altaica

PRO MUŽE:Lidé říkají, že jste tak úžasný, že se sám připravíte o práci. Slova, která slyším každý den a hle, von to nějakej syčák vrazil do filmu, jak kocoura do trouby. Superhrdina potřebuje superničemu, ale žádný nezbyl. Co naplat, musíme propustit Casanovu-Frankensteina, jinak je po sponzorech, po reklamách a celkově po piči. Na Rushe i Stillera jsem se těšil. Naprosto zbytečně. Očekával jsem bláznivou komedii a dostal nabubřelou nudu. Co mělo být parodií, bylo jen a jen debilitou. Škoda. Chtěl jsem se zasmát. Místo toho mi ztvrdly rysy a zřídla stolice.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Kapitán Úžasný olepenej reklamama víc než pilot formule 1 na rozdíl od nás, citlivých chlapců, kteří své tělo pokrývají umělecky hodnotnými motivy ze salónů art studia Jacuzza, tedy tento kapitán má nejen skalní fanoušky, ale i pár konkurentů. 3 superhrdinové, kteří ze sebe v pravidelných intervalech dělají totální superblbce mu už šlapou na paty.” S rýčem jsi lepší než kdokoliv jiný, ale to z tebe nedělá superhrdinu. Jsi dobrý otec a dobrý manžel, ale nic víc” – no není nad slova podpory od černé brikety, která se díky vaší rychlosti na speedu stala vaší ženou. Druhý bydlí s maminkou a třetí – hm, škoda slov. Nápad dobrý, obsazení výborné, provedení hrůza, vemte si raději, madame, něco na štrykování, pobavíte se víc. Komedie bez vtipu a nápadu je trapná jak těhotnej puding. Ten Giga.          HLÁŠKA:Kapitáne Úžasný, byl jste, smím-li to tak říci, úžasný.// Zaznamenejte, že oficielně začalo slyšení o propuštění na čestné slovo.// Varlata mi natékají, nemůžu dýchat, nemůžu dýchat.// Co za blázna, vyhazuje do vzduchu blázinec.// Eddie, až se vrátíš, už tady nebudu. To je riziko, které musím nést. Jinak bych se možná neměl kam vrátit.

PRO MUŽE:Tak to je velmi kulantní a líbivá záležitost. Na nízkorozpočtový film s neznámými herci, na to, že je to režisérův první celovečerák i scénáristův první počin, tak dost dobrý. Podmanivá síla středoamerické přírody, dobře postavený příběh s uvěřitelnou zápletkou a nepřepáleným závěrem dělá z Adély na výletě v Mexiku vysloveně zajímavou záležitost. K tomu pár pitoreskně krvavých scén a povinná hysterie děvčat a je to. Zážitek oné partičky musel být hororový a atmosféra bezvýchodně tíživá, bohužel se to tak úplně nepovedlo převést z plátna do hlediště, ale i tak maximální spokojenost. Nemusím se bát pokaždé a když je ve filmu sem tam o nějakého týnejdžra míň, žíly mi to netrhá. Osobně bych do závěrečného finále poslal jiné postavy, nicméně to je otázka vkusu. A vkus měli tvůrci rozhodně dobrý třeba při výběru hudby. Dávat větší hvězdičkovou palbu u tohoto typu filmů je těžké, protože to by mě jinak musel přikovat k obrazovce, ale na poctivé 3* koketující se 4 to na tuty je. Doporučuji.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Středoamerická havěť leckdy smrtelně jedovatých hadů, štírů, pavouků a jiných potvor kupodivu v tomto filmu utřela nos a straší někde jinde. Možná by baby tolik neotravovaly s kytkama, kdyby bylo riziko, že ta kikina v květinářství může přibalit místo asparágusu, třeba rozkošnou révu plazící se po bocích starobylých pyramid. Květinka by mohla dostat poetický název tchýnin jazyk, protože ten mi taky lezl krkem. A ne, tak bohužel, tenhle název už má jiná. Madame, klidně si to pusťte a buďte bez obav, není tam ani žádná velká nechutnost, ani to nebude příliš brnkat na nervovou soustavu. Pro hošánky podotýkám, že je tam víc ztepilých mládenců než uječených bosorek a někteří mají na bříšku pěkný pekáč buchet. To bude čumenda kucí!!

