82 nyeonsaeng kimjiyeong

Tento sympatický príbeh rozpráva o živote mladej rodinky a jej blízkych, kedy sa musia vysporiadať postavením muža a ženy v spoločnosti, čo nie je z minulosti obvyklé, keď začína byť novodobou módou, otcovská starostlivosť. Za témou je pôsobivý pohľad zo života obyčajných Juhokórejčanov, ich mentalita, životný štýl, súdržnosť a úroveň, ktorá nie je pre Európanov až tak známa. Dobre herecké výkony, i keď scénicky, nič výnimočné svojím dejom, ale nenudil a príjemne plynul do samotného záveru a k jeho pointe. (18.06.2020)

Film, ktorý má v názve rok môjho narodenia a naviac tam hrá extrasympaťák Yoo Gong? To som musel vidieť. Film, ktorý ukazuje jak to majú ženy ťažké v mužskom svete v ktorom sa od nich očakáva najmä to, že sa budú starať o rodinu a všetko ostatné musí ísť bokom. A v Kórejskej spoločnosti, kde sa dbá na tradičné postavenie mužov a žien z minulosti, to je pre ženy ešte ťažšie. Nejedna by sa z toho zbláznila a to je aj prípad hlavnej hrdinky, ktorú takýto život ubíja natoľko, že začne mať psychické problémy. A jej starostlivý manžel je z tejto situácie bezradný. Film sleduje jej príbeh jak v súčasnosti tak vďaka množstvu flashbackov aj jej minulosť od detských čias. Tieto spomienky nie sú nijak vizuálne odlíšené, takže neraz som bol trochu zmätený v jakej dobe sa dej momentálne odohráva. To je jeden z mínusov filmu. Druhý je ten, že ani v citovo vypätých scénach ma to nejak extra nedojalo. Film pre mňa fungoval skôr ako taký poučný náhľad do toho jaké problémy z toho vyplývajúce trápenie ženy v našej mužskej spoločnosti neustále prežívajú. Budem si ich zase o niečo viac vážiť. Asi najsmutnejšie bolo sledovať niektoré staršie matky, ktoré sú už natoľko zblbnuté, že sa nakoniec k svojim dcéram správajú rovnako ako ich muži a odrádzajú ich od ich životných snoch v prospech rodiny. 8/10. (17.04.2020)

Nenapadlo by mě, že chování k ženám v zemi, která je tak posedlá romantickými vztahy, je až tak hrozné. JK má nejvyšší počet sebevražd na světě. A naopak nejnižší porodnost na světě. Už jenom z toho si můžete odvodit, jak zdravá společnost tam asi žije. A teď nedávno ještě navrhli uzákonění 69h pracovního týden, namísto současných 52h. Tak to jim přeju hodně štěstí. Ale zpátky k filmu... Příběh matky, na kterou v parku pokřikují, že je vyžírka, protože je na mateřské a stará se o své dítě. Příběh dívky, která unikne napadení a je jí vyčteno, že si za to může sama, protože se nevhodně oblékla. Příběh ženy, která je nucena vzdát se svého snu být učitelkou a v továrně vydělávat na vzdělání svých bratrů. Příběh otce, který ani netuší, co má jeho dcera ráda, protože přece není syn a tudíž je méně důležitá... Všechno jsou to dost silné situace, které ve vás zanechají stopu, přestože podané jemným způsobem korejcům vlastním. Z mého pohledu hl. hrdinka ani nebyla psychicky nemocná, jen už jí podvědomí nedovolilo zadržovat pravdy, které tak zoufale potřebovaly být vysloveny. (11.01.2024)

Súhlasím, že film Kim Jiyoung, Born 1982, rieši dilemu medzi materstvom ženy a jej kariérou. Môžme povedať, že sa v deji odohráva zápas, o moderne nazvanú, tzv. rodovú rovnosť ženy v porovnaní s mužmi, celkovo v spoločnosti, no najmä v zamestnaní. No stojí na uváženie, či skutočne má byť žena matkou len čo najkratšie a potom šup na kariéru, alebo sa naplno venovať, iste pokiaľ to je možné, výchove svojich detí. Dnes sa žiaľ, materstvo akosi vytláča zo spoločnosti a dokonca sa dehonestuje. Osobne si myslím, že ženy by mali prežiť materstvo naplno doma, veď je to najkrajšie obdobie ich života. Ak tak nerobia, tak neskôr to môžu ľutovať. (17.04.2020)

Ač jsem ráda, že se do korejské kinematografie prodralo téma genderové nerovnosti, přetrvává ve mně pocit, že to mohlo být provedeno o něco lépe a příměji. Vlastně i kniha na mě působila trochu jako náčrt a místy až trochu moc opatrná snaha o otevření tématu. Ale asi je to tak správně. Asi to takhle korejská společnost potřebuje. Nevtíravě, pomalými krůčky, a přesto jasně. Bylo by snadné udělat z manžela zloducha, ale autorka se vydala tou těžší a zároveň pravdivější cestou. To, že je ve společnosti nastavené něco špatně neznamená, že je špatná celá společnost, a že s tím všichni souhlasí. Nejvíc emocí ve mně spustila scéna v kavárně na konci filmu. Takhle bych si to "srovnávání" představovala já, jakožto holka z Evropy. :) 3,5* (29.06.2020)