Violeta

Tom Wilkinson, to je jako ten holicí strojek, co?? Strašně dlouho mi trvalo, než jsem si v hlavě poskládala, co si o tom myslim. Dokonce ani ve zdejších komentářích jsem nevyčetla, co si o tom myslim. Ale!! Pořád mi to vrtalo hlavou. A taky to, proč mi to tou hlavou tak vrtá. No a už to vim! Ale nenapíšu to! Aby to náhodou nevypadalo, že jsem stejný blázen jako Kaufman!!!

Hezký příběh s hezkými lidmi, řešení složitých životních situací jsou tu však zabalená do pohádkových pláštíků. Podvědomě cítíte, že problémy všech zúčastněných jsou vážné a zaryté hluboko pod povrch, a přesto nám tvůrci naservírovali něco jako happyend, čímž vlastně sami shodili závažnost situace na všech frontách. Nic z toho mi ovšem nemůže vzít ten zvláštní a hezký pocit někde kolem srdíčka, který jsem po celou dobu měla. Tolik touhy, bolesti, vášně a lásky pohromadě.. Nádhera.

To jsem snad ve filmu ještě neviděla - tvůrci prokázali neuvěřitelný talent zvrtnout každou relativně dobře vyhrocenou situaci do příšernýho patosu. Vrtáci. Přicházelo to krásně ve vlnách, s naprostou pravidelností. Jako u móře, parádička..

Už samotný název filmu mluví za vše. Moje pocity zde naprosto přesně vystihla Faye - doporučuji přečíst a zamyslet se. A tančit, jestliže můžeme.

Nemůžu hodnotit, protože jsem to viděla před tisíci lety a pamatuju si jen jedno jediné - ona, myslím, leží na posteli, on stojí nad ní a naléhavě říká: "Proč jsi zradila své srdce, Kety?" Přesně takhle si to pamatuju, doslova, nevím proč se mi to tak zarylo, proč to na mě tenkrát tak strašně zapůsobilo. Jak říkám, vůbec nehodnotím, jen jsem si chtěla trochu nostalgicky "ublejt", když už jsem se proklikala až sem.

Další film, kterému jsem se hodně dlouho vyhýbala a teď jsem ráda, že jsem ho viděla. Bylo v něm všechno to, kvůli čemu jsem na něj házela bobek – úplně klasický příběh odvážný trenérky a citlivý mámy, banda buranů proměněná v hrdé bojovníky a nevlastní syny svého kouče v sukni atd. Prostě normální americká limoška, tak jak jsme předpokládali. Navíc to tušení, že už jsem to někdy viděla.. Jenže ono mi to tentokrát docela hodně dalo. Asi ta odvaha, bojovnost, kuráž, tvrdost vs. citlivost, víra v to dobrý, co v nás je, bla bla bla. Zřejmě ted vypadám jako sentimentální kráva – ve srovnání s ostatními hodnoceními, ale já přesně tohle vyhledávám čím dál častějš a mnohem intenzivnějš než dřív. I ve filmu. A tady jsem to dostala.

Trochu mi to připomínalo rčení o kameni a cihle.. No, docela dost. Nechci zabředávat, jen musím poznamenat, jak moc mě překvapila Nastassja Kinski – nikdy bych si ji nedokázala představit v roli sympatické lesbické blbky, to je jedna věc. A druhá? Máme jednu společnou věc – debilní otázky. Ale jinak si myslím, že takhle to fakt nefunguje. Ne takhle hustě, existujou přece pravidla. Sakra. Ale nechci zabředávat.

Hmmm, tak tady moje nadutost dostala pořádný kopanec! Můj shovívavý a pobavený úsměv se postupně měnil v zaujetí objevenou precizností a propracováním příběhu, následoval vzdor a potřeba dokázat sama sobě, že se objevené dějové nitě dokážu držet až do konce. Pak mírná panika z toho, že to zřejmě úplně nezvládnu. Závěrečné titulky jsem sledovala s našpulenýma rtama, potupným poraženeckým výrazem a tichým uznáním. Stydím se!

Takhle nějak si představuju manželství dvou inteligentních lidí, klobouk dolů. A Shirley McLaine mě mile překvapila - po její afektovanosti tu nebylo skoro ani stopy. Pochopitelně se to neobešlo bez závěrečných slziček a nudle u nosu.

Od téhle komedie jsem dostala mnohem víc, než jsem čekala. Oficiální obsah filmu docela smrděl trapně vtipnou americkou roudmůví, ale kdepak, vůbec! Sympatičtí „hrdinové“ + inteligentní humor, to je pro mě záruka dobré podívané a v tomto případě to platilo téměř stoprocentně. Bylo to prostě dobrý.