Vaelor

Už od dětství mám ten film rád. Samozřejmě nevím, jaké to bylo na vojně, jen tuším, že takhle to tam nevypadalo, ale vpravdě, je mi to úplně jedno. Nejvíc jsem miloval část filmu s bojovou hrou. Po nějaké době se na film zase rád podívám, až poběží v televizi, což je v podstatě pořád.

V prvé řadě nemám rád toto umělecky předimenzované vyjadřování pocitů hlavních "hrdinů". Nejsem na tom s empatií tak bledě, abych se do jejich kůže nedokázal vžít svojí vlastní zásluhou. Naopak to ve mně způsobilo to, že tam kde měla zapůsobit surovost snímku, tak už jsem byl Aronofskyho estetikou tak "přešlehaný", že se u mě kýžený efekt vůbec nedostavil. Gradace filmu, podbarvená skvělým Mansellem, už byla řemeslně a dějově podstatně výživnější a došlo i na emoce, ale těch 15 minut, z celého filmu, je tuze málo. Navíc, realističnost příběhu, v tu chvíli, šla do kopru. Toto je nosné téma, z kterého můžete vždycky vytřískat to, že si divák po shlédnutí bude muset prohlížet koťátka na internetu a listovat v obrázkové knížce z dětských let, aby se mu zase vrátilo trošku světla do jeho života. Ta nechuť do všeho, zkaženost, bezbrannost a zhnusení, které se mi dostavovalo při sledování Trainspotting, tady vůbec neproběhlo.

Exkurze do nitra jednoho (ne)obyčejného člena vyšší (egoistické) třídy z Manhattanu, zaobírající se jenom tím, kdo půjde na večeři do luxusnějšího podniku. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby tento výjev osobnosti, ztvárněné Christianem Baleam, byl v jejich světě běžným standardem. A nepochybuji o tom, že většina zdejších ten film absolutně nepochopila.

Vyrůstal jsem na akčních filmech z VHSek, takže pro mě toto byl svátek. A byl to krásnej svátek!

Začátek mě neskutečně naladil, byl jsem šťastnej z toho, jaký film jsem zase dokázal vybrat, aby se z něj vzápětí vyklubala taková neskutečná srač**. Tolik přešlapů a neskutečných blbostí napasovat do jedné poloviny filmu, to už je opravdu kumšt. Připadá mi, že první polovinu filmu napsali a natočili rozumně myslící lidé, aby tu druhou, v rámci nějaké dobročinné spolupráce, nechali dokončit ústav pro mentálně postižený. A ten konec nejspíš pacienti tohoto ústavu dodělávali po elektrošokové terapii. Jinak si to nedovedu racionálně vysvětlit.

Vždycky mě ten film bavil a po dalším shlédnutí jsem se ujistil, že mě baví pořád stejně. Opravdu nechápu ty problémy některých s tím, že neví, do jaké kategorie tento film zařadit. Jak kdyby na tom záleželo. Je to zábavný, ulítlý a mezi hlavní dvojicí to skvěle funguje. A navíc... Salma Hayek ve své nejlepší formě, doslova. Tarantule je asi trochu moc, na druhou stranu, čemu to vadí?

Já už jsem na to asi vážně starý. Je mi 24...

Nádherné scenérie, už jen za ty přírodní kulisy si to zaslouží nadprůměr. Klasická pohádka se vším všudy, která není hloupá, jako třeba ta od tvůrců Svěrákových.

Já vlastně ani nevím. Ten film je neskutečně hloupoučkej, jednoduchej a je to jen romantická, řekl bych spíše, komedie s velice nesympatickými, hlavními hrdiny. Ale právě že, aniž by to bylo uvedeno, vícekrát jsem se zasmál, než cokoliv jiného. Nevím, co to má společného např. s hororem. A přesto, že je to strašná blbina, a člověk se zase musí zamyslet, na čem ta "oscarová" porota jede, jsem se vlastně ani chvilku nenudil. Občas se zasmějete, občas jen nevěřícně kroutíte hlavou, ale ten pocit, kdy odpočítáváte minuty, nenastal. On tento film má jednoduše své kouzlo. Když neřešíte, jak nesmyslný je děj, že to, v podstatě, o ničem není a necháte se vtáhnout tou atmosférou, která je, bez přehánění, kouzelná, tak shlédnutí nebudete litovat. Když si k tomu dáte sklenku vína, nebo dvě, tak je to ideální film na večer.

Scéna s lenochody je pro mě, bezesporu, ta vůbec nejvtipnější scéna v historii filmu. Nikdy nezapomenu na ten nekontrolovaný nával smíchu, když jsme se na to s přítelkyní dívali poprvé. Jednoduše geniální!