Allien.9

Může mi někdo vysvětlit, proč jsem se tomu tak dlouho a tak usilovně vyhýbala?!? Aha, už vím - protože "Doctor Who" je droga (beze srandy), a když do toho jednou spadnete, tak už vás žádný doktor nezachrání. Jen ten Doctor.;-) 1. série: 80%. To pravé, ironické kouzlo Christophera Ecclestona jsem objevila až po druhém zhlédnutí, ale ani tak v mých očích nedokáže překonat svého mladšího nástupce. Úvodní epizoda slabší, hned s druhým dílem však přichází typický "DW", tzn. vyvážený mix akce, humoru, smutných momentů a otázek, které člověka nejednou nutí k zamyšlení. Od druhé poloviny série jeden díl lepší než druhý (také díky Jackovi), takže ještě štěstí, že se devátý Doctor příliš nezdržel, protože jinak by bylo loučení s ním o poznání těžší. 2. série: 95%. Po vánočním speciálu jsem byla přesvědčená, že si na ukřičeného a značně roztěkaného Tennanta nezvyknu, ale stačil první díl druhé, naprosto úžasné a všemožnými emocemi nabité série (mimochodem "Nová Země" je jeden z nejvtipnějších a zároveň nejsmutnějších a nejdojemnějších doctorovských dílů vůbec) a bylo to - našla jsem SVÉHO Doctora. 3. série: 80%. Změna Doctorovy společnice se na mém vztahu ke třetí sérii podepsala více, než bych čekala, a i přes těch několik opravdu výjimečných dílů ("Zácpa", "Ani mrk!" aj.), ji musím nazvat nejslabší tennantovskou sérií. Martha Jonesová, silná, sebevědomá žena, která přesně ví, co chce, a která se neustále snaží předčit Rose (nehledě na její opětovné snahy "sbalit" více méně frigidního Doctora), mi nikdy nepřirostla k srdci, a její rychlý odchod jsem tudíž jedině uvítala. 4. série: 95%. Stále se nemohu rozhodnout, zda mám raději Rose nebo Donnu, ale jisté je, že Donna je jedinou společnicí, která kdy dokázala Doctora srovnat. Oproti předešlým "I love you" tendencím je navíc tento čistě kamarádský (místy až sestro-bratrský) vztah příjemnou změnou, a o to více pak člověka zasáhne jeho konec. Střídavě komické a vážné pojetí jednotlivých epizod graduje do pěti famózních speciálů a nejsmutnějšího, nejdojemnějšího a nejdepresivnějšího odchodu celé seriálové historie. Pokud jsem u některého z předchozích dílů "DW" brečela, tak u druhé části "Konce času" jsem ŘVALA (můj nejdelší a nejintenzivnější seriálový záchvat breku v životě). 5. série: 65%. Tohle pako plivající jídlo, že má být nový Doctor? A tahle namyšlená čůza, oblékající se jako prostitutka, má být jeho nová společnice? No, thanks... Trvalo ROK, než jsem se odhodlala pustit si znovu "Jedenáctou hodinu" a ani napodruhé jsem nezaznamenala žádné zlepšení - jedině snad toho jedenáctého Doctora. Série jako taková je koukatelná, krom tří světlejších výjimek ("Čas andělů" - mrazivé nadšení, "Vincent a Doktor" - dojetí & smutek, "Pandorika se otevírá" - překvapení) ale neobsahuje nic, co by mě nějakým způsobem citově zasáhlo. 6. série: 60%. Russellův "Doctor" je definitivně mrtev. Od zmateného úvodu s astronautem, přes velké odhalení River Song (které mi s odstupem času přestalo vadit stejně jako River sama), po závěrečné splynutí časových linií, mi bylo úplně jedno, co se v seriálu odehrává a čím si postavy procházejí. 7. série: 65%. První polovina prapodivně nekonzistentní (blíží se dlooouho odsouvaný odchod madam Pond a jejího na krátkém vodítku uvázaného manžela, takže proč si je ještě neužít v několika zbytečných, vzájemně na sebe nenavazujících, epizodách, že?), prostředek více než nadějný (slušní "Andělé dobývají Manhattan", výteční "Sněhuláci"), zbytek však, i přes výměnu společnice, de facto okamžitě sklouzává do stejně nudných, nezajímavých a současně přeplácaných vod jako předchozí Moffatovské série (viz. celý koncept "nemožné dívky"). 8. série: X%. Chystám se. Oblíbené postavy: desátý Doctor (♥), kapitán Jack Harkness (♥), Rose Tyler, Donna Noble, devátý Doctor, Vládce, Lady Cassandra, River Song.

