viktorka181

Jeden z mála filmů, kterej se mi víc líbí s dabingem, než v originále. Jó, to byly zlatý časy českýho dabingu. No nic... Film sám o sobě fakt už nemá cenu komentovat... "Až zmizíš, budeš zmizelej. Nebo tě zmizím já". Tenhle film asi z povědomí diváků jen tak nezmizí... Jen tak mimochodem: Tuhle jsem to asi po 47 viděla a zjistila jsem, že je to místy fakt nuda. Ale asi to tak nějak nevadí, nebo co.

Sice tyhle alternativní festivalový věci moc nemusím, ale koukat se na to dalo. Většina písniček bylo pěknejch, tenkrát jsem ten soundtrack celkem žrala, i když dneska už bych tohle romantický kníkání a cukrování asi moc nemusela. Film je opravdu hodně reálnej a opravdovej a tímpádem málo zajímavej, ale kupodivu ne zas tak moc nudnej, jak by se člověk mohl bát. Takže pro mě průměr, kterej do lehkýho nadprůměru zvedá suprovej konec, co naštěstí není lacině cukrkandlovej.

Nebudu asi (jako obvykle) úplně objektivní, protože jsem na tom byla v kině v době svých (teď už) dost zidealizovaných studií a navíc s dobrou kámoškou, která je na vozejku, což tomu dodalo hodně solidní šťávu. A jinak, jako člověk, kterej má mezi nejbližšími přáteli 2 tělesně postižený super baby, tenhle humor prostě můžu. Protože ony sami ho můžou. A vzhledem k tomu, že jsem pár let s postiženejma lidma pracovala, musím ještě dodat: "Doprdele s politickou korektností!". Páč správný oslovení a falešná lítost ještě nikdy žádnýmu "kriplovi" nebo "mentálovi" nepomohly!

Nápad dobrej a přívlastek "kultovní" snad i sedí, i když já tomuhle žánru moc nerozumím (ne, že bych jiným nějak rozuměla), takže nevím, proč by to mělo vlastně bejt tak bomba. Mě to nijak zvlášť neoslovilo, i když je to zajímavě napsaný i udělaný. Není to film, kterej bych měla potřebu vidět znova. Omlouvám se těm (momentálně) 6 691 fanouškům, že jim tady kazím hodnocení, ale nemůžu si pomoct...

Já si nemůžu pomoct, ale mě tohle nikdy nijak zvlášť nebralo. Viděla jsem to několikrát a nikdy jsem u toho nebrečela, ačkoli jsem člověk, kterej umí brečet i u večerníčku, když se to všechno tak nějak sejde... Tady se to pro mě ale asi prostě nesešlo tak, jak mělo. Hlavní protagonisté mi nic neříkali (Leonarda jsem od té doby dost nemusela a na milost jsem ho vzala až po Skryté identitě - což je pěkná řádka let), Winslet mi nic neříká doteď, i když herka je to sakra dobrá, to uznávám. Ten příběh sám o sobě je takovej neslanej nemastnej, nějak jsem ani jednoho z těch dvou nedokázala litovat.. Nevím proč. Nemyslím si, že bych nebyla typ na romanťárny a cíťa jsem neskutečněj, ale tohle prostě nebyl můj šálek čaje. Jinak řemeslný zpracování naprosto výborný - aby taky ne, za ty prachy, že jo. Ne, jako klobouk dolů, tvůrci to zvládli perfektně, takže miň než *** dát nemůžu.