PRO MUŽE:Jestliže po natočení Posledního pokušení Krista obdržel Martin Scorsese od katolické církve závazek, že ho nikdy nepohřbí ve svěcené půdě, pak potěš Chesus, co čeká autory tohoto zvěrstva. V pravé poledne zkombinovat Bibli a zombie horor je nápad k nezaplacení a provedení zde je z kategorie luxusních. SPOILER : Podle autorů to Ježíš ještě neměl natrénovaný, když vzkřísil Lazara. Kapku se to zvrhlo a Lazar si jako premiérové zombie pošmáknul na okolo stojících čumilech. Vampyrismus a zombika byly v té době nejnakažlivější nemoci šířené rafnutím kamkoli. Chesus a 2x mrtvý Jidáš versus parta zombie. Říká se, že za pomoci pár ryb a krapet chleba nasytil tisíce, tady za pomoci ryb nafiletoval zombice. A zombíky taky. Velmi naturalistické pojetí, drastičtější scény než v Umučení Krista. Vřele doporučuji.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Pokud, madame, máte i nadále v sobě pozůstatky vaší klášterní výchovy slovutného řádu Nevěstky Kristovy, dobře vám radím ať vás ani nenapadne si to pouštět. Pokud jste však hlava otevřená a nezatížená katechismem, jistě oceníte i tento alternativní výklad jedné z biblických pasáží.          HLÁŠKA:No, nakonec jsme na víru nikoho neobrátili. Hm, ale minimálně jsme odeslali slušnej počet duší do Království nebeského.

PRO MUŽE:Otakáro Mária Schmidt je excentrický pošuk a exot. Nebyl tedy jediný důvod domnívat se, že by v jakémkoliv aspektu mohl být jeho první celovečerák normální. A v tomto ohledu Otakáro vážně nezklamal. Vyzobal vše z historie české kinematografie, co bylo kdysi bláznivé a snad i avantgardní a konsternovalo diváckou obec. Jenže čas oponou trhnul a co dříve šokovalo, dnes nudí, co vypadalo novátorsky je zastaralé, co mělo šmrc je pruda. Přehnaná barvotiskovost kostýmů (Šakalí léta) švenky kamerou (Chytilová – Kalamita, Kopytem sem, kopytem tam), bizarní dialogy a situace (jako přes kopírák divadla Sklep, ale bez jejich poetiky a dikce), občasné makro záběry na detail – pokud možno pro nic za nic... škoda slov. Plagiátor a neumětel v jednom. Kdyby své citace aspoň pořádně oprásknul, mohl by být podezírán z holdu svým vzorům, bohužel Otakáro zůstal svým v tom nejhorším slova smyslu. Už ve Sklepě byly jeho výstupy skoro stejně šílené, jako blbé a vesměs nudné. Především naprosto zbytečné. Tak jako tento film.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Českých hereckých hvězd víc než na letní obloze a nemůžu, madame, říci, že by se nesnažily. Jen mám takový pocit, že se herci bavili výrazně víc na natáčení, než diváci při projekci. Pár dokonalých hlášek a jedna perfektně samicní ramlice to nespasí. A rozcapená Žilková už vůbec ne. Bohužel.          HLÁŠKA:Já jsem zachraňoval lidi v době, kdy ty jsi říkala hovnu kokos// Pěstuje bonzaje a trošku přibonzovává.// Dal bych si doutníček, ale co když mám rakovinu? Tak si dejte rakvičku.//Otec: Běž si s kamarády měřit šuliny. Syn: My si máme aspoň co měřit, kdežto ty si ho můžeš jen zvážit. Otec: Jo ale zato mám dva, jeho a tebe.// Co je? Ále, včera jí vojel pes a dneska Marcello.//Jó mladý berušky na mě letěj, jak na sladkou bliznu.

PRO MUŽE:Natočit o filmu, který sám o sobě byl dokonalou komediální parodií, vážně se tvářící dokument a ještě v něm stihnout parodovat obdobné dokumenty o filmu, tomu říkám gól. Neskutečná ptákovina, k níž je ale třeba vidět i původní snímek “Tropická bouře” vám dokonale načechrá bránici. Zneuctění závažných, válečných filmových eposů a dokumentů o nich s vážným gzichtem prostřednictvím nemeckeho dokumentáristy. Vynikající.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Madame, pokud neholdujete pouze fekální formě humoru (i když i toho je zde ukázka), ale máte ráda utahování si z tabuizovaných heroických témat, pak je to pro vás jak stvořené. Doporučuji.          HLÁŠKA:Každý den, když vstanu, děkuji svému otci za to, že byl debilní alkoholik, protože to bylo prostředí, v kterém jsem objevil svůj velký talent.// Tuto roli urval úplně neznámý Kevin SlunečníSoumrak. Jeho jediný počin do toho dne byla překvapivě citlivá farmaceutická reklama na lék pro puberťáky proti erektivní dysfunkci zvaný “Rytíř školního plesu.”// Toto je pravděpodobně jeden z nejvíce znepokojujících, hrozných a nechutných filmů, jaké jsem kdy viděl. Podívám se na to ještě jednou.

