viktorka181

Rozkošnej film, na kterým mi vadí fakt jenom Svěrák nejmladší a jeho neskutečně nosová pražácká mluva, ze který mě normálně rozbolej všechny dutiny v hlavě (a že jich tam, vzhledem ke svému nadprůměrně velkému mozku, moc nemám - haha). Navíc s tak příšernejma sykavkama, že moje 2,5letá dcera má lepší. Na druhou stranu ale nepopírám, že hoša určitý talent na hraní a dabování má. Ale ať ho proboha naučej mluvit!... No a jinak nesmírně originální, hravá a roztomilá záležitost s pro mě velmi silným a dojemným koncem, u kterého se mi chce skoro vždycky brečet. Někdy dojetím, jindy proto, že na to s mrňousem musím koukat několikrát týdně.

Hmm, tak jsem zjistila, že už jsem těch psychotrilerů, ať už s detektivní zápletkou, nebo bez, přečetla asi moc. A asi i lepších. Což znamená, že cca. do půlky jsem vývojem děje nebyla zrovna moc překvapená, Ale klobouk dolů, pak se tvůrcům podařilo naprosto rozbourat moje předpoklady, hypotézy a očekávání. Film byl hodně moc dobrej, ale k těm pěti hvězdičkám pro mě prostě ještě něco malinko chybí, i když přesně nevím, co by to mělo bejt. Možná nějaká opravdu sympatická postava? Nebo větší uvěřitelnost v některejch detailech? Uvěřitelnější konec? Nebo už prostě jenom musím přestat číst tenhle typ knížek, protože už mi ti všudypřítomní geniální psychopati trochu lezou na nervy? Každopádně jinak precizní dílo se super atmosférou, hudbou (někdy "hudbou"), hereckým výkonem Rosamund Pike, a nakonec i strejdům Benovi a Flekovi toho joudu z Missouri člověk věří - na tuhle roli se hodil. Takže jo, spokojenost veliká, převeliká...

Co jsem to vlastně viděla? Byla to satira? Parodie? Skutečnej příběh? Výstraha, kdy nám tvůrce se vztyčeným ukazováčkem naznačuje: Voe jo, takhle to chodí, je to mazec, pozor na to?... Já mám bohužel pocit, že se to snad pokoušelo to politováníhodný individuum adorovat, nebo co. Nebo ne?... OK, nebudu tvrdit, že jsem se párkrát celkem upřímně nezasmála a že to nebylo pěkně natočený. Za to ty ***. Většinu času jsem ale spíš vrtěla hlavou a říkala si: Tohle jako fakt? Je to možný? Vymysleli si to, nebo je to vopravdu podle pravdy?... A DiCapria vážně podezírám, že si z toho dělal prdel a na těch drogách byl, minimálně po dobu natáčení, taky. Jeho hereckej výkon v tomhle případě je silně diskutabilní a nepřipadá mi, že 180 minut takhle brutálně přehrávat je nějaký velký umění, podle mě stačí bejt pořádně sjetej (když předstíral tu obrnu - to už jsem měla fakt chuť ho vyškrtnout z oblíbených). A ta blonďatá pinda si jako myslela co, když si toho týpka brala? Že se z něho stane zodpovědnej otec rodiny? Shrnuto: Ne, nevim, co si mám o tomhle filmu myslet a byla jsem z něho spíš znechucená, než nadšená, jako očividně většina ostatních. Ale neberte mě vážně. Jsem jen idealistická, naivní, závistivá a zakomplexovaná pipina, která tomu vůbec nerozumí, protože jinak je to přece "komplexní freska dnešní společnosti" a "strhující bohoslužba za kapitalismus".

Jednoduchá pohodová a místy trošku trapná blbost, která ovšem pobaví, člověk si u ní odpočne a vlastně to i docela pohladí po duši. Takže hezký (snad i lehce) nadprůměr, na který se v televizi vždycky ráda kouknu, když nic zajímavějšího nedávaj. A na rozdíl od většiny filmů to nebudu muset po 20 minutách začít znechuceně přepínat.

