viktorka181

Vždycky jsem si říkala, že tragikomedie nesnáším. Jakože, doprdele, co to je za paskvil, buď je to, sakra, komedie, nebo drama, ne? Když se chci koukat na komedii, chci se zasmát a ne u toho brečet, nebo bejt v depresi. Po shlédnutí tohodle filmu, s odstupem času, mi ale došlo, že život takovej prostě je. Komickej a tragickej. Šťastnej a smutnej. Pěkně ruku v ruce. Tenhle film sice moc reálnej není (kdo by se to taky koukal, kdyby byl, že jo), ta tragikomičnost je tady dotažená hodně do extrémů, ale krásně vám u něj dochází, že to tak vážně chodí. Někdo má štěstí, někdo smůlu a většinou maj lidi obojí. Důležitý je, jak se k tomu postaví... Aby se neřeklo, že tady filozofuju a nehodnotím film: když mě nějakej film donutí takhle přemejšlet, něco do sebe mít musí. Tenhle naprosto miluju, ale znova už si ho nepustím. Je to na komedii fakt moc tragický...

Šílená blbost. Jenže to byl úplně první film, který jsme si nahráli na našem tehdejším videorekordéru, takže mám k němu lehce zidealizovaný vztah. Každopádně jediný film se Segalem, který se odlišuje od ostatních, dá se na něj koukat a dodnes nenudí.

Tak si tak přemejšlím, kolikrát jsem tohle viděla. A vzdávám to, protože to nespočítám. Srdcová záležitost na poli klasických akčních filmů, které jinak nijak zvlášť nemusím. Hlášky typu: "Jsem jeden z těch, co má svou práci rád, malého chemika jsem dostal, když mi bylo sedm, utrhlo mi to obočí, kočku jsme víc neviděli", nebo: "Můj vometák vyřídí placení" (tu velice ráda používám dodnes) prostě neomrzí.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů tohodle žánru. Hlavně kvůli ústřední trojici (možno rozšířit i o pětici dle pořadí zde v úvodu) herců. Hlavně Leo a Jack předvedli hodně parádní výkon. Do té doby, než jsem viděla tohle, jsem Leonarda silně nemusela. Od Skryté identity ho žeru. To hovoří za vše.

OK, přiznávám, že jsem jenom hledala válečný seriál pro svého drahého, na který bych se zvládla koukat i já, abychom se u té telky pořád jenom nehádali. A přiznávám, že důvod té koukatelnosti tady pro mě měl představovat Alexander Skarsgard. Jenže ono to nějak dopadlo tak, že drahý u toho povětšinou spal, zatímco já paralyzovaně hltala obrazovku (a rozhodně ne jenom kvůli Skarsgardovi, i když jeho postava - myšleno v obou významech toho slova, byla hodně dobrá). Něco tak realisticky napsanýho, natočenýho a zahranýho jsem dlouho neviděla. Scény, při kterejch byste ty paka zelený (nebo tady spíš "maskáčový") nejradši rozstříleli na cimprcampr, aby se probrali (blbost, vím), scény, kdy vám je některejch postav v jejich bezmocnosti tak líto, že byste je nejradši objali (oukej, jsem asi cíťa)... Prostě syrová sonda do života několika amerických vojáků v jedný Írácký akci (nebo mi to tak aspoň připadalo - osobně žádnýho neznám). Závěrečná scéna s Cashovou hudbou mě prostě rozsekala. Jednu hvězdu odečítám za to, že jsem se v příběhu a některejch postavách z důvodu toho, jak je to natočený, místy ztrácela.

Tohle člověk může buď milovat, nebo mu to připadá debilní a nudí se u toho. Já se řadím k té první skupině. Tu druhou skupinu nechápu....

Toho dne jsem byla pozdě do večera v práci a nemělo cenu jezdit tolik kiláků domů, abych tam ráno jela zas, takže jsem tam radši přespala. Ve "městě" kde nikoho neznám a nedalo se nic jinýho dělat, než se jít sama někam vožrat, na což, přiznám se, nemám koule (obrazně i doslova), nebo zajít do kina (který se rok na to pro malou návštěvnost rušilo), kde dávali Zatmění (mimochodem, myslím, že tolik lidí v tom kině nikdy před tím ani potom nebylo). No, to je jedno.. Každopádně, vzhledem k situaci, to byl ještě docela snesitelně strávený večer. Koukat se na to dalo (navíc filmy viděné v kině mám tendenci nadhodnocovat), občas se tam i něco dělo a dokonce to něco tu a tam i dávalo smysl. Pro mě průměr. PS: Největší průser téhle "ságy" podle mě je, že člověk vůbec nechápe, proč se ta Bella do toho Edwarda vlastně zamilovala. Kromě toho, že prej má bejt jako hezkej...

Ne, tohle se nedalo. Na rozdíl od jedničky, která mi, navzdory mnoha kritikům, přišla koukatelná, tohle jsem dokoukat nezvládla a vůbec mě to nemrzí...

Já si nemůžu pomoct, ale mě se první díl týhle píč:o)viny celkem líbil. Jasně, Patizón má charisma patizónu a pojem "herectví" mu nic neříká, Stewart jenom hloupě čumí a neumí zavřít pusu (je ale docela hezká), ovšem mělo to slušnou atmosféru, hudba byla fajn a tak nějak celkově se na to dalo koukat. Nenudila jsem se a účel upíří romanťárny to prostě splnilo.

Dost jsem se tomu bránila, páč podle toho, co jsem četla a slyšela, jsem nevěřila, že by mě tenhle film mohl bavit. Ale bavil. A James Franco je asi fakt dobrej herec, když se z někoho, kdo mi byl vždy tak ukrutně nesympatickej (viz. např. Spiderman) dokázal proměnit v někoho tak sympatickýho.... Jo a co jsem to viděla se snažím nechodit do lesa bez mobilu...