PRO MUŽE:Fekální komedie, kde si pomáhají k “vtipnosti” pořádným sraním, krkáním a prděním i blitím jsou vysloveně můj obor. Minuta čtyřicet končí úvodní titulky. Maník sere jak o život ve sprše. Dvě minuty mám chuť to vypnout, ale ukecám se, že to dokoukám. V další minutě čuchne k plechovce starého čehosi a vzápětí se připovybleje, trpím, z boty vyleje cosi odporného – viskózní hovno, nebo snad zkapalnění smrad? Následuje samohaná s mohutným výstřikem semene sám sobě na držku. Třetí minuta ještě nezačala a přesvědčili jste mě. Blbé, tupé, nechutné a chce se mi blejt. Jasnej odpad.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Pokud si, madame, přejete udržet tajli a nejste zatím bulimička a chutná vám žrádlo, tak doporučuji minutu dvacet vteřin tohoto díla po úvodních titulcích. Hezky si pak prohlédnete vše, co jste spapinkala za posledních pár hodin a na jídlo dalších pár hodin nebudete mít ani pomyšlení. Pro baculky vřele doporučuji.

PRO MUŽE:Pokud autoři snímku chtěli ukázat, že Rusáci a Ukrajinci jsou svoloč bez ohledu na to, kde žijí, tak pro Čechy to bylo zbytečné. Víme dobře, co je to za zasranou verbež.Tolstoj, Puškin a Vysocký s Prokofjevem jsou ony pověstné výjimky potvrzující pravidlo. “Rusovi nikdy nevěř, zvlášť když ví, co ví.” Dlouhé dialogové pasáže střídané fontánkami krve. Chápu, proč švábům v některých krajích říkají Rusové – vlezou všude a pokud si to nerozdávají mezi sebou, tak se děsně těžko hubí. Josif s Ádou by mohli vyprávět, a že se kucí tenkrát snažili. Pár pozitiv se ale najde. Rvačka v sauně patří k nejbrutálnějším krvavým ukázkám ve filmu za posledních pár let, mentalita Rusáků ve zmenšeném měřítku taky prosakuje, byť ve zbytečně kultivované formě. Viggo s Vincentem a ta rvačka to zachraňují od odpadu, ale doporučení fuckt nečekejte.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Pokus o dojemný příběh mladé zdravotnice pátrající po rodině mimina, jehož čtrnáctiletá matka zemřela při porodu. Mrtvá po sobě zanechala azbukou psaný deník s mnoha detaily, které by si obzvláště ráda pročetla policie. Žel jak už to tak v životě bývá, vítěz bere všechno a dobrotou slující altruistická organizace Vor v zakóně byla zase jednou rychlejší. Sice ne Rychlejší než smrt, ale dost rychlá na to, aby si hoši početli první a rozhodli se nic nepublikovat. Závěr je tak sladkobolný, až z toho chlapa bolí oči, ale vy, madame, vy si nejspíš budete rochnit. Doporučuji.          HLÁŠKA:Jsi stejnej jako on. Stupidní,mizernej, vožralej Rusák.// Býval jako můj bratr, teď vypadá jak jahodová zmrzlina (pohled na zakrvavenou mrtvolu v mrazáku).// V tomhle městě nikdy nesněží, ani není horko. Londýn je město kurev a buzerantů.