1. SÉRIE: „You haven’t seen my best yet.“ Po úvodní epizodě jsem cítila mírné rozpaky, po té závěrečné nemám tušení, co to slovo znamená. Asi jediným - bohužel však zásadním - problémem tohoto seriálu (nebo chcete-li minisérie), může být fakt, že se odehrává v padesátých letech a ani trochu diváka nešetří - tzn. pokud vůbec netušíte, že existovalo něco jako „Suezská krize“, můžete mít poměrně vážný problém s chápáním souvislostí. Již od prvního okamžiku jsme prostřednictvím několika „revolučně“ smýšlejících zaměstnanců britského zpravodajství vtaženi do víru politických machinací, a to ať už se jedná o snahu ututlat rostoucí hrozbu válečného konfliktu či o vraždy označené tajnou službou jako nehoda / sebevražda, jež spolu nějakým zdánlivě záhadným způsobem souvisí. Jakým? Tak to se dozvíme na konci pořadu.;-) Vlažnější úvod rychle střídá příjemné tempo, které se až do konce série nezastaví, ba právě naopak. A finální epizoda? Jedním slovem: dokonalost. Od zhlédnutí druhé řady „Sherlocka“ se mi nestalo, že bych seděla před monitorem s jednou rukou před ústy, s druhou křečovitě sevřenou v pěst a čas od času při tom zapomínala dýchat. Pokud jsem si během odpočítávání posledních vteřin do začátku vysílání, které „může změnit vše“, říkala, že je mrazivé, u vysílání samotného jsem se málem složila. Sledovat mizející úsměvy těch, jež po celou dobu tahali za nitky (i když sami nejsou ničím jiným než loutkami něčeho daleko většího), bylo doslova a do písmene fenomenální, o Isaacově skeči a Freddieho závěrečném interview, kdy si v duchu říkáte „A máte to, vy zmetci!“ ani nemluvě. Co víc dodat? Ano, „The Hour“ JE seriál, který stojí za to vidět, a ač může zprvu působit zmateně (postavy, zpravodajství, politika), tak náročnějším divákům garantuji, že od druhého dílu chytne... a do posledního nepustí.;-) 2. SÉRIE: Spokojenost. Zahraniční politiku, jež je v této sérii reprezentována především všudypřítomnou obavou z jaderných útoků, vhodně doplňuje problematika domácí kriminality (mafie, prostituce, homosexualita, rasismus), která je pro padesátá léta jako stvořená. Jen je škoda, že nemá takovou sílu přikovat k obrazovce, jako tomu bylo u motivu špionáže... Za obrovský klad považuji vývoj postav, které urazily oproti přechozí sérii opravdu úctyhodný kus cesty, a i když může absence Freddieho roztomilé dětinskosti či nižší level slizkosti pana Anguse McCaina občas zamrzet, jsou tu nový Freddie a nový Angus (plus všichni ostatní), kteří jsou sice jiní, ale stále žbožňováníhodní. Také nám odpadla ona "nepříjemná" potřeba přivykávat neznámému tempu, díky čemuž bych 2x01 ohodnotila lépe než 1x01. Jako celek byla však druhá série bohužel slabší. První polovina se zaměřuje především na rozpadající se soukromý život jednotlivých postav, ta druhá, která je dle mého výrazně lepší, se již naplno věnuje hlavnímu tématu (tj. korupci) a opět pohlcuje. Vrcholem série je pro mě tentokráte epizoda předposlední, která je jen o chlup méně mrazivá, než finální epizoda první série - co si budeme povídat, Freddieho hra na detektiva zkrátka funguje. A závěr série? Dvěma slovy: bolestivě hořkosladký. Křivdy jsou odpuštěny, city jsou vyřčeny (to to trvalo), malé zlo trestu uniká, velké zlo je potrestáno (pro jednu z postav bohužel pozdě)... A ještě jednu věc musím zmínit. Ač jsem na brutální scény filmového / seriálového světa zvyklá, tak tahle mě nečekanou syrovostí stejně překvapila. Nejoblíbenější postavy: Freddie Lyon (i když už mi začíná být to neustálé opěvování Bena Whishawa trapné, tak nemohu jinak, protože on je prostě dokonalý), Bel Rowley (just Moneypenny), Angus McCain, Marnie Madden a Isaac Wengrow. P.S.: Jak mohla být Moneypenny tak slepá?!? P.P.S.: Třetí série byla právě zamítnuta. (4,5*)

