Brandon

Při pleši všemohoucího Picarda a modrých očích Sedmé z devíti, za takovou "scifi" zrůdnost bych stávkující scénaristy vyrazil a hercům nedal ani peny.

Goučko je film neuvěřitelně fádní a bez jakýchkoliv emocí. Nebo je to možná jinej level. A to má přitom slušné ambice. Ve výsledku je to film nemastný, neslaný, trošku vtipu, trošku vážnosti, trošku romance, trošku akce, ale nic, co by vás (mě) omlátilo o zem. Také chybí jakákoliv gradace. Po polovině promítání začla vítězit nad japonským rváčem paní nuda se slečnou únavou a o to není to, co bych zrovna od dobrého filmu očekával. Zklamání.

I přes hloupoučký scénář, který je jak vystřižený z růžové knihovny, nelze popřít docela originální námět. Kdyby byla hitparáda názvů filmů, tak Se slovníkem v posteli by se určitě umístil v top5. No není slovník jako slovník, s tímhle se slovíčka pamatují určitě mnohem lépe. Přestože mě to kalifornské poupě Jessica Alba moc jako domorodá kráska z Bornea nenadchla, tak jsem se alespoň naučil pár nových výrazů jazyka Ibanů......ještě doplním užitečné spojení, které ve filmu nezaznělo: "Aku rinduka nuan. Aram meh kitai ngirup." :-)

Usínací scény střídaly lekačky z Mumie vypůjčenýma příšerákama. A to je zatraceně málo. Já, legenda je nafouknutá bublina, která až splaskne, tak se na ní zapomene. P.S. Bob Marley forever!

Už je to nějakej rok, co jsem viděl Lost in Translation poprvé. Vzpomínám si, jak jsem po skončení projekce zašel do jednoho jazzového báru, dal si whisky s ledem a hodinu přemýšlel o všem a vlastně o ničem. Ty chvíle jsem si neuvěřitelně užíval. Dnes jsem ten pomalý, takřka rozjímající film zkoukl podruhé. Při pohledu na Johanssonku se mi vždycky vybaví čínská instantní slepičí polévka, pěknej obal, ale jinak umělotina bez chutě. V dramatu Sofie Coppoly je ale neuvěřitelně přirozená a krásná a se skvělým Billem Murrayem tvoří fungující dvojici nejisté holky na startovní čáře manželství a zralého muže, který už dobíhá a pomalu ztrácí dech. P.S. Horečka nehorečka, už vím, jak strávím dnešní večer ;-)

Na jestřábovi je patrné typické Scottovo obrovské nasazení a cit pro maximální efekt. Spousta barevných filtrů, adrenalinové záběry, s málem se prostě nespokojí. Všechno musí být na 150%. Vzniká tak hustá válečná atmosféra podtržená hudebním géniem Hansem Zimmerem.

Ve Spanglish se hraje jako o život, jakoby každej hrál s ambicemi na Oscara (snad vyjma Chumy, do míčku zblázněnýho labradora :-). Místo pláče nastupuje hysterický záchvat, místo vzteku přichází exploze nepříčetnosti. Asi i autor scénáře se pokoušel ulovit zlatou sošku, dialogy jsem slyšel, vnímal, ale neměl jsem páru o co jde. A to by měla být obyčejná oddychová komedie. I obtloustlý Sandler zrovna dvakrát vtipem nesršel. Samé mínus. Asi jsem loco como cencerro, ale když jsem si uvědomil s jakým přiblblým spokojeným výrazem v obličeji na film zírám, tak nemůžu jít pod čtyři hvězdy. P.S. Budu se opakovat, tu živočišně divokou hispánskou perlu, Medemovu magicky sexem nabitou Lucíi, Paz Vegu, zbožňuju :-)

Romantická komedie, drama? To snad neee! Teda pokud nemáte zvrácenej smysl pro fekální humor. The Heartbreak Kid je takové Prci, prci, prcičky v podání čtyřicátníků. O to je to nechutnější. U blbých teenagerů se to ještě dá se sebezapřením zkousnout, ale u prošedivělého Bena Stillera ne. Klasický imbecilní scénář s kanálníma "foráma" (milionkrát ohranýma) a vražednou stopáží.

Brandonův test FKKP (for men): Situace - přítelkyně, žena, milenka chce jít do kina na nějakej romantickej film, nebo potřebujete přežehlit menší vroubek. Na co půjdete: a) Já, legenda /při pohledu na hrdinu každá roztaje/, b) Vetřelci vs Predátor 2 /roztomilá zvířátka vždycky zaberou/, c) P.S. I love you /zkusíte doják/........Ano, c je správně. Teda jestli není vaše láska kus ledu bez fantazie a smyslu pro drobet romantiky. Přes svoji sladkost je LaGravensenovo drama o ukončení jedné životní kapitoly velmi pozitivní, inteligentní a zábavné. P.S. Zkusili jste variantu c? Že jste zabodovali?! Že jste dostali nakonci od ní pořádnou pusu?! ;-)

Hyun-soo Kim, středoškolák hledající si místo pod sluncem. První lásky, první zklamání, kamarádi, diskotéky, rvačky, drsnej život konce osmdesátých let v represemi postiženou Koreou. P.S. Nesdílím nadšení ostatních, Maljukgeori janhoksa není sice špatnej film, spousta emocí, ale momentálně mám laťku nasazenu hodně vysoko.