Vaelor

On by ten film nebyl špatnej, akorát je roztahanej jak pohlavní ústrojí 50 leté profesionálky. Taky ta akce vypadá, jako kdyby ji natočil domov seniorů o čajovém odpoledni. Což v případě Willise už skoro souhlasí. Bohužel, nikdo nemládne. Nemám nic proti příběhu a jeho vyvrcholení, až na to, že se teda hodně oddalovalo, že by se za to nestyděl kdejaký zkušený, kníratý pornoherec. Ale jinak celkem ucházející výsledek.

Ve snu by mě nenapadlo, že může nastat okamžik, ve kterém přidělím pouhopouhé 3 hvězdy mafiánskému filmu s De Nirem v hlavní roli. A přece... Naprosto toporné výkony mladých představitelů, podtržené plytkou řemeslnou prací De Nira. Příběh nezaujal... Možná neurazil. Konfrontace dvou nepřátelských břehů, na jedné straně Italové, na té druhé černoši, mě nevtáhla, protože se obě strany chovají jako tupé paka, takže mi bylo úplně jedno, co se komu stane. Rasismus je tu cítit z obou pólů naprosto totožný a dle mě neupřednostňuje ani jednu stranu, což je v pořádku, protože tak to prostě je. Z filmu jsem měl pocit, že žití v Bronxu je vlastně celkem idylická záležitost, že bych se tam nebál pozítří přestěhovat. Bohužel, odnesl jsem si jen dvě myšlenky, které stojí za zapamatování - sportovní hvězda za tebe nezaplatí nájem, tudíž se na nějaké srdceryvné fandění můžu vysrat... Ale to už jsem vlastně dávno věděl. A ta druhá je niterní boj dvou autorit v těle mladého kluka, a jak těžké to musí být pro vlastního otce. Toť vše.

Na tom filmu snad není, kromě objemných hrudníků ženských hrdinek, nic dobře. Hloupé to je jak moje výsledky testů z matematiky.

Zatímco jedni si v klidu žili a nic jim nechybělo, druzí se tak dusili, že dokázali riskovat všechno, obětovat všechno, s nejistým výsledkem a budoucností. Je neuvěřitelný, sledovat, co lidé zkusili, aby se dostali přes plot. Skvěle to odsejpá, příjemné obsazení a výborná gradace. Druhý německý film, s podobným tématem, pro který mám jen slova chvály.

To nejlepší z černošského obyvatelstva a to největší dno, jako zástupci bílé rasy. V člověku tu vyvolává averzi jak k jedné straně, tupým bělochům, kteří jsou zlem společnosti, tak k černochům, kteří chtějí mír a svobodu, a přitom hlásají válku a nedokáží se přenést přes odpor, který jim brání skutečně něco změnit. Nechápal jsem ani jednu stranu a ten příběh, který měl být tahounem, byl plytkej až běda. Oceňuji odvahu hlavního hrdiny, kterej musel překonat nejednu překážku a prokázat obrovskou porci odvahy, ale tím to asi končí .

Do věrohodného vykreslení postav a uvěřitelnosti to má hodně daleko. Topí se to v surovosti a opomíjí všechno ostatní a při sledování mě napadalo: proč vlastně? O co jim šlo? Je to zase jen další ujeťárna na téma křesťanští retardi a uchyláci? Stokrát omílaný námět bez přidané hodnoty (že někdo někomu uváže střeva kolem krku, pro mě, není přidaná hodnota). Nepochopil jsem význam, asi to měla být sonda do lidské perverze, jakož jeho nejspodnějšího extrému, která ovšem vyšuměla do naprostého prázdna. Je to spíš ke 40 než k 60 %.

Kosti s skalp se stejnou zápletkou, zasazením, s o asi 35 mil. dolárků menším rozpočtem a s 20 minutama delší stopáží, kde jde v podstatě o ještě větší nic, než tady, v tomhle měření vyhrál na celé čáře. Zvítězil, díky jeho dokonalé minimalističnosti a syrovosti. Tady se bratři v triku očividně příliš zaměřili na ústřední buddy dvojici o třech lidech, z nichž jeden tam byl navíc - ta holka a Míra Dušín. Každopádně, v první čtvrtině druhé poloviny to začalo skřípat, v třetí čtvrtině druhé poloviny lítaly třísky, ale v té čtvrté čtvrtině druhé poloviny, tak to už byl takovej galamatiáš, že by to žádná dřevařská metafora nedokázala dost dobře vyjádřit. Škoda, rozjezd to mělo jak Babišova předvolební kampaň, ale dojezd jak dnešní elektromobily.

Pokud má člověk rád básničky, asi ho toto dílo zaujme, třeba i dojme a pobaví, jenže pro mne tento kousek není, přesto, jeho kvality ocenit musím, protože stvořen byl, umem lidským, šikovným.

Impozantní, úžasný, dokonalý, strhující. Jako ročník 1993, který to bohužel nezažil, respektive nevnímal, tak mě to stejně naprosto uchvátilo, i přesto, že to ve mně, logicky, nevyvolává žádné vzpomínky.

Až na podstatně větší rozpočet, tudíž kvalitnější efekty, lepší herce, čti chudáky, kteří se tomu upsali (ale za ty prachy, že?), se to nijak neliší od noblesního výběru filmů Prima Cool na páteční večer. S tím rozdílem, že tady to doopravdy brali vážně. A to je smutný.