LencaN

Rozhodně dobrý film. Problém mám spíš já sama, protože nejsem na takové krváky zvyklá. Přece jen takové sekáčky na maso jsou víc pro chlapy. Je to takový novodobý western. Závod o hlavy svých nepřátel a pomstít se. Na Tarantina zatím nejsem moc naladěná celkově a trochu mě to i mrzelo, protože to vypadalo fakt dobře. Jen prostě stříkaly litry a litry krve :) Možná až mě opravdu někdo naštve víc ke Kill Billovi přilnu. Filmařsky to byla mňamka, to se rozhodně nedá upřít. Každý záběr promyšlený, všechno vystylované, všechno sexy, dráždivé, napínavé a zarputilé. A hudba byla famozní. Snad každý hudební motiv jsem už někdy slyšela, ale netušila, že jsou právě odsud. Nejlepším nástrojem byla trubka. Ta tomu dodávala na chuti se pomstít, vytáhnout od boku kolt a zastřelit toho proradného psa proti vám... v případě Umy to jen nebyl kolt a neměla kovbojský klobouk, ale upnutý obleček. Nejvíc se mi líbila scénka souboje na zasněžené japonské zahradě. Padající sníh a boj na život a na smrt.

Na dobu vzniku super. Sice jsem ho viděla až teď, ale měla jsem o něm ponětí, že je to klasika, hlavní postavy a tak, protože jeden čas to bylo snad všude. Vlastně nechápu, že se mi celou dobu v televizi vyhýbal. Roztomilé postavičky - legrační pomalý kamenožrout, ušatý netopýr, závodní hlemýžď, ale hlavně Falco. Tento chlupatý létající drak s psí hlavou byl tak moudrý, dobrácký a roztomilý, že je dalším mým filmovým oblíbencem. Scénář bych brala ještě o něco propracovanější, ještě aspoň jednu zastávku na cestě Atreje za záchranou světa fantazie. Pokaždé, když koukám na takhle staré fantasy pohádky/filmy, vracím se do svého dětství. Krásně to dýchá tou dobou bezstarostnosti, fantazírování, touhou po dobrodružství a představování si, kam nás osud zavane. Vždycky mi takové filmy zvednou náladu. Triky jsou prostě poplatné roku natočení, ale to se nedá nic dělat. Ani tak to neztrácí nic ze svého kouzla. Navíc ta strašně známá a nakažlivá ústřední píseň Neverending story je prostě fantastická.

Jako člověk s hrůzou z výšek bych Muže na laně nedala ve 3D bez kyblíku nebo alespoň kelímku od popcornu. Slušně řečeno jsem si u každého záběru z výšky myslela, že vyzvrátím obsah svého žaludku. Jednoznačně nemůžu dát lepší hodnocení, protože první půlka se děsně vlekla. Hlavně ty úplné začátky Phillipa na laně. Na druhou stranu je to téma, u kterého bych vůbec nevěřila, že vydá na celý film. Vytřískali z toho co se dalo. Druhá půlka, která se odehrávala už na samotných newyorských dvojčatech byla o něčem jiném. Napětí samo. Strašně dojemné. Petit si šel za svým snem a dostalo se mu pocitu štěstí. V tomhle byl Muž na laně neskutečně pozitivním. Chůze po laně byla paráda. Dostala mě jeho úcta k lanu, které ho drží v takových výšinách a také úcta k obecenstvu a jak z toho všeho byl naprosto unešený. Na konci se objevilo ještě pár téměř srdcervoucích vět o vdechnutí duše dvojčatům. Zážitek mi kazilo akorát to moderování z pochodně Sochy Svobody a nepřirozený účes a oči Gordon-Levitta.

S13E02 - Strašně zdlouhavé až mě chvíli i přestalo zajímat, jak to je doopravdy. Nějak mi to bylo jedno. Začátek mě hodně navnadil, protože se vrátila stará dobrá parta Japp, Lemonová a Hastings, ale ti sem byli nastrčeni asi jen pro umocnění dojmu, že Poirot skutečně zemřel. Když už je přizvali, neměli je jen takhle využít. Pro mě to bylo jako vidět staré přátele a upřímně se mi i zaleskly oči. Jenže to byl začátek. Pak jsme se vrátili o pár týdnů zpět a koukáme, jak se to Poirotovi vlastně stalo. Velká čtyřka, hrozící válka, Čínani, šachy, herečka, každý má nějakého synovce, který nemá se zbytkem rodiny dobré vztahy - překombinované a ztrácela jsem se v přehršli jmen a klepů. Tuším, že by chemická látka na omámení a vyřazení z provozu ani nedovolila člověku udržet hlavu... nebo proč zrovna hlavu a zbytek těla ne? Nevím no, jako laik neposoudím, ale přišlo mi to nanejvýš divné. To bylo tak divadelně zpracované ten konec a celý ten motiv všeho, že ani 4* nedám.