Musím říct, že jsem se v kině hodně dlouho takhle nebavila! Až mi to bylo v tom našem maloměstském, kde na vás dýchá socialismus ze všech koutů a sedaček, a kde kromě mě a manžela bylo dalších asi 5 lidí, trochu trapné se takhle nahlas řehtat. Ovšem nešlo se neřehtat, páč ti trvale hláškující geronti prostě musí rozsekat každýho, kdo není totálně suchopárný kokůtek. Shrnuto: Chvalme pána Boha za mou občasnou submisivnost a nehorázně vysokou sociální inteligenci, která mě nutí, když chci, aby mě manžel někdy vzal do kina, vybírat filmy podle jeho gusta.. Nakonec se mi to líbilo snad i víc než jemu...

Příběh neskutečně předvídatelný a ohraný... Ale trefili se mi do noty i do periody, takže se mi to vlastně hrozně líbilo.

Celkem jsem se na to těšila, takže jsem doufala, že to bude o chlup lepší, ale zklamaná jsem nebyla, to zase ne. Možná proto, že to natočili Norové, jsem čekala, že to bude temnější a propracovanější, ale ona to byla opravdu "jenom" pohádka. Taky tý přírody, kvůli který jsem na to šla, tam mohlo být trochu víc. Ale jinak hezounký a na poli nových pohádek rozhodně lepší průměr. Naši tvůrci by si mohli vzít příklad. Jak je vidět, jde natočit pohádku bez zbytečnýho ječení, kvíčení, řvaní a pitvoření, kvůli kterýmu se na většinu nových českých pohádek nedá koukat.

Vlastně přesně nedokážu říct proč, ale tenhle film prostě žeru. Něco jako Skála - srdcová záležitost. Jasnačka, chyb a nelogičností tam je namrskáno jak v diktátu dislektika a biologové se u toho asi chytaj za hlavu, ale nic z toho mi nevadilo, ani když jsem to viděla po dvacátý. Komu se to nelíbí: "Mám na vás zakašlat?!"

Motivaci začít koukat na Star Trek ve mě vlastně vzbudil jen Benedict Cumberbatch. A částečně můj "malej" brácha, kterej je přesně v tom věku, kdy jsem žrala Star Wars a kterej říkal, že to bylo dobrý. Bylo. Skoukla jsem oba filmy za sebou a musím uznat, že se mi líbily skoro stejně, ačkoli na první jsem původně začala koukat jen proto, aby mi ten druhý s Cumberbatchem dával větší smysl. A jelikož jsem z původního "papundeklovýho" Star Treku neviděla nikdy nic kromě jedný celkem zdařilý dabingový parodie, mohla jsem být napnutá až do konce (který byl samozřejmě patetický až hrůza, že kvůli tomu člověk, bohužel, nemůže dát *****). Jinak jsem se ovšem bavila královsky a musím chtě nechtě přiznat, že tyhle sci-fi, fantasy apod., pokud jsou takhle pěkně natočený, prostě žeru!

Inu, je načase definitivně si přiznat, že doby, kdy jsem si hrála na intelektuála, jsou nenávratně pryč a s tím i mnoho z mého dřívějšího filmového vkusu. Je načase si přiznat, že se mi líbí akčňák z vesmíru s prostým příběhem, hlavním hrdinou s vizáží Kena (vadil mi opravdu jen chvilku, i když bych ocenila, kdyby měli Jimík s papíkem role obrácený), plný klišé a hrající na city tak ostentativně, že to dál nejde. Je načase přiznat si, že po Star Wars jsem se zase jednou nechala pohltit jednou velkolepou vesmírnou taškařicí a i když na přidělávání špičatejch uší už jsem přece jen stará (před deseti lety jsem totiž se světelným mečem v podobě francouzské hole mojí nejlepší kámošky po ulicích rodného města cestou z hospody pobíhala celkem často), ráda jsem zase na chvíli omládla a vzpomněla si na to, že tu pubertální duši by si měl člověk trochu hýčkat. Tož pěkné to bylo!