PRO MUŽE:Americká verze slavného detektiva v tv zpracování z diskrétního morouse v letech stranícího se žen udělala žvanivého mladíka a obšourníka, ochotného jít i do trojky. Arogantní, sebevědomý a sebestředný, ano to by byl Sherlock Holmes, ale chlubivý a propírající na veřejnosti své hrdinství a případy? No fuj, to není Sherlock, to je Hercule Poirot. A místo ujiždění na stříkačce s opiem chlastá gin a absinth, místo dýmky hulí cigára. K tomu Watsona degradovat z doktora s praxí na patologa? Z doktora sice nesportovní postavy, ale dříve vojáka udělat rozteklou bečku s gzichtem strýčka Váni? Co se týká klasiky jsem pro každou špatnost, ať je to klidně bizarní nebo bláznivé, jen ať to pak není blbé a tvářící se vážně. Londýnsky chmurná a mlhou zahalená atmosféra je ale vystižena dobře a dobové kostýmy také neurazí. Na šerlokovskou klasiku je tam moc přešlapů, na novátorský počin je to příliš starosvětské. Takový hybrid na jedno shlédnutí.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Sherlocka trápí noční můra, madame, v ní se z profesora Moriartyho stává doktor Mengele, který s prázdnou injekcí odchází od Holmesova umírajícího otce. Není nad to, získat k nepříteli vřelý vztah už od dětství. Moriarty coby blazeovaný seladon vnáší tu jedinou špetku humoru, co film potřeboval jako sůl. I když také není typově přesný, přesto si svou dávku ďábelskosti ve snímku poctivě odkroutil. Vincent D'Onofrio by s lepší hudbou byl srovnatelný s Michaelem Madsenem v Tarantinových Gaunerech         HLÁŠKA:Proč myslíte, že nám lhala? Gentleman nekombinuje hnědé boty s šedým kloboukem.// Ještě jedna věc. Medicínský název mojí drogy je dihydromorfin, ale stále hledám lepší název. Když vás něco napadne dřív, než zemřete, budu vám vděčný. Mělo by to být něco heroického.

PRO MUŽE:V necelých 30 letech měl režisér Guillermo del Toro stále nárok natočit slibný počin namísto pořádného filmu. Tento snímek je z kategorie budoucích příslibů. I s použitím hororových rekvizit – tajemný stroj, nutkavá chuť na krev, vražda, krematorium, přeměna v cosi nelidského, možná dokonce hmyz, zkrátka vyplácá se zde na krátké ploše prakticky všechno, co lze vidět v ostatních hororech a přesto to hororově nepůsobí ani omylem, je to jen kulisou brilantně vymyšleného příběhu a dobře napsaného scénáře, který i s dobrými herci nebyl režisérsky dotažen do konce. Možná s vyšším rozpočtem a jiným režisérem by to byla budoucí kultovní záležitost, takhle je to komorně zpracovaná story s pokusem o strašidelný podtón. Rádoby horor, který pohladí na duši – tak tam je něco špatně. Milé a snaživé. Nic víc, nic míň.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Psychologicky laděná sonda o láskyplném vztahu dědečka a vnučky, který nezastíní ani smrt, zombifikace a vampyrismus. To vše dohromady je dost, takže další možnost, jako je incestní pedofilie, autor moudře vynechal. Místo strachu vyvolává film spíše lítost a soucit. Lidská podstata nelidského stvoření versus touha po nesmrtelnosti a chamtivost. Místy artově vizuální a místy yntelechtuálně zpomalené až hluboké. To se vám, madame, bude líbit. Doporučuji.

Text se týká pouze dílu věnovanému Karlu Krylovi. Milan Lasica se svým suchým humorem, noblesou a dokonalým vhledem zpovídá Jiřího Černého nikoliv jako hudebního publicistu a kritika, ale jako osobního přítele Karla Kryla deset let poté, co Kryl navždy odešel. Dovídáme se mimo jiné i důvody Krylova antikomunistického přesvědčení vycházející už z dětských zkušeností, kdy držel otce za ruku ve chvíli, kdy mu zabavenou tiskárnu bolševičtí pohůnci ještě navíc totálně zdemolovali nebo kdy jej kamarád ve škole skopal ze schodů, protože Karel svým nečlenstvím v Pionýru kazil škole 100% účast v této rudé organizaci. Černý se i zamýšlí nad důvody určité Krylovy zatrpklosti po návratu z exilu, kterou vidí zejména v tom, že dříve než někteří z nás viděl, jak tu špatně fungovalo právo, vnímal špatný vztah spousty občanů k exulantům a dle Černého ho trápila i ztráta inspirace. V Německu Karel Kryl vystudoval dějiny umění a což je asi všeobecně známé, měl vynikající čich na dějinné události a odhad, kudy se budou ubírat. Z tohoto hlediska pak není udivující v jiném dokumentu tvrzení chirurga , který Kryla operoval, že Karla šlo zachránit, ale Karel to vzdal, protože už nechtěl dál žít. Černý pak vyzdvihává ještě význam Kryla jako písničkáře a interpreta – v Andělovi předvedl hlasový rozsah přesahující dvě oktávy - a to na rozdíl od ostatních historiků, kteří v Krylovi viděli především básníka. Vše proloženo videonahrávkami Krylových písniček, které tu zůstaly a zůstávají s námi i dlouho potom, co mistr sám s námi už není.