Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Krimi
  • Akčný

Recenzie (81)

plagát

Iracionálny muž (2015) 

Woody Allen i přes fakt, že mu je už 80 let dokáže ročně produkovat scénář a následně se zaslouží o jeho zfilmování. Není infantilní jako někteří jedinci v jeho věku, s citem si umí dělat legraci ze života unavených intelektuálů. S elegancí dokáže vymyslet černým humorem pukající snímek s dokonalým načasováním a excelentními herci. Geniálně dokáže prezentovat filozofické konflikty společně se sexuálními hrátky, whiskey a místy i mrtvolou. Po Scarlett Johanson se stává Woodyho múza Emma Stone, která ihned jak se zjeví ve společnosti Joaquina Phoenixe způsobí fakt, že má pozornost k filmu nestagnovala až do závěrečných titulků! Příběh se kýčovitě nevyvíjí jako klasická americká romantická komedie. Prostřednictvím Iracionálního muže Allen vzdává hold svému existenciálnímu oblíbenci Dostojevskému, který je zároveň i mým top spisovatelem!

plagát

Star Wars: Sila sa prebúdza (2015) 

Nepatřím mezi skalní fanoušky Star Wars, po mnoha nadšených recenzích Force Awakens jsem se však rozhodl dát novému dílu šanci. Když se ve filmu objevil Oscar Isaac, zbystřil jsem, zlepšila se mi hned nálada, ale bohužel jeho působení netrvalo dlouho. Co se týče charakterů ústředních postav, do kolen mě rozhodně nedostaly, je zřejmé, že jejich rozvinutí proběhne v příštím díle. Kompletně mi Force Awakens připomíná velmi IV. epizodu, kde je též schovaná podstatná informace v droidovi a v závěru se útočí na Hvězdu smrti. Scénárista moc novými idejemi neoplývá a zdaleka mě nepřekvapil. Co se týče komičnosti, Star Wars potěší, film se snaží vyvolat nostalgii. Zejména setkání Leiy s Hanem je nejzásadnější scénou filmu, což mě nenechalo úplně chladným. Překvapil mě uboze vypadající Snoke, ze kterého jsem strach neměl ani v nejmenším. Dalším překvapením bylo poražení Kyla Rena, kterého dle mého mínění skvěle zahrál Adam Driver!

plagát

Anestezie (2015) 

Není přímé spojení mezi všemi postavami, nicméně všechny osoby ve filmu prožívají určitou změnu, hledají úlevu od bolesti a frustrace, jsou to inteligentní lidé. Čelí aktuálně strastem, se kterými se vyrovnávají právě během celého tohoto filmu. Problém je, že příběhy nejsou dostatečně soudržné. Anestézie je hromádka zajímavých příběhů, která nesmírně působí na city člověka, ovšem nemá to vhodnou formu a nestačíte si oblíbit žádnou jinou postavu kromě profesora filozofie. 85 minut je dostatečný čas, aby se některé příběhy měly šanci rozvést, ale některé vyčnívají více. K. Todd Freeman exceluje a podává naprosto uhrančivý výkon představující drogově závislého! Intenzita filmu tkví v dialozích a castingu, který se snaží vyždímat hromadu emocí v každém okamžiku z nepříliš dobrého scénáře. “How do we still seek purpose? And where do we hope to find it, if we’re so busy convincing ourselves there needn’t be any?”

plagát

Motýle (2014) 

Artová produkce, drobné odkazy na filmy 60. a 70. let. Strickland precizně pracuje se zvukem, pestrostí detailů. Film se může chvástat fantastickou kamerou, nicméně by to chtělo být více sexy než je. Přeplácáná kýčovitá nuda, fascinace zvuky motýly. Film nijak zvlášť nepřesvědčí, smyslně vypráví. Nic se tam neděje. jednotlivé výjevy se opakují.

plagát

Amy (2015) 

Asif Kapadia je sice průměrný filmař, ale dobrý dokumenarista. Amy je nebulvární dokument, který neprodukuje nijak šťavnatý materiál. Amy je brána jako normální smrtelník, obyčejný člověk. Fanoušci jsou naprosto spokojení, ale já jakožto neortodoxní posluchač Winehouse, nejsem úplně plný euforie či zázračného entuziasmu. Nahrávky z mobilů, domácí videa, sem tam fotka, voiceovery ze současnosti, s jejími přáteli, rodiči, bývalým manželem s. Nezpracovaná autenticita nahrávek, dotočeno nebylo navíc téměř nic, ilustrační záběry byly přítomny minimálně. Výborným nápadem byly písně jako vyprávěcí prostředek. Režisér nechává texty najíždět přes obraz filmu. Asif je nevybíravý k mužům jejího života a celkově rodině, což je respektuhodné.

plagát

Denník pubertiačky (2015) 