Mě tak ukrutně mrzí, že tohle tvůrcům nevyšlo! Ta knižní trilogie je tak úžasná! Pullman je génius! Jsou to jedny z nejlepších fantasy knížek, co jsem četla, a všem milovníkům žánru doporučuju... Když si představím, že by se to natočilo se vší tou duší, hloubkou a atmosférou předlohy, udělal by se z toho velkofilm ve stylu Pána prstenů, to by byla taková nádhera! Ten konec (teď mám na mysli celé trilogie), kdyby se natočil s dobrejma hercema (Dakota Blue Richards na to totiž malinko nestačí), to by byl mnohem větší doják, než nějakej Titanic! Na druhou stranu ale nejsem naivní. Je mi jasný, že do něčeho tak brutálně ateistickýho - slabý slovo, spíš kacířskýho, nemůže producent při smyslech narvat miliony. Docela podezřívám tvůrce Zlatého kompasu, že snad tu trilogii nečetli celou, páč jinak nechápu, že se do toho pustili a nacpali do toho tolik peněz. Snažili se to sice okleštit a udělat z toho pro křesťany přijatelnou podívanou, jenže film kvůli tomu ztratil svoji podstatu, hloubku, smysl... A proto taky propadl... No nic, nemá cenu plakat nad rozlitým mlíkem, do skleničky už se nevrátí... Film jako takovej se mi docela líbil. Bylo to takový hezky udělaný a miloučký pohlazení po duši. Jsem někde mezi *** a ****, ale vzhledem k tomu, jak to všichni zdrbli, musím dát ****.... Ale stejně by ty Jeho Temné Esence mohli někdy zfilmovat celý, co myslíš, Pantíku?!

Moje 15 měsíční dcerka si hrála s ovladačem a pustila telku, zrovna když tohle dopoledne dávali na dvojce. Už jsem se od toho neodtrhla, i když mrňous lehce protestoval. Koukala jsem střídavě na obrazovku a na ní a říkala jsem jí: "Jestli tě za 20 let něco takovýhodle napadne, chytnu tě za flígr a pěkně ti to z tý tvojí rozkošný hlavičky vymlátím!" I když se snažím být hodně tolerantní rodič. Naštěstí na tohle snad nebude mít prachy ani příležitosti, u nás ve střední Evropě... Jinak ale krásný zážitek. Úžasný, co dokáže jedna silná lidská mysl... A tělo, samozřejmě. Záběry z norské krajiny (Norsko - země to moje zaslíbená) byly takovým pěkným bonusem.

V druháku na psychologii jsme na to museli koukat povinně a napsat na to esej týkající se sociálně psychologických jevů. Takže si asi umíte představit, jak ukrutně se mi do toho nechtělo! Nicméně, dostudovat jsem chtěla, takže, když zbejvalo asi 12 hodin do odevzdání seminárky, vrhla jsem se na to. Ty voe a fakt mě to neuvěřitelně bavilo! Děsně mě štvalo, že se na to musím koukat tím "sociálně-psychologickým" okem, rozpitvávat to, stopovat, vracet, dělat si poznámky, a že si to nemůžu prostě v klidu užít. Když jsem asi 30 minut před deadlinem svůj výtvor odeslala, pustila jsem si to ještě jednou, abych si to konečně vychutnala. Neuvěřitelný, jak 12 týpků v jedný cimře a setsakra jednouduchej příběh dokáže bavit a zaujmout... Ze seminárky jsem měla plnej počet...

Komentář viz. Dogville, možná o něco slabší zážitek, ovšem Manderlay jsem viděla dřív, proto taky plná palba. Poselství typu: "Nemá cenu se snažit změnit svět", tu už v mnoha obměnách taky bylo mnohokrát, ale tady opět vyznívá dost silně. A hlavní představitelka je opravdu krásná.

Silně nemusím některé rádoby husto-intelektuálně-šokujícně-neotřelé filmy tvůrců Triera a spol. Silně nemusím Kidmanku. Není mi sympatická a nijak zvlášť se mi nelíbí. Příběh jednoduchý a vlastně nijak převratný, poselství: "lidé jsou svině", to už tu bylo tolikrát... Tak proč se mi to sakra vlastně tak moc líbilo? Asi proto, že Kidman je tady krásná a dokonale hrající, husto-intelektuálně-neotřelá forma není použita prvoplánově, proto mi nevadí, a na konci toho prostého příběhu mě tak hrozně mrazilo v zádech.