klukluka

Dávám tomu “jen” čyři pecky, přitom mě to bavilo od první do poslední minuty. Perfektně ztvárněná manželská chandra i východiska z ní. Mimořádná režie, herecké výkony, kamera... Ta jedna chybějící pecka je za ty otázky, co si musím klást. Po 126ti minutách bych si zasloužil vědět.

Cizinec (The Foreigner) mě přesvědčil o tom, že Jackie Chan nemusí hrát jen ve špatných filmech, Město zločinu mi vzalo iluzi, že je neporazitelný. Ani fakt, že se tu nevyskytoval žádnej čínskej kyborg, z toho ale pro mě neudělal kvalitní film. Naopak. Byla to od začátku do konce nesmyslná slátanina, podaná umně tak, aby to diváka okamžitě neurazilo. Představa, že se japonská yakuza vzdá svých území ve prospěch jiné národnosti, je ale stejně šílená, jako Nickova snaha přeměnit mafiány v poctivé podnikatele. Tuhle pohádku v sebraných spisech Boženy Němcové nenajdete, nikdo by jí neuvěřil.

Tohle mi dnes vůbec nesedlo. Takovou upocenou, umaštěnou, bezvýchodnou depku jsem ani trochu nepotřeboval.

Vtáhlo mě to, líbilo se mi to, jen ty smutné konce mě zarmoutily, což tomu ale na síle neubírá- naopak.

Pracovalo se tu s velmi úspornými vyjadřovacími prostředky, žádná drobnokresba postav, žádná exprese, přesto dávalo chování všech postav jasný smysl a bylo srozumitelné. To pro mě byla fáze 2- když jsem se utvrdil, že všemu správně rozumím, a že chápu, proč se tady děje to, co se tady děje. Fáze 3 přišla v samotném závěru a byl to okamžik, kdy si mě ten film podmanil. Uvažoval jsem i o plném počtu hvězd, ten jeho půvab je opravdu nenápadný a přicházel pozvolna a postupně. Pro mě to grande finale nastalo, ale bohužel moc pozdě, převažovaly pocity, které na nejvyšší hodnocení nepostačovaly. Nic to nemění na tom, že je to silné a krásné.

Je to moje chyba, že jsem na to vůbec koukal, nemám totiž rád tenhle žánr. Vedou se tady řeči, který člověk nepotřebuje k ničemu jinýmu, než k porozumění sledovaného filmového příběhu, pročež mi mozek musí fachat na 150 procent, abych to pobral. Nakonec je ale důležitej jen fakt, že guvernér neudržel ptáka v kalhotách a všechno ostatní je tady navíc.

Je to vážně tak geniální, nebo je to jen dobrý a má to Paula Newmana?

V jedné z hlavních rolí taková superstar a přitom tak civilní věc. Znovu už to vidět nepotřebuju, ale je to kvalita, o tom žádná.

Každý máme svoje vlastní pomyslné dno televizní zábavy. Tohle je to moje. Níž už není nic. P.S.: Pro ješitnost a sebelásku Miroslava Donutila by to chtělo nějaké hezké, nové, české slovo. To by mohl být jeho odkaz- výraz, který by poukazoval na to, že člověk, jenž je takto označován, by si ho nejraději strkal do vlastní řiti.

Od myšlenky k realizaci v řádu vteřin, tady se ani zásadní věci neroztahovaly na minuty, natož na desítky minut. Proto to má tak úžasnej spád. Film, který nejde dostat z hlavy. Jakmile ho člověk jednou viděl, tak už si ho minimálně v hrubých obrysech zapamatuje málem navždy.