Brandon

Jak by asi vypadala holywoodská verze? Litry krve, plodové vody, detailní záběry potratu, šokující "znásilnění" atd. Mungiu se po celou dobu laciným záběrům vyhýbá. Zaujala mě postava doktora byznysmana, Otilie, která byla opravdovou Přítelkyní s velkým P a prostředí Rumunska konce osmdesátých let dýchající zatuchlým komunistickým pravěkem. Škoda, že můj osobní emocionální barometr zvyklý na pořádné depky (vyžadující, očekávající je) osciloval kolem lehkého nadprůměru a pouze jednou dosáhl absolutního maxima. Takové mrazení v zádech už tu ale dlouho nebylo. Celkem 3,5*

Iñárritu úplně rozsekal kontinuitu příběhu, v ději lehce chaoticky skáče od jednoho momentu k druhému. Jednotlivé dílky skládačky se nevkládaji jeden do duhého, ale rovnoměrně se rozprostírají na plochu a postupně tvoří výsledný obrazec. Výkony herců jsou přinejmenším rozporuplné, zatímco hysterka Naomi Watts by potřebovala profackovat a s ní i další přicmrndávači, tak Sean Penn s Beniciem Del Torem hráli fantasticky. Sean jako Paul snažící se pochopit nově nabytou identitu a Benicio alias Jack obtížně se vyrovnávající se svojí vinou neměli chybu. Nevím, jestli existuje něco po smrti, řekl bych, že je to jen toužebné přání pramenící ze strachu, že všechno musí jednou skončit, ale s tou duší kdoví jak to je :-) 3,5*

Existuje spousta nevysvětlitelných jevů. Spousta věcí, které nedávají smysl. 5x2, pět střípků úplně obyčejného života jednoho páru. Všední příběh o rozvodu, nevěře, dětech, manželství a prvním setkání. Vsadím se, že nejedna dvojice se v Ozonově snímku pozná. Nijak výjimečný film, ale snad pro tu obyčejnost a příjemně podanou smutnou realitu 4*.

Zbožňuju lidi "bez mozku" :-) 3,5*

Stupidní příběh nepovedeného výletu mladých amerických skautíků kontrastuje s výbornou kamerou a hudbou. Rozčarování.

Realita, nerealita, virtualita, filozofická brutalita. Korejskej odpad odpadů. P.S. Navíc s perverzním českým dabingem.

Nevěry. Druhé šance. Vztahové škatule hejbejte se. Druhá strana postele. Španělská jednohubka s pár dobrými písničkami.

3:30 Bus do Brna. Žádné kompromisy, žádné slitování, promítané Olsenky šly do kytek, vybral jsem si společnost nebezpečné bandy Bena Wadea. Beltramiho mimořádně povedená hudba skvěle dokreslovala atmosféru divokého západu. Nebýt teda těch nesmyslů ve scénáři. Kdyby se autoři alespoň nedrželi hesel "všichni se máme rádi" a "láska je tu s námi" a nezdegenerovali charaktery postav. Ze záporáka udělali ukecaného měkkosrdcaře. Fuj!

Sum je dalším krokem v Kimově minimalistickém pojetí vyprávění příběhu. Otázkou zůstává, jestli je to krok správným směrem. Na druhou stranu by to nebyl Kim, kdyby nešel do extrému. Dostává se tak na hranici (možná kousek za ní) pochopitelnosti "obyčejnými smrtelníky". Slova plýtvající dechem nahrazuje převážně mimikou, výrazem ve tváři, očích, gesty a pohyby. Zvláštní spojení vězně odsouzeného k trestu smrti a podváděné ženy, kterým dochází v jejich životech dech, vyžaduje divákovu obzvlášť velkou pozornost a vnímavost. Kim je prostě o něco složitější :-)

Že Nana má původ v japonské manze je na filmu dost znát. Stačí jen mrknout na poměrně extravagantní vizáž herců, svým způsobem výstřední chování hlavních hrdinů nebo častý výskyt "cigaretových" scén (dlouhý cool záběr na postavu, která má v ústech zapálenou cigertu). U příběhu o nejlepších kámoškách a jejich strastích, slastích jsem ale postrádal větší hloubku, no jo, hold manga. 3,5*