S13E01 - Mírně utlačovaný Poirot. Ariadna je silnou personou, ale budiž, v jednom dílu se to dá překousnout. Splétají se nám dva rozdílné případy. Zavražděný v jakési psychiatrické léčebně a oproti tomu dávná sebevražda manželů na útesu. Prostředí léčebny, kde vidíme ty "mučící" léčebné prostředky, řemeny ve vaně a velké stříkačky na vodu, to působí dost depresivně a mrazivě. Alespoň to díl oživilo. A sebevraždy na útesu jsem mírně prohlédla, jen maličko, protože jsem se občas ztrácela ve vztazích a jménech. Sumasumárum to byl fajn díl, ale dalo by se tomu dost vytknout.

S12E04 - Musela jsem tenhle díl vidět dvakrát, protože je tím nejbožejším v celém Poirotovi. Nechtěla jsem, aby mi něco uniklo. A i když jsem už věděla jak to dopadne, i tak se mi to strašně líbilo. Děj si vystačí s jedním vlakem a pořádnou závějí sněhu, protože ta herecká sestava byla super. Výrazné osobnosti, všichni byli nějak tajemní, jako by něco skrývali. Rozlousknutí stálo za to. Takové jsme ještě neviděli a morálka všech postav tady dostávala pořádně zabrat, avšak nejvíce ta Poirotova. Smysl pro spravedlnost se stal relativní otázkou. Slzy v jeho očích na samotném konci byly třešinkou na dortu. Myslím, že žádný díl Poirota nepřiblížil tak, jako právě Vražda v Orient expresu.

S12E03 - Díl Viděla jsem vraždu se povedl. Poprvé je tady obětí dítě, což není zrovna dvakrát příjemné téma, ale když se to navíc odehrává všechno na Halloweena, děti mají masky, všude jsou rozsvícené strašidelné dýně a po okolí se potuluje třeba jedna bláznivá čarodějnice, pak to mělo svoje "kouzlo". Bylo to dost temné, hlavně ten začátek, ale i noční scénka na zahradě skoro v závěru vyvolávala dost škaredé pocity. Moc chválím, že nakonec do sebe všechno krásně zapadlo, někdy se to tak hezky nepovede, ale tady jsme viděli jeden ukázkový případ rozlousknutí jednoho velkého zločinu. Hudební motivy už jsem někde v Poirotovi slyšela, ale to nevadí, však je to seriál a ta hudba k ději dobře pasovala.

S12E02 - Zvláštní díl. Úplně se vymykal všemu, co jsme dosud viděli. Je to celé jako snaha studenta filmařiny dostat do své filmu ke zkoušce co nejvíc vychytávek. Nálety kamery, násilné nasvicování jako v divadle, což ale koresponduje s rázem celé zápletky. Někdy to bylo prostě na sílu, překombinované techniky. V podstatě jsme viděli filmově zachycené divadelní představení. I to seznamování s osobami bylo nezvyklé .... každá postava ve svém typickém mikroprostředí a za ním jen prázdno. A ani samotné to provedení vražd nebylo ničím, co by mi přivodilo mrazení v zádech. Vraha jsem odhalila při druhé vraždě, protože něco podobného už myslím bylo v dílu Žlutý iris, takže jsem měla radost, že jsem si všimla. Ale tím jsem si zkazila celý zbytek filmu, protože to bylo okaté a myslím, že i kdybych si zrovna nevšimla, tak to i v tom případě bylo celkem jasné, protože ta osoba se chovala tak pitomě, že k tomu musela mít nějaký důvod.

S12E01 - Hodně příjemný díl. Zápletka tak akorát, oslazená trochou lásky. Nebylo to přeplácané a přitom se bylo pořád na co dívat a nad čím přemýšlet. Sice je to jedna z těch novějších epizod a staré epizody jsou svojí dobovostí nedostižné. Ale Hodiny se povedly, kostýmy i makeup krása. Jen tuším, že ty řadové domy v obloukové ulici už jsme v některém dílu viděli. No co se dá dělat, takových nedotčených lokací už se asi moc nenajde a proto je potřeba je využít. Rozhodně jeden z dobrých a méně zapamatovatelných dílů, což ale vidím jako velké plus... protože se na něj budu moct za nějakou dobu zase podívat a nebudu si třeba pamatovat vraha.

Žádný zázrak. Klasická rodinná vánoční komedie, kdy se táta uvrtá do role Santa Clause, ani neví jak. Do toho se řeší střídání péče o syna mezi rozvedenými manželi. Chvilku to bylo jako drama, chvilku naopak jako komedie. Takové zvláštně melancholické a přitom agresivní. Chyběly mi nějaké časové údaje, kdy se co stalo, protože tohle vypadalo, že další Vánoce přišly za pouhý týden po těch předchozích. Dialogy by potřebovaly víc okořenit, někdy šlo pouze o strohé popisování něčeho. Žádný kasovní trhák, jen celkem fajn filmík, který ale není potřeba vidět znova.