Mertax

Začátek až prostředek filmu jako kdyby byl dokumentem o stavění srubu. Scéna, kterou si budu pamatovat za několik měsíců, bude asi tak, jak lidé jeli na loďkách po slunné řece na pohřeb a k tomu hrála až téměř chrámová hudba. Při filmu jsem už trochu poklimbávala a v duchu si říkala, že to dostane 3* a ani ťuk navíc. Kdybych totiž poprvé v životě viděla svého by´t nevlastního bratra, určitě bych se zajímala, kde se vzal a tak podobně. Matka měla až příliš odtažitý přístup, který mi připadal psychologicky zcela nepodložený. Zprvu to vypadalo, že budou žít jako sourozenci... To vše se změnilo v krásné prosté dialogové scéně, kdy se ONA zeptala JEHO: "Mi van?" (Copak). Načež ji po pár vteřinách políbil, my jsme však jen viděli, jak stojí na špičkách. Konec nám naservíroval drama drsnější, než by kdokoliv očekával, což mi potvrdil jeden divák, jenž je mě po opuštění kina zeptal (zapalujíc si cigaretu), jestli jsem z toho taky v takové depresi. Zatemnělá opilá venkovská mysl omladiny se projevila v celé své hrůze a nezastavila se ani před tím nejhorším. Napjaté nervy už při šikanovací melounové scéně dostaly zabrat na konci, který byl ale lehce rozmělněn záběry na želvu a la National Geographic. Plovací vesta na úplném konci charakterizovala celý film - krásná krajina, klidná, malebná, ale v ní vesta mrtvého.../MFFKV 2008/

První půlka se mi docela vlekla, pořád tam někdo někomu vyprávěl nějakou historku… Od prvního pohledu mi připadala divná babička - její protagonistka, kterou jsem nemohla z hlavy dostat jako mazanou vyšetřovatelku z To je vražda napsala, zdála se mi až moc babičkovská a fádní. Časem to dospělo ke vskutku netradiční parafrázi na Červenou Karkulku s prvky hororu (vyjíždějící jazyk, zbytek vlasů v hořícím krbu). Takže když se Rosaleen zeptala vlčího muže, proč má tak velké ruce, následovala nevinná odpověď: „To abych tě lépe obejmul“, což ale v daném kontextu působilo mrazivě. S tímle Společenstvím vlků bych zavyla hned.

Tentokrát musím výběr filmového představení naší profesorkou pro zakončení školního roku přímo velebit. Čekala jsem krapet zatuchlou nudu, ale opak byl pravdou! Kopecký házel jednu hlášku za druhou, až jsem chvílemi litovala, proč už se dnes nenatáčí takové filmy místo těch trapných pseudokomedií o balení. Pojmenovat literárního kritika Jebavý, to se Kunderovi opravdu povedlo. Když pronesl Landovský jakožto Řek snažící se kamaráda zbavit obstarožní nápadnice, že Adolf je soupostelník, film aspiroval na pátou *. Adolfovy promluvy k divákům byly vynikající, pěkně nás na konci všechny nachytal, až jsme se málem styděli:) A pánové by si měli vzít k srdci jeho radu, že když to nejde ani napotřetí, jděte od toho!

Tak některé pasáže bych přetočila pěkně rychle vpřed, konec vystříhla, FBI vyměnila (ta byla k ničemu). Celé to zachránil D. Glover, J. Black už byl trochu ohraný, M. Def mile překvapil, ale celkově se cítim ochuzena, trailer mě před několika měsíci značně navnadil...Pociťuju jakousi pachuť, asi jako zákazníci po zjištění, že jejich VHSka je prázdná. Potom sice plná, ale sledování tvorby dalších a dalších remakeů se stalo poněkud stereotypním. Ale Robocopa ošvédovali na výbornou! I will shoot you. And I know robot karate!

