Vaelor

Nic se neděje bez příčiny. Pokud si někdo myslí, že ano, je nanejvýš povrchní osoba s omezeným pohledem na svět. Miluji ten film za to, jak celý Batmanovský svět otočil vzhůru nohama. To dobro, za které náš upíří muž tak vehementně bojuje a obhajuje ho, je nakonec příčinou toho, že má proti čemu bojovat. Zdá se mi, že tu máme menší paradox. Pro mě, Joker, není zrozen z popela šílenství, nic není jen tak, a tleskám za to, že se tu odkrývá jeho bolest, zmar a neutuchající frustrace, která vysvětluje naprosto dokonale, proč se z něj stalo, co se stalo, a proč nebere ohledy na nic a na nikoho. Ve válce najdete na všech stranách dobré, ba dokonce i úžasné lidi, jen v té uniformě vypadají všichni stejně a není čas to řešit. Jediný důvod, proč to ve mně nezanechalo tak výraznou, depresivní pachuť, je ten, že samotná postava Jokera, a jeho svět, je mi až příliš vzdálený.

Není to špatné, ale místy je ten scénář vskutku děravý a příběh působí velmi nuceně - prostě v tom bytě budete za každou cenu. Chybí tomu přirozenost, lehkost a hlavně uvěřitelnost. Mít takové herce, režiséra Polanského formátu, a přesto z toho vzejde takový výstup, to je velká škoda. Co se týká žánrovky, tak Naprostí cizinci hrají jinou ligu - o mnoho vyšší.

Má to spousty nuancí, který člověka zamrzí, když vidí, kolik si s tím tvůrci dali práce. Jsou tam hluchá místa, někdy děj občas zaskřípe, ale co naplat, i geniální věci mají své mouchy a já to tomuhle počinu rád odpouštím. Ale ten konec?!!! Vztek, hněv a spousta nadávek, co jsem ze sebe chrlil. Nemůžu se dočkat s čím přijdou.

No, musím přiznat, že Monty Pythoni mě zatím těžce míjejí a nevěřím, že by se to mohlo s nějakým dalším dílem změnit. Párkrát se člověk pousměje, třeba, když tajné uskupení řeší, jak vyřešit problém, či při pravdivém pojednání o synovi božím, a nebo u lekce z pravopisu. Bohužel, ten zbytek, respektive většina filmu, mě tuze nudí.

Ten film si, sám o sobě, nezaslouží maximální hodnocení. Nesporně si ho ale film, potažmo tvůrci, zaslouží za to, s čím se nebáli vyjít na světlo v roce 2019. Tleskám!

Druhá světová z pohledu obyčejného, přesto významného člověka, jemuž jeho dřívější "sláva" pomůže přežít, protože jinak by se z něj stal odpad, jako ze všech ostatních. Netradiční pojetí vyprávění, které vás vtáhne do té syrové reality daleko více, jelikož nevíte o nic víc, než hlavní hrdina, protože jeho oči, jsou i vaše.

Film má jen jednu vtipnou scénu, která mě navnadila, abych ho zkouknul celý. Bohužel, kromě té jedné scény filmu naprosto chybí humor. Ale aspoň mě film naučil, že se vyplatí zatloukat, zatloukat a zase zatloukat v každé situaci.

Takhle, v budoucnu, zabít další tři hodiny mého života, tak si zahraji ruskou ruletu sám se sebou. Cimino má štěstí, že už nežije, jinak bych ho vyzval. Pravda je, že Nebeské bráně se to ovšem nevyrovná.

Ten hype je dle mě trošku přehnanej. Trošku víc. Netvrdím, že to není skvěle zpracovaný i zahraný a depresivně realistický, ale v čem to tak vyniká, to mě, teda uniká. Že bych po shlédnutí nedokázal mluvit o ničem jiným a místo jídla slintal nad touto mini sérií, o události, o které jsem tušil, jak dopadne, to určitě ne. Maličko mám pocit, že se ten seriál vynáší do nebe díky tomu, že kope do Ruska, což je dneska v módě... Netvrdím, že neprávem, ale přesto. Jak už tu někdo zmínil, je zajímavý, že najednou nikomu nevadí anglicky mluvící rusové. Co uznávám je, že díky tomuto seriálu se drtivá většina američanů dozvěděla, že se někdy odehrála nějaká katastrofa v Černobylu, a třeba si zjistili i, kde leží taková Ukrajina.

Tak trochu (hodně) jiný pohled na svět mafiánských gangsterů. Dostalo mě to se vším všudy. Vyobrazení onoho světa, dokonalé ztvárnění hlavními protagonisty a vynikající řemeslnou práci, kde i prodloužená verze (doporučuji) odsejpá jedna báseň. Pro mě jeden z nejlepších, nejen mafiánských, filmů vůbec. Svět, kde si nemůžete být nikým a ničím jistí.