Vaelor

Zbytečně roztahaný. Chápu, chtěli přiblížit většinu nebo všechny případy, ale je to v podstatě to stejné pořád dokola - muž střelen do hlavy, žena znásilněna a umlácena či střelena do hlavy, svačina, hvězda, jako důkazy stopa (boty), kulka atd. Začne to být nezáživné, protože vás nikterak neohromí bezcitnost vraha, když to slyšíte po stopadesáté (kór v dnešním světě to nemůže nikoho šokovat). Za mě tomu chybí větší tah na branku a má to přehršel těch abstraktních nesmyslů, čemuž já nefandím. Naopak, jak je již zvykem u Netflix dokumentů, exceluje to v dobových záběrech, atmosféře a vůbec prolínání rozdílných období.

Má to úplně stejný emoční průběh jako Tenkrát v Hollywoodu. Nejdříve se těšíte, co vás čeká, jste pořád napjatí, kdy se to konečně rozjede a něco se stane, po nějaké době vám začne docházet, že tam asi žádný zlomový převrat nenastane a začnete to vnímat jako skvěle natočenou sondu do historie Hollywoodu. No, a pak je konec. A to je ten zásadní rozdíl, protože na konec v Tenkrát v Hollywoodu se opravdu vyplatí ty 2,5 hodiny čekat, jenže tady je jen konec.

Pořád brilantní, Yoda pořád roztomilej a šedivous Olyphant naprosto potěšil!

Druhá polovina série to celé výrazně zachraňuje a ve výsledku jsem byl rád, že jsem (byl donucen) to dokoukal.

Je to už hodně zim, co jsem naposled skládal figurky na šachovnici. Anya Taylor-Joy jsem z duše nenáviděl, protože pletichařila proti mému milovanému Shelbymovic Tomíkovi. Navíc jsem byl vskutku skeptický k myšlence, že se dá natočit strhující seriál o hře na pár hodin, která si s dynamikou zrovna netyká. Nuže, obavy se ukázaly býti liché, šachy zábavné a Taylor-Joy jsem přišel na chuť.

S určitostí se dá říct, že 10 dílný seriál má velký problém ve chvíli, když vám ve 3. díle dojde pointa. To pak je těch 7 dílů celkem otravně zdlouhavá záležitost.

Musím říct, že ženská nakládačka Stormfront byla jedna z nejvtipnějších scén, kterou jsem za dlouhou dobu viděl.

Víte, problém není v propíraných platformách. Problém tkví v něčem úplně jiném, a to v tom, že většina lidí na této krásné planetě jsou prostě idioti. Ti lidé budou idioty, ať tady tyto platformy jsou nebo nejsou. Je to proto, že oni se prostě jako idioti narodí. Lidé byli manipulovatelní za každého období, za jakéhokoliv režimu. A přesto, že v tomto dokumentu vychází tyto platformy jako největší zlo v historii lidstva, tak můžeme říct, tomuto navzdory, že žijeme v nejklidnějším období v historii lidstva. Válek citelně ubývá, o planetu se zajímá stále více lidí a vůbec jsme asi nejtolerantnější, co jsme kdy byli, i když tam jsou pořád velké nedostatky. Takže, dělání z sociálních platforem novodobého diktátora a krutovládce je dost mimo mísu. Jediný problém, který tu pořád máme a vždycky jsme měli je ten, že na světě je pořád moc idiotů.

Když si odmyslíme ty hrátky s časem, tak nám zůstane velice tuctový špionážní thriller s hloupoučkým a absurdním chováním postav. Mně ten nápad s časem jednoduše nepřijde ve filmu zajímavej. A ano, chápu, že se tím vystavuji velkému riziku toho, že si všichni budou myslet, že jsem idiot a nepochopil jsem to.

Hlavní hrdina není už tolik iritující a překvapivě musím říct, že mě to bavilo více jak první série.