LencaN

Zase takový trhák to nebyl, ale byla to změna a pokud vezmu na vědomí fakt, že jde o český výtvor, tak je to úspěšný počin. Není to klasická pohádka. Sem tam je to hodně morbidní, genitálie mužské i ženské je tady vidno až příliš často na takový žánr, ale což. Je to svým způsobem specifické, zábavné rozhodně taky, místy napínavé až hororové. Werichův humor, průpovídky a postřehy ze života jsou dobře identifikovatelné a mají něco do sebe. Hra s různými druhy animací (loutky, kreslené, moc to nepoznám, co přesně to bylo za techniky) byla zajímavá.

V několika vánočních filmech jsem zaslechla odkaz na tento film a z toho popudu jsem se na něj podívala. Sice stopáž byla příliš dlouhá a místy se děj vlekl, ale celkově to bylo tak milé, láskyplné, kouzelné, ale i lehce bolestné, že Život je krásný nenechá váš srdeční sval chladným. James Stewart leccos obětuje, protože mu svědomí velí postarat se o pokračování jejich rodinného finančního podniku, který pomáhá obyvatelům jejich městečka získat střechu nad hlavou. Hlavní hrdina se však ne svojí vinou dostane do situace, kdy mu hrozí kriminál a chce ukončit svůj život. Do toho se vloží jeho stážný anděl a ukáže mu, jak by svět vypadal, kdyby se vůbec nenarodil. I když se o Vánocích odehrává jen menší část filmu, stejně se to k Vánocům hodí, protože lidi jsou naměkko a rozněžnělí, takže se najde určitě i jeden studený večer, kdy se zabalí do deky a podívají se na tento upřímný film.

Popis obsahu filmu tady na ČSFD je záživnější než samotný film. Ale bylo to i tak příjemné. Taková honička za zlodějem umění, který svou pronásledovatelku zahrne luxusem, až postupem času se dozvíme proč. Kdyby to bylo všechno pojaté trochu ve větším, trochu něco zvýraznit, možná bohatější výprava nebo ještě trochu zapeklitější zápletka, bylo by to určitě poutavější a zapamatovatelnější. Takhle Aféra Thomase Crowna bohužel až příliš zapadá do průměru. Některé momenty se povedly, třeba ty průhledné šaty na černobílém plese, zajímavý tah. Jen jsem měla problém s Rene Russo. Postavu měla super, ale jakoby k tomu tělu hlava nepatřila. Celkově se mi nelíbila, je nesympatická. Zato Brosnanova šaráda v galerii v buřinkách, to se mi líbilo moc.

Mně se tenhle dokumentární seriál líbí. Co na tom, že neřeknou o budově všechno nebo že neznáme všechny okolnosti, třeba politické nebo ekologické. Úplně mi k životu stačí, když řeknou základní věci a ukážou, co všechno musí dělníci kolikrát dělat rukama v nepřístupných místech, ve strašných výškách, často bez možnosti jištění. Každý díl se mi líbí, v každém vidím něco nového, k čemu bych se jinak nikdy nedostala. Už mám představu, jak se staví velké výletní lodě, jak se dají postavit přírodním živlům odolné domečky pro lidi, kteří přišli třeba při tornádu nebo tsunami o střechu nad hlavou. Viděla jsem luxusní hotely a kasína v Las Vegas. No prostě bych nekritizovala tento seriál tak přísně. Jsou tam zajímavosti, moderátor je příjemný a dokonce v každém tom projektu přiloží ruku k dílu. Jako člověk se strachem z výšek v každém dílu vidím další a další lidí, kteří si získávají můj respekt tím, kde pracují, co musí dělat, jak zodpovědní a opatrní musí být.

Příběh je silný, poutavý a vkusně pojatý. Britská princezna je na pracovní návštěvě v Římě, ale tlak na ni je příliš velký a tak si potřebuje jednou za život taky vyhodit z kopýtka a zkusit, jak žijí lidé mimo královský dvůr. Audry Hepburn tady byla kouzelná, jemná, role princezny na čas utíkající z královských okovů jí hezky seděla. I ti dva novináři, kteří ji doprovázeli byli sympaťáci. Opravdu jsem si přišla jako na letních prázdninách v krásném Římě. Strašně mě mrzelo, že to nenatočili už v barvách. Přece jen by ten zážitek byl ještě silnější. Bylo to pohodové, příběh hezky plynul, špetka romantiky a velká hrst povinností. Dohromady strašně příjemné, nenásilné, roztomilé a dobrodružné. Jednu chvíli jsem čekala nějaký dramatičtější konec, ale hned potom jsem si uvědomila, že to jinak ani dopadnout nemohlo a to odlišuje Prázdniny v Římě od všech ostatních vypočítavých a předvídatelných romantických komedií.