"Smrt on-line" není špatná, v porovnání s podobně laděnými filmy se však jedná o čistý průměr, neboť nepřináší vůbec nic nového. Máme tu několik vražd ve stylu "Saw", vyšinutého vraha s chabým (a nablblým) motivem, neohroženou hrdinku, jež se zákonitě stává finální obětí, sympatického "poskoka", který to samozřejmě drsně odnese, kvanta zmínek o tom, jak internet deformuje lidské chování a tak dále. Takže jak říkám, průměr. "Kde si můžu stáhnout tohle video?":-)

Nejslabší film Miloše Formana natočený v zahraničí. Nesedla mi Natalie, nesedl se mi Stellan (jako Goya samozřejmě, s jeho herectvím nemám problém) a tak nějak celkově mi nesedlo ono prapodivné spojení Goya & inkvizice. Po zhlédnutí mě napadá otázka, o kom to tedy vlastně bylo. O provokativním malíři? O zvráceném duchovním? O nespravedlivě odsouzené? O všech a zároveň o nikom. A bohužel též o ničem (respektive o "něčem", ale mnohokrát viděném, a to 100x lépe - viz. famózní "Kladivo na Čarodějnice"). Bardem nicméně opět špičkový (špičkový hajzl:-)) a dalo by se říct, že celý film zachraňuje...

"Jdu domů." - "Sem nepůjdeš." - "Ale já jdu. Už jsem na cestě." Šlyšet někdy od přítele/manžela podobnou odpověď, tak v tu ránu balím kufry a mizím na Aljašku. Co kdyby se z něho náhodou vyklubal podobný, "za svá práva bojující" člověk, který už si jaksi nedokáže uvědomit, kde je hranice mezi sociopatickým a psychopatickým chováním? Tímto skládám další obrovskou poklonu Michaelu Douglasovi, který je coby D-Fens opět naprosto famózní, a dále pak panu scénáristovi, neboť jeho příběh šokuje svou bezprostředností ještě dvaadvacet let po svém vzniku. Proto je obrovská škoda finální čtvrhodiny, během níž William Foster ztrácí své kouzlo "jednoho z nás" a stává se "obyčejným šílencem", se kterým už nemáme sebemenší důvod sympatizovat. Dvojice policistů (Duvall & Ticotin) je nicméně divná.:-/

Děj je - jako již tradičně - sestaven z totálních, fyzice odporujících nesmyslů, přesto jsem neměla žádný výraznější problém film dokoukat. Je to nejspíš proto, že na rozdíl od jiných katastrofických céček made in Canada/USA/Germany, kteří by už měli tento žánr raději nechat odpočívat v pokoji, působily solidně alespoň ty efekty. No dobře, nijak zvlášť, ale alespoň ten člověk provrtaný skrz naskrz mezihvězdnou hmotou vypadal poměrně slušně.;-)

Máte rádi intriky? Tady si jich (alespoň tedy v první polovině seriálu) užijete tolik, že je ani nebudete stíhat. Proč? Protože Džejár.;-) Je to neuvěřitelné, ale tahle reinkarnace "Dallasu", jejíž vznik u mě budil spíše úsměv než zájem, je ve finále ropou nasáklá pecka, kterou napjatě sleduji a vůbec se za to nestydím. Guilty pleasure & John Ross is my #1.

Seriously? You must be joking...

Slabý scénář, nulová atmosféra, zbytečné postavy, promrhaný Moriarty, nucený humor s opakovanými vtipy a tak dále. Dokonce i chemie mezi Holmesem a Watsonem, která se mi tak líbila, byla oproti prvnímu dílu strašně umělá a jaksi na pilu tlačící. Nebýt poslední půlhodiny (počínaje honičkou v lese), která má konečně šťávu a správnou holmesovskou atmosféru (ples, šachy, vodopády), odcházela bych z kina nejen zklamaná, ale i pořádně naštvaná. Stále se nemůžu zbavit pocitu, že jednička vznikla jako zajímavý experiment oživit a okořenit klasiku, kdežto dvojka jen jako rychlý zdroj dalších příjmů... Takže asi tak a teď si jdu pustit seriál - ten od BBC, samozřejmě.:-)

Shyamalan je tady na čsfd něco jako Troška s tmavší pletí - první filmy celkem populární, zbytek cupován na kousky dávno před uvedením do kin, a to jen proto, že se jedná o daného režiséra. Prostě hnus! Co se "Posledního vládce větru" týče, ubližují mu především tři věci: nevýrazní hrdinové (nejvýraznější je Dev Patel coby syn hlavního záporáka), příliš dětské pojetí (syrovost by určitě prospěla) a úplný závěr, neboť filmy s takhle okatě otevřeným koncem většinou dostanou stopku a pokračování vůbec nevznikne - viz. "Eragon", "Zlatý kompas" a nejspíš i toto. Podle komentářů jsem čekala větší průser.;-)