Shaqualyck

Ano, i císařovna masturbuje. Alespoň v novém filmu rakouské režisérky a scénáristky Marie Kreutzer. Ta se na ploše dvou hodin snaží svéráznou cestou dekonstruovat kult, který se vytvořil okolo Alžběty Bavorské, známější pod přezdívkou Sisi. Choť Františka Josefa I. se už za svého života stala abnormálně obletovanou celebritou, jejíž hmotnost, účes i způsoby nedali spát dvořanům ani novinářům. Její ikonický status je navíc dodnes přiživován reprízami pohádkově romantické trilogie z 50. let, v níž hlavní roli ztělesnila Romy Schneider. Historický kontext je tentokrát přítomen jen v náznacích (Sarajevo), fakta překryla umělecká licence, dobové kostýmy doplnil moderní soundtrack (Camille, Soap&Skin). Spíše než věrnou rekonstrukcí dějin je snímek odvážným pokusem zachytit esenci osobnosti, která i po letech zůstává tak trochu záhadou. Nic proti úletům a la "staří známí jak je neznáte", ale tohle bylo hrozně na efekt. Škoda.

Věčné téma strastiplného dospívání pojala Leonie Krippendorff nanejvýš civilně. Nešokuje drogovými excesy ani laciným voyerismem, lidskou sexualitu zobrazuje spíš poeticky, s půvabem. Ano, tančí se tu pod duhovou vlajkou, ano jde tu (krom jiného) o milostné vzplanutí mezi dvěma dívkami, film ale není angažovanou lesbickou romancí ve smyslu prázdné LGBT agitace. Jde o výsostně lidský příběh o vzteku, nejistotě a zmatcích, které odnepaměti charakterizují příslušnost ke komunitě náctiletých. A taky o tom, jak je to všechno snesitelnější, když k sobě najdete spřízněnou duši, které se můžete zplna otevřít. A samozřejmě i o tom, jak strašně to bolí, když o někoho takového přijdete.

„Seš závislák, tak buď závislej. Jenom buď závislej na něčem jiným.“ Takže Spud zůstal u háčka, Sick Boy přešel na koks, Begbie hnije v kriminále, no a Mark Renton se právě vrací z Amsterdamu, aby navštívil letité souputníky, schytal pár direktů, užil si kopec srandy a zjistil, že doma je doma. Mezi tím se řeší děti, rozvod, jogging i erektilní dysfunkce. Nenechte se mýlit, samozřejmě je fajn vidět všechny ty vykutálené čímany pohromadě, radost z kýženého setkání však kalí křečovitý optimismus a neodbytný pocit, že dobře už bylo.