem mu padělatele bankovek i milovníka, ale drsnéhý zálesák prostě není, byť se maskéři hodně snažili. Každopádně rvačka s medvědem je velmi realistická a uvěřitelná.

Něco za něco, dalo by se říct. Zločin a trest, kráska a zvíře? Silná místa a slabší momenty. To všechno je Hřebejkův Veretán. Dává otázky, otálí s odpovědí. Lze odčinit vinu?