cmuchalprvni

Herecké výkony bezchybné a věrné, Amy si Zlatý glóbus zaslouží určitě! Samotný film mě bohužel nepřekvapil a nezaujal natolik, abych se na něj podíval znovu. Občas to bylo jaksi kýčovité a sahalo to ke klišé. Hudba Lany Del Rey se k snímku hodí, to oceňuji.

Po zhlédnutí Him a Her je Them zbytečné...

Líbil se mi kontrastní rozdíl mezi hlavními "hrdinkami" filmu. Vizuálně dost dobré a zvláštní. Hudba skvělá. Wandiny průpovídky typu: „Znáte Lebensteinovy?“ „Ty Židy?“ „Ne, Eskimáci“, „To je celá Róza. Barevné sklíčko u kravích hoven“, snímek slušně odlehčily. Sebevražda Wandy se mě nijak nedotkla, emotivně mě spíše dotklo vykopávání kostí rodičů a samotný konec, kde se Ida opíjí, kouří a smilní se saxofonistou jazz bandu. Když už tyto hříchy okusila, neschvaluji její návrat do kláštera. Kdyby byla statečná a měla chuť mít lepší život, mohla by si najít práci a žít sama, pokud ji tedy zrovna nenadchla budoucnost s tím muzikantským hochem...

Ona nabírá na obrátkách hned na začátku skokem z mostu, cením si záběrů z vody na loď při práci záchranářů. Jinak film není vizuálně výjimečný. Naplno se zde dovídáme o úmrtí dítěte Conora a Eleanor. Eleanor se snaží v sobě vyznat, přihlásí se do semináře, kde jí přednáší sympatická upovídaná Viola Davis. Jako samostatný film by však Ona nefungovala efektně, ano, děj je sice rozvinutější, celkově zábavnější, ale scénář On hraje zásadnější roli. Ned Benson perfektně při společných scénách ukazuje rozdílnost vzpomínek, zatímco Conorovo vyprávění zahrnuje přiznání k nevěře, u Eleanor zjistíme, že nevěru ze svého manžela instinktivně vycítila. Rozhodně se film neutápí v kliše, ale dialogy by mohly být opravdu propracovanější. Pozitivní je, že se neopakovaly tolik scény z filmu On (jen 4), čehož jsem se obával. Další podstatnou roli má hudební stránka, která je v dokonalé symbióze se scénami a vytváří výbornou atmosféru - finále je až psychedelické (No fate awaits me).

Film On těží z původně napsaného scénáře, ze kterého měl vzniknout pouze jeden film. Příčina rozpadu vztahu mezi Conorem a Eleanor není přímo zveřejněna. Líbí se mi, jak film působí mysteriózně. Nevíme, co způsobilo odcizené chování Eleanor, proč se dostala do nemocnice atd. Doporučuji, jako většina přede mnou, začít filmem On, jelikož Ona neoplývá tak tajemným kouzlem. Conor se snaží na minulost nemyslet, nesnaží se pochopit Eleanor a dopřát ji čas na "zmizení". Jako debutující režisér se jeví Ned Benson jako profesionál. Vítám jeho experiment udělat z jednoho příběhu tři filmy. Podařilo se mu ve mně vyvolat takovou směsici smíchu, melancholie a naděje jako nikomu jinému po dlouhé době. Conorův otec je mi sympatický svoji klidnou "pohodářskou" povahou, dokáže tolerovat synův neúspěch, nemá s ním větší neshody. Je to vkusný film bez tuctových kýčovitých scén s výborným hereckým obsazením.. Nejmagičtější na filmu jsou společné scény, kdy leží v parku na trávě, koukají se na poletující světlušky. Film se nesnaží násilně nabízet názory, prezentuje nám problém hlubokého vztahu dvou dospělých lidí a jejich odlišný pohled na věc. Conor není zrovna příkladmý kladný hrdina filmu, podlehne libidu, nechová se ve svých třiceti letech jako dospělý rozumný a zodpovědný muž. Dějově slabší než Ona, dialogy nejsou taky více rozvinuté. Pro ty, co si rádi domýšlejí a nepotřebují znát jednoznačně celý příběh...