Informace o kvalitě knihy se u nás na konci základky rozšířila jako AIDS v Subsaharské Africe. Nechtěla jsem se zrovna pouštět do detailní konfese narkomanky plnou detailních popisu sexuálních aktivit dětí - mladších než já tehdy. To byla drsná představa. Ovšem to jsem netušila, o co bude drsnější knížka. Přímo masakr. Literární předloha sází spíš na prostý popis bez příkras, film nabídne oživlé pasáže a rozhodně si nebere servítky. Naturalistické jak sviň. Když si Christiane jednu šlehne, stydlivé odvrácení čočky kamery se nekoná. Ve scéně, kdy naprosto zoufale hledá v metru Babs, protože nutně potřebuje další dávku, je vidět, kolik let jí drogy přidaly na těle i duši. Připadalo mi pak, jako kdyby nebyla aktérkou něžného milování ze začátku filmu, už byla prostě v jiné dimenzi. Nelituju přečtení (to byla záležitost „lehnout, číst, spát, číst, číst, číst a rychle dočíst“) ani zhlédnutí filmu. A ani těch 2 euro, které jsem v Berlíně utratila, abych se zajela podívat na Bahnhof Zoo (i dnes depresivní plac), místo abych smejčila po obchodech. Lituju těch, kteří podlehnou. A když jsem ve filmu na diskotéce viděla jednoho chlapce, nahlas jsem vykřikla: „Detlev“. A byl to on! Tvůrci se naprosto trefili do zevnějšku a charakteru z knihy a já už jen tiše sledovala, jak se smutný příběh z neutěšeného Gropiusstadtu mění v nejednu životní tragédii. Morgen entziehe ich.

This is Mertax speaking: Pustila jsem si film na pc a těšila se, jak potrápím svůj neokortex. Neuvědomila jsem si ale, že se potřebuju naučit na test z marketingu a managmentu, který jsme následující den psali. Film si tak hezky běžel, takže po 1,5 hodině, co jsem se podívala na zbývající minuty, jsem prožila menší šok. S totálním sebezapřením se Zodiac pomocí Alt+F4 odebral ke spánku. Stejně jako Graysmithovi tak i mně nedal Zodiac spát - a to doslova. Nemohla jsem dočkat, až ho další den dokoukám. Ve scéně, kdy dojde karikaturista k zamčeným dveřím, jsem byla vyděšenější než u lecjakého hororu. Utíkala jsem v duchu s ním. Čemuž předcházel na oko nevinný dialog: Not many people have basements in California. - I do. Pro zajímavost jeho poslední dopis. Máte možnost to dořešit...

Kdyby tam byly jen záběry bílého žraloka lovícího potravu a zakousnuté gazely, tak mi to bohatě stačilo na opravdu exkluzivní zážitek.

Narušenost, nevyrovnanost, rozpolocenost, syrovost, deprese, frustrace, zmatenost, touhy, sny, naděje, ideje, nenávist, láska, intimita.. To vše a další (ne nutně v daném pořadí) nabídnou Elementární částice a ještě obalené uvěřitelnými hereckými kreacemi. Stačí jen chtít, nebo respektive zkusit proniknout do hlubinnosti lidské duše. Po druhém zhlédnutí (Oko naslepo) jsem byla překvapena, jak sexuálně otevřený film je. Swingers party, spirituální tábor (vířivka), hippie komunita...

Na průzkumu trhu jsem viděla jeden nadabovaný díl speciálně pro onu příležitost. Jak už název řiká, bylo to o taťcích. Jeden byl rozvedený a měl syna, o které se nastřídačku staral se svou ex. Pak ještě další dva, ti byli taky rozvedení nebo vdovci. Humor byl založen povětšinou na nemotorných pokusech single muže sbalit novou maminu, která přivedla své dítko do školky, doufaje, že je třeba taky volná, nebo trumfování se před dítětem, kdo bude lepší rodič. Sitcom je to podle mého opravdu nepovedený, pro českého diváka tuplem, což potvrzuje ticho v sále, jež trvalo téměř po celou dobu promítání...

Velice příjemné včelí píchnutí. Well, there's Bee Columbus, Bee Ghandi, even Bee-Jesus.