Still_I

Celkový dojem mám asi jako ze seriálu Ztraceni - ať už tvůrci nakonec přidali cokoliv, stejně to nikdy nedávalo smysl. Brutální - a zbytečná - stopáž. Začalo mě to bavit až asi po 5. díle (po pěti hodinách!). Kdyby 20 epizod stáhli na 10, bylo by to koukatelné. Velké množství zbytečných a nedořešených "side questů", místo držení se hlavní linky. Která ve finále ani nijak nedopadla. Snaha o vysvětlení, jak funguje magie tohoto světa se minula účinkem, když se pak s pravidly hýbalo, jak se zrovna komu hodilo.... Snad první K-drama, kde jsem si fakt přála, ať hlavní pár neskončí spolu. Dynamika mistr-žák byla prostě divná. Na hl. hrdinku jsem si zvykala dlouho, byla nesympatická... Můžu vyzdvihnout pár vtipných momentů a hezký vizuál. Tím to ale končí.

1. sérii raději zapomenu a budu předstírat, že šlo o nepovedený úvod k sérii 2. (Kdyby ten úvod stáhli na 2h namísto 20h, bylo by to koukatelné) Konečně vyměnili herečku a chemie mezi hl hrdiny tím začala fungovat. Časově jsme se posunuli o tři roky dopředu, děj a vztahy ale zamrzli na místě, protože se spolu (z nějakého záhadného důvodu) poslední tři roky nikdo nebavil. Snesitelný počet vedlejších linek = mnohem kratší stopáž = mnohem lepší výsledek. Měla jsem pocit, že dost věcí je zde inspirováno příběhy z mytologie. V asijské mytologii se ale bohužel nevyznám, nemůžu tedy být konkrétnější. Zápletka s želvou k popukání. Až mě téměř mrzí, že tady to končí. Od této série se mi těžko odtrhávalo.

Nenapadlo by mě, že chování k ženám v zemi, která je tak posedlá romantickými vztahy, je až tak hrozné. JK má nejvyšší počet sebevražd na světě. A naopak nejnižší porodnost na světě. Už jenom z toho si můžete odvodit, jak zdravá společnost tam asi žije. A teď nedávno ještě navrhli uzákonění 69h pracovního týden, namísto současných 52h. Tak to jim přeju hodně štěstí. Ale zpátky k filmu... Příběh matky, na kterou v parku pokřikují, že je vyžírka, protože je na mateřské a stará se o své dítě. Příběh dívky, která unikne napadení a je jí vyčteno, že si za to může sama, protože se nevhodně oblékla. Příběh ženy, která je nucena vzdát se svého snu být učitelkou a v továrně vydělávat na vzdělání svých bratrů. Příběh otce, který ani netuší, co má jeho dcera ráda, protože přece není syn a tudíž je méně důležitá... Všechno jsou to dost silné situace, které ve vás zanechají stopu, přestože podané jemným způsobem korejcům vlastním. Z mého pohledu hl. hrdinka ani nebyla psychicky nemocná, jen už jí podvědomí nedovolilo zadržovat pravdy, které tak zoufale potřebovaly být vysloveny.

1. série téměř nekoukatelná kvůli brutální stopáži. Od 2. série jsem se nemohla odtrhnout. (recenze na stránkách sérií)

Dokumentu jsem se záměrně nějakou dobu vyhýbala, protože jsem tak nějak tušila, co bude obsahem. A ono není příjemné podívat se takové pravdě do očí. Jsem z generace, která měla socky už na základní škole. Poslední roky (obzvlášť co jsem začala dělat terapie) silně vnímám, jaké dopady mají sociální sítě na lidské myšlení a pohodu... Takže vypnula jsem notifikace. Vymazala si socky z mobilu. A snad se mi teď bude líp dýchat. (Taky jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží, páč teď zřejmě nebudu mít celý den co dělat.)

Viděla jsem záznamy ze soudu, proto můžu říct, že tenhle "dokument" je úplně o ničem. Místo aby použili zajímavý materiál (a že těch historek bylo u soudu řečeno spoustu), dali tam stupidní tiktok videa. Proč? Tenhle dokument skoro vůbec není o obsahu sporu, ale spíš o tom, jaký povyk kolem toho byl. Nikoho opravdu nezajímá koukat se tři hodiny na záběry hyen srocujících se před soudní budovou. Jediné pozitivum bych viděla v tom, že situace tu není vykreslena černobíle. - Za mě jsou magoři oba dva.

Ani kdybyste řekli, že noc je den a den je noc, nezmatete lidskou bytost tak dokonale, jako když setřete rozdíl mezi mužem a ženou. To jsou dva nejzákladnější principy.  Dokument začíná poměrně vtipně. Smějete se a nevěříte vlastním uším. Jsou ti lidé zfetovaní? Asi si jinak neumím vysvětlit, že obhajují něco, čemu snad ani sami nevěří. (To není možný!) Pak nejlepší část je s kmenem Masajů: "Co nám to ten divný bílý pán vykládá?" ... Když vezme dokument dark turn, je to už opravdu děsivé. Dovedete si představit, že vám někdo vezme vaše dítě a začne do něj píchat jakékoliv léky bez vašeho souhlasu? Šílené. A upřímně doufám, že k tomu se v naší České zemičce nikdy nedopracujeme. To bych se raději odstěhovala k těm Masajům.

Podprůměrné K-drama. Ze začátku mě námět nadchnul a první díly jsem se smála. Jak ale příběh postupoval, stalo se z něj něco nesmyslného. Měla jsem problém sžít se s postavami, chovali se až moc nelogicky. Rowoon s tou tunou makeupu vypadal jako upír ze Stmívání. Hrát umí a neznám snad nikoho, kdo by ho nemiloval - tady ale ten "naprosto dokonalý" umělohmotný styling jeho postavě spíš škodil.

Matta sleduju na sockách a vždycky mě jeho vtipy baví... Proto vůbec nechápu, co se to stalo tady. Jestli byl se svojí první netflixárnou pod takovým tlakem, nebo se necítí komfortně bez crowd work...? Působil tady spíš jako pitomec, než komik. O všem a o ničem, nekonzistentní, pointa někam utekla. Taylor Tomlinson napsala svou první (i druhou) netflixárnu tak povedeně, že jsem si to pustila několikrát. A to ani nemusí zacházet tak na hranu. Mattovi se to hodně nepovedlo. Snad to příště napraví.

Dávám si opáčko po letech a bohužel musím o hvězdu dolů. Už mi to nepřijde tak "super" jako před 10 lety na střední. Teď jsem zvyklá spíš na korejskou tvorbu, která mi sedí víc, je té naší o kapánek bližší. A i když tohle je na Japonsko dost odvážný seriál, některé momenty jsou prostě mimo. Vadí mi tady hrozné chování k ženám... Má smysl se na to koukat kvůli sympatické ústřední trojici. Bohužel mezitím jeden z hlavních představitelů spáchal sebevraždu. Když jsem se to dozvěděla, bylo mi to hrozně líto a bohužel jsem na to při sledování musela pořád myslet. Seriál pro mě rázem dostal smutný nádech.