Neviděl jsem jiné snímky věnující se problémům v Africe, nemohu tedy porovnávat. Neřekl bych, že Whitaker se svým hereckým umem "vyčuhoval" nad ostatními herci. Bylo mi líto chvíle, kdy se Nicolas rozhodl přijmout místo osobního doktora prezidenta. Chápu, že diktátor a režim je ústřední téma filmu, ale čekal jsem záběry nemocných, špinavých lidí postihnutých chudobou. Režisér začal řešit mnoho témat, ale podrobně je pro nás "nerozpitval". Film mě nenudil, nepřipadá mi, že by nebyl pro mě přínosný. Charaktery obou hlavních záporných postav byly perfektně vykresleny. Fascinující, jak na začátku se nese vše v tak pozitivním jasu a bez větších hrozeb. Na začátek filmu proběhlo pár vtípků, který stojí za zmínění... ↓ „Máte ve Skotsku opice?"„Kdybychom je tam měli, smažili bychom si je!“ „Jaká byla cesta?“„Příšerná, kozí rohy v zadku, obličej v cizím podpaží.“ „Vás Skoty miluju, ale z těch zrzatých vlasů se mi zvedá žaludek.“ Idioty, který film podhodnotí jen kvůli zabitému buvolovi absolutně neuznávám. To je jako kdyby mě naštval pošlapaný trávník kvůli natáčení. Hlavní slabinou filmu je nerealistický scénář.

Oceňuji 12tiletou snahu tvůrců natočit věrohodný film, více takových v budoucnu! Na počátku příběhu matka samotná s dvěma dětmi a mužem, který je nezodpovědný, nezajímá se o děti a raději si cestuje po Aljašce. Neuvěřil bych, že nastane tak uhrančivý progres u rodičů, matka si dodělá magistra, stane se nejoblíbenější profesorkou na škole, je nesmírně liberální a otevřená, pořádá večírky, na které zve i své studenty. Otec "jde do sebe", začne se o své děti více zajímat, navštěvuje je, posléze si najde sympatickou ženu, založí si s ní rodinu. Matka ne zrovna šťastně dokáže narazit na správné manžely, kteří by netrpěli alkoholismem a brali její děti za své. V moment, kdy první manžel bez dovolení nechal oholit vlasy Masonovi, bych ho nejradši uškrtil, arogantního idiota! Líbí se mi, že si máma nenechala líbit agresivitu od manželů a dokázala s nimi skoncovat i za cenu odstěhování a jistého risku sebeobětování se pro lepší život. Líbí se mi výběr muziky, která má na atmosféru velký podíl. Masonova transformace od nevinného kloučka hrajícího si videohry, až po intelektuálně vysoko situovaného prváka na vysoké škole, jenž ví, co od života chce a kým chce být, je neskutečná! Silný dojem střídá další ještě více intenzivitou překypující, wow! A celkem nestandardně dlouhá stopáž v tomto případě nesymbolizuje absolutně žádnou nudu.

Film mě rozhodně nenudil, líbila se mi výprava, dobové kostýmy, herečka Petra Špalková, cholerické výlevy a naopak laxní přístup k novinářům Dvořáka. Sládkem si mě Javořický omotal kolem prstu a zařazuje se tedy mezi mé oblíbené české herce. Nepřesný scénář mi ani nevadí, nejsem Dvořákův "znalec", muziky tu moc není, není to tedy film pro hudební fanoušky Dvořáka v obecném smyslu. Líbí se mi, jak film ukazuje Dvořáka jako člověka, který se nevyznačuje pouze tím, že má hudební dar a komponuje, ale že ho vnímá jako člověka s chybami a nedělá z něho Boha. Rozhodně jsem rád, že se film natočil a dozvěděl jsem se tak pár věcí ze skladatelova života. Oceňuji odvahu a fantazii tvůrců, kteří i přesto, že dopisy neexistují, byli kreativní, svoji vizi zhmotnili, i když negativní reakce očekávali. Osobně mi nejvíce vadilo nelpění na archaickém jazyce dialogů postav, Čermákovo neumění hrát na housle nebo dirigování mě neiritovalo.

Výborná Melanie Lynskey a ještě lepší charismatická Kate Winslet představující dívky odlišující se od ostatních s fantastickým světem umění. Konvenční profesorka v podání Elizabeth Moody taky skvělá a když její francouzštinu si dovolí Juliet asertivně opravit, připomene mi to podobný zážitek z gymnázia. Julietina hrdost, sebevědomí a spontánnost je kouzelná a lehce diváka strhne.

Herci: James McAvoy, Helen Mirrenová a Christopher Plummer mě doslova uchvátili. Přijde mi, že režisér a scénarista z příběhu mohli vytěžit mnohem více. Ano, emotivně mě to celkem chytlo. Ten vztek na Chertkova, který Tolstým manipuluje a má totální nerespekt k jeho manželce, byl dost intenzivní a samozřejmě smrt Lva taky zasáhla, ale ne tak moc. Film postrádá gradaci, nevydržel jsem se koukat v jednom kuse.