Takový nešťastný formát. Určitě jsem za Nejchytřejšího Čecha ráda. Je to změna oproti tomu, co se vysílá na našich hlavních českých programech... střílečky, vraždy nebo většinou za vlasy přitažená romantika. Alespoň se dozvíme třeba nějaké špeky, ke kterým bychom se v normálním životě nedostali nebo je víme, ale ani si to neuvědomujeme a hezky si procvičíme mozkové závity. Ale to pojetí je kostrbaté. Se Šmuclerem problém nemám, přijde mi adekvátním moderátorem k takové vzdělávací zábavě. Je fajn, nepitvoří se a vnáší sem jistou úroveň. Celkově to však pro diváka je občas hodně špatně zpracované. Střih často tak neohrabaný, že divák nemá možnost sledovat úkol tak, aby mu to něco nepřerušovalo a viděl vše, co potřebuje. Některé úkoly zase byly tak malým písmem (přitom na obrazovce bylo ještě místa habaděj), že to šlo sotva přečíst, natož ještě něco spočítat. A velkým kámenem úrazu je samotný název. Dalo by se polemizovat nad tím, jestli je vítěz nejchytřejší... spíš zrovna z toho výběru lidí nejšikovnější, nejrychlejší a taky s notnou dávkou štěstí. Troufám si usuzovat, že ti skutečně nejchytřejší Češi (pokud to vůbec nějak jde změřit, alespoň IQ, jinak netuším) o takovou soutěž ani nezavadí okem. Jednak se nepotřebují předvádět v televizi, sami o sobě už asi mají respekt svého okolí a jednak asi mají své práce dost. Protože si nemyslím, že třeba mezi členy Mensy České republiky bude příliš nezaměstnaných. Chytří a šikovní lidé jsou potřeba všude. Takže název Nejchytřejší Čech není možné brát až tak vážně a spíš se jen snažit něco pochytit a pobavit se.

Klasika, kterou jsem už dlouho chtěla vidět, protože znám jen sem tam nějakou postavu, nějaký záběr, který se mihl v reklamách v televizi, ale přitom jsou to výjevy legendární. Triky prostě na dnešní dobu nemá cenu hodnotit, všechno se strašně posunulo dopředu a příšery nebo jen letící pták nad krajinou tady vypadali vtipně. Ale to k tomu patří a mně to nijak nevadilo, protože beru, že jde o film, který se musel historicky zarýt do mnoha lidských srdcí. Vyprávění bylo jednodušší, bez zbytečných řečí a okolků a to se mi tady líbilo. On byl totiž celý příběh celkem komplikovaný, jeden něco udělal, pobouřil bohy, ti ho potrestali, načež se rozzlobili olympští bohové jeden na druhého, protože onen potrestaný byl něčí chráněnec. No prostě hezké převyprávění starých bájí. Navíc to dýchalo cizími kraji, i když to třeba byl jen trik, kulisa apod. Některé záběry byly nádherné. Kostýmy mi přišli univerzální, snaha podpořit feeling té dávné doby bez toho, aniž by se sem vmísily prvky 80. let, to by teď už vypadalo kýčovitě, ale ničeho takového jsem si nevšimla. Chvílemi jsem měla pocit, jako by někdo vyprávěl onu báji v mé hlavě ... udatný rek vytasil meč a zaťal do masa nestvůry, kterou tímto skolil... :) bylo to fajn. A taky konečně vím, odkud pochází hláška "Vypusťte Krakena!".

Nadprůměrná romantika, nadprůměrná komedie, dohromady to hezky klapalo. Občas se objevilo hluché místo, ale jinak to šlo. Bylo to takové lehké, žertovné, s nádechem šansonů, psaní scénářů. Jeden starý kocour (Jack Nicholson) si brousí zuby na mladou dvacítku, jenže dostane infarkt, musí se o něj starat její matka (Diane Keaton), s kterou se chtě nechtě musí poznávat. Shodou okolností se jeho ošetřující lékař (Keanu Reeves), mladý, pohledný, sexy, zakouká právě do oné matky. Hezký milostný trojúhelník. Roztomilé dialogy. Vtipné situace stárnoucích milenců. Občas jsem se od srdce zasmála. Hodně oddechové a pozitivní. Jen trochu nechápu, co kdo vidí na Nicholsonovi. Ani v mladším věku mi nepřišel nijak přitažlivý, přitom často hraje právě takové lvy salonů. Reevesovi to tady moc seklo, nikdy jsem si toho nevšimla, ale v scénách s Keaton jako by to mezi nimi opravdu jiskřilo, tak to bylo takové autentické. No a Diane Keaton si zaslouží velký metál. Ty úsměvy, pohledy, úžasný výkon.

Burton má i špatné filmy (např. Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, Temné stíny), ale většinou mě zaujme, ba přímo uhrane. Má takovou invenci, až se mi nechce věřit. Ty nápady, jak upravit realitu, jak něco obrátit, aby to dávalo svůj převrácený/zvrácený smysl a bylo to originální a zábavné. Ukradené Vánoce se odehrávají spíše ve světě svátku Halloween, ale hlavní "strašič" Jack se rozhodne další Halloween změnit, aby předčil ten právě proběhlý. Tak si zajde pro inspiraci do světa Vánoc. Ta konfrontace dvou rozdílných povah svátků je v Burtonově podání odzbrojující. Modelínová animace je nevšední, líbí se mi její plastičnost, hra s tvary a barvami. Hlasový projev hlavně představitele Jacka je prvotřídní. Tolik poloh, emocí a strašidelností v jedné postavě převést do hlasu je umění. Texty byly sem tam hodně pichlavé, ale pořád to byla legrace.

Nemělo chybu, jen pár rozhovorů by šlo zjednodušit, aby se stopáž nedostala až k těm skoro 3 hodinám. Krásné písně. Dojemný děj. Nádherné kostýmy, které mě udivovaly svojí pestrostí a rozmanitostí, přitom jim to všem slušelo. Tyhle studiové muzikály z 50./60. let jako je třeba i Zpívání v dešti nebo Mary Poppins mám ráda. Je tam romantika, je tam naivnost a smysl pro slušné chování. Ke všemu ty barvy. Člověk se nenudí a pořád je na co koukat. Navíc My Fair Lady se může pyšnit hvězdou jako je Audry Hepburn a byla neskutečná. Ty skřeky a grimasy, to bylo tak děsně legrační, až jsem nevěřila, že je to a samá jako ze Snídaně u Tiffanyho, kde mě až tolik neoslovila.