Othello

Ačkoli vidět Martina Sheena jak se kryje před střelcem za malým dítětem za to možná fakt stojí -)

Film Pouta není o StB. To je pouze výchozí pozice hlavního hrdiny. Pouta spojují v hlavním hrdinovi dvě témata a to známý syndrom vyhoření a zmíněnou neschopnost aplikovat absolutní moc. Antonín získal maximum, ale v zásadě nemá nic. Dostal se na vrchol, ale lezl tam tak dlouho, že si již není schopný vzpomenout, jak to vypadá pod ním. Upíná se tedy pokud možno na co nejvzdálenější cíl, aby mohl pokračovat, ale i ten se blíží až nebezpečně rychle. Mohl jsem si stěžovat na stále drhnoucí práci s postsynchrony, jimiž český film strašlivě trpí, mohl jsem prskat na až na pár momentů (scéna v lese) opět zbytečně nedynamickou režii, jenomže to zakryjí chvíle, které prostě jinde neuvidíte.

Wild at Heart je imho hlavně hrozně srandovní odkladiště pekelných postav, který Lynch nevěděl kam narvat.

Ani náhodou nejdebilnější film série (debilní byly i ty předchozí), jenom natolik široké prodlevy mezi skvělými akčními sekvencemi, že si tý demence všimne ... i dement. Je to olbřímí prdel tenhle film. Scénář je tak retardovanej, že se vůbec divim, že byl psanej a ne namalovanej. Mary-Jane tady pálí takový salvy ("Jak si mohl? Vždyť tohle byl NÁŠ polibek!") že to snad ani neni možný. To že jediná věc, kterou film vnímá jako čistě negativní je černá vesmírná hmota taky mluví za ledasco. Jenomže já prostě nedám průměrný hodnocení filmu, ze kterýho si po chvilce práce ve video editoru vytvořim parádní pětihvězdičkovej hodinu dlouhej akčňák v hlavní roli s J. K. Simmonsem a Brucem Campbellem. A kdyby se Spider-Man ve třetím díle neproběhnul před americkou vlajkou, tak dám o hvězdu míň ;)

Z dnešního hlediska tkví největší hodnota Spider-Mana v jeho upřímném odkazu k rozjásané předloze. V době, kdy začala éra "temných" komiksových zpracování, tak pavoučí muž se nestydí za to, že těží barevné spektrum do takového extrému, že i unikající zloděj v autě při honičce místo čehokoli jiného srazí automat na veliké kulaté žvýkačky. Není to jediná věc, která odkazuje k infantilní předloze. Samotný příběh, záporák, dialogy (ty snad nejvíc) i akční scény jsou nasnímány jak kreslířem komiksových okének. Ve filmu jsou snad veškerá a hlavně ta nejstarodávnější klišé počínaje hláškami hlavního padoucha, absolutním dobráctvím Spider-Mana konče. A právě proto je to taková zábava. U scény prvního souboje Green Goblina a hlavního hrdiny jsem se řehtal jak blázen, u dojemného závěrečného vyznání lásky jsem prskal smíchy, stojí to za ten nadhled. Předloha je mega infantilní a je prakticky dělaná pro desetiletý hochy, nemám tedy problém tenhle film uznat, když přes všechna ta klišé a kýče na odroslého diváka pomrkává, že jsou tam tak trochu schválně. A ještě mu nadělí bradavky Kirsten Dunst.

Se Se7en Zodiaca pojí jenom jedna věc a to, že oba filmy bych dokázal rozebrat scénu po scéně jako poměrně rozsáhlou knihu. Pokud druhému jmenovanému škodí v něčem jeho vyšší stopáž, je to z toho důvodu, že ve finále můžete po tom všem třeba už zapomenout, jak byly řešeny scény na začátku. Jsou tam věci, které mi nesedí. Mrzí mě odchod dosavadního dvorního Fincherova kameramana Daria Khondjiho a příklon k digitálnímu obrazu a nějak jsem si v hlavě opakoval, že pokud bych si měl dát panáka kdykoli si někdo někomu sedne na pracovní stůl, tak jsem po hodině fakt příšerně na sračky. Ale jsem tady ochotný odpouštět leccos. Kdy jinde jste viděli kriminálku, která skončí neúspěchem po hodině a půl a pak další hodinu jenom prohlubuje onu flustraci z onoho neúspěchu? Skutečně trpělivá óda na posedlost, třebaže je korunována nenaplněním. Pokud dáváte ale pozor, užijete si většinu scén se všemi jejich detaily a dobře charakterizovanými postavami (všimněte si co kdo jí, co si z jídla vyndavá, co kouří, za jakých příležitostí etc etc). Fincherův pokus dosáhnout dramatizací objektivní pravdy vyšel. Divák se na konci bude cítit neúplný, stejně jako protagonisté. Film Zodiac samotný ale již úplnější být nemůže.

"Mámo! Dávaj nějakou detektívku s tim Krauvem a Éflekem!"

Tohle je kurva underground... Mimochodem, pokud budou dostávat posty ministry kultury lidi jako Jandák, tak se toho vážně mnoho nezměnilo.

Film u kterého mi nevadil očekávaný vývoj děje, dojemný konec a celkově až násilné vyznění "díváte se na oskarový film, tak trochu úcty bloody hell". Firth je boží, Carter je boží, Rush je boží, kamera je boží (potěší i u konverzačního filmu nápadité využití steadycamu), scénář je boží, konec je přesně takový, jaký má být a ty haldy eufemismů, které tvoří slovník anglické vyšší třídy jsou k popukání i bez toho, aby se na ně poukazovalo. Pořád bych si ale více stál za Oskary pro Black Swan protože mému citu jsou odjakživa bližší filmy co se nebojí experimentu.

Pokud bychom měli správně vycházet ze žánrových škatulek CSFD, tak by tenhle film byl spíš romantický/drama/mysteroizní/thriller. Přičemž první půl hodiny se držíme jen prvních dvou škatulí. Následně přichází ono mysteriózno a nedlouho nato máme před sebou thriller. Tenhle vývoj je největší doménou Awake, protože díky němu se několikrát ocitneme v situaci, kdy nám dochází nápady, jak by mohl děj pokračovat a vezme se to prakticky od nuly. Osobně mě dva dějové posuny velmi příjemně překvapily, až jsem skoro zapomněl, kdo hraje ústřední role, což byl fakt, který mě na začátku filmu dost děsil. Skutečně velká pochvala za scénář.