Vyprávění této pubertální dívky nám umožňuje pohled ze dvou perspektiv. Je to o nalezení sebevědomí v oblasti sexuality a kontrole. Film je hlavně o překračování mezí, o zneužívání volnosti a svobody, které ji matka nezodpovědně propůjčuje. Sympatičnost Minnie od začátku ohromně opadává. Sledujeme, jak sebestředná a egoistická dokáže být, i když jí to nic kromě sexuálního ukájení nepřináší! Na filmu si cením nesentimentální upřímnosti, která v americké kinematografii dosti raritní, ovšem celkový dojem kazí konvenční elementy používané v rámci teenage žánru. Heller vykazuje snahu udržovat svěží tón, scény jsou krátké a výstižné, ale v případě bisexuálního vztahu s Tabathou je to zoufale nedotáhnuté do konce! Animované vsuvky více nerozvádějí charakter Minnie, ale potěší jen povrchně svojí roztomilostí. Přes negativa, které jsem doposud vyjmenoval, film je dobrý hlavně díky zapojení Bel Powley, jež se do adolescentky věrohodně vcítila.

plagát

Mad Max: Zbesilá cesta (2015) 

Sluncem sežehnutá post-apokalyptická země, která je okupována velmi sebevědomou perfektní ústřední dvojicí Charlize Theron a Tomem Hardym v krásně brutální akční podívané! Mad Max je opravdu precizní řemeslně skvěle zvládnutý. Samozřejmě, co se týče konceptu, není úplně mystickým a složitějším dílem na přemýšlení, ale velmi okázale si dokáže udržet pozornost diváka, zahlcuje jeho mysl nespočtem podnětů a akčních scén, až mu z té zběsilé jízdy bere dech!

plagát

Perfektný deň (2015) 

Oproti Sicariu, ve kterém jsem Benicia Del Tora viděl posledně, je A Perfect Day tragikomedií. Film představuje neomalenou, ovšem efektivní metaforu pro situaci, v rámci které násilí, chaos a cynismus se zdají být účinnými zbraněmi, jak se vypořádat s obyvateli i návštěvníky Balkánu. A každý pokus o obnovení pořádku je téměř Sisyfovských rozměrů! Intezivnější napětí nastává v absurdně se jevící situaci, kdy posádce zkříží cestu mrtvá kráva s výbušninami. Samotné minuty před koncem se vám chce vztekle řvát a zabít pitomé vojáky a jejich dementní byrokracii. Nicméně samotný konec vás uklidní a příjemně rozesměje!

plagát

Anomalisa (2015) 

Jsou filmy, na které se podívám poměrně spontánně kvůli kladným odezvám od kritiků. Tento film je takový případ, neviděl jsem trailer a neprostudoval si pečlivě, kdo stojí za jeho vznikem. Příjemně mě tedy samotný film překvapil svoji tragikomickou atmosférou, existenciální náladou a hlavně posléze zjištěním, že jedním z tvůrců je Charlie Kaufman, kterého znám díky mému oblíbenému top filmu Věčný svit neposkvrněné mysli. Musím ocenit dabing J. J. Leigh, Davida Thewlise a Toma Noonana. Dále hudbu od Cartera Burwella. Hlavní postava filmu slyší stejný hlas, byť mluví s ženami i muži. Tento zajímavý element představuje ve filmu Michaelovu izolaci od vlastních pocitů, není ve své kůži, připadá si jako kdyby byl součástí divadelní hry, kde postavy hrají ti nesprávní lidé. Po nějaké době však potká Lisu, která dodává svoji sympatickou nešikovností filmu šmrnc a pár komických situací! Sexuální scéna je zpracována tak realisticky s pozoruhodným citem, že vám nepřijde, že se díváte na loutky, ale ztotožňujete se s nimi! Vizuálně filmařsky ani dabingově není film směšný. Michael je lidskou skořápkou, která se snaží být člověkem. Nicméně je velice sebestředným, neuvědomujícím si, že ostatní bytosti se mohou cítit stejně jako on, samy také ne ve své kůži. Negativem filmu tedy může být přílišná posedlost sebou samým a ignorování pocitů ostatních, byť přesně třeba toto chtěli tvůrci ukázat.

plagát

45 rokov (2015) 

V průběhu sledování mě napadlo, že se bude konat i samotná výprava za zmrazeným tělem bývalé Geoffovy lásky a to dá filmu tu správnou emotivitu a spád, ale to by stálo moc peněz, tak bohaté produkce se tento film nedočkal. Minimalistická výprava a kamera, o to výraznější je kvalita režisérská a herecká. Úzkost Kate jsem prožíval opravdu intenzivně a až přecitlivěle ve mě vznikaly asociace, že se její manžel zasebevraždí, nerozumně odletí do Švýcarska, nedostaví se na oslavu jejich kulatého monumentálního výročí, opustí samotnou Kate a jejich dlouholeté pouto se poruší. Koncept dekády trvajícího manželství, poukázání na fakt, že i po tak nesmírné dlouhé době se může přihodit něco, co vztah vyvede z rovnováhy. Člověk není stroj, aby se dokázal kontrolovat, chladně uvažovat, nepodlehnout nostalgii a úplně zapomenout na svoji životní lásku. Navíc kdyby nebylo té katastrofické smrti, strávil by s ní Geoff život a s Kate by se neměl zájem seznámit.