klukluka

Vynikající herecké výkony, práce maskérů na Oscara. Po technické stránce dokonalá záležitost. A příběh? O dvou policajtech, kteří rozumu moc nepobrali a fatálně selhali hned dvakrát při řešení případu, na který nakonec stačil stařec zatížený demencí.

Hrají si s náma. Navozují dojem, že to mohl být kdokoliv, hlavního hrdinu z toho nevyjímaje. To vůči nám samozřejmě není fér, atmosféru tomu ale upřít nelze...

Všechno dokonalý, jen se toho tady moc nestalo...

Párkrát se jim rozostřila kamera, což mohl být, a asi i byl záměr. Jinak tomu není co vytknout. Pochopitelně mě nemálo zajímá, co se bude dít dál.

Fred je na můj vkus krapet servil, ale na druhou stranu je tak pracovitej a pilnej, že je ten jeho pořad ve výsledku jedním z nejzajímavějších cestopisů. Skrze jídlo se autorům daří předkládat velmi přesný a nezkreslený obraz o jednotlivých národnostech. Dnes konkrétně Libanon, o té zemi jsem se toho skutečně dozvěděl spoustu nového a zajímavého. Příkladně náboženské složení skupinky děvčat v restauraci- šíitské muslimky se sunitskými, právě se chystaly za kamarádkami křesťankami- čert to sper, nikdo to tady neřešil. A tak dál, a tak podobně. Ten kuchař v názvu je zavádějící, tady jde ve skutečnosti o víc.

Asi jsem si moc přál do mrtě vyfutrovanej závěr, snad proto se nemůžu ubránit zklamání :(. Chtěl jsem se chechtat- nebylo čemu a nebránil bych se ani dojetí, kdyby se bylo nad čím dojímat. Bylo to jalový, nepochopitelně...

Vlastně mě dost překvapilo, že Playboy točí už i válečný filmy. Na to, že s tím teprve začínají, to neměli až tak špatný. Není nad to vědět, jaký měly hrdinky Sovětskýho svazu kozy.

Milý, vtipný, krásný film, jediný svého druhu, nikdo jiný než Aki Kaurismäki by ho takto nemohl natočit. Dost možná jeho vůbec nejlepší věc.

Nedávno jsem si sednul na zadek z polského Výslechu a dnes mnou pořádně zacloumal jejich Černý čtvrtek. Filmy z dob komunismu s takovou razancí neumíme, už vůbec se nic takového českému filmu nepodařilo po roce 1990. Přitom to působí nenápadně, možná až jaksi uskříple, ale nakonec se to žene vpřed s intenzitou parního válce. Jinak jsem na vlastní kůži nezažil ani náznak podobného násilí a opravdu nemůžu pochopit, kde se to v nás bere. Pochopitelně se to nevytratilo a já jen doufám, že se to v nás nehromadí.

Nemůžu z toho necítit Trierovu režijní genialitu, nemohl jsem se ale dočkat konce. Tak moc mě to nebavilo- navzdory všemu, co mám obvykle rád.