facehugger

Hodnotit zatím nemohu, sleduji seriál poprvé - po dvou epizodách nemám vážnější výtky. Až na jedinou ... Český dabing byl desítky let symbolem vysoké kvality. Proto jsem se chytil za hlavu, jak mohl Hitlera dabovat herec s měkkým poloaltem, když z dobových záznamů je známá skutečná barva jeho hlasu. Podruhé jsem se chytil za hlavu, když jsem slyšel česky nadabované nacistické generály oslovovat Hitlera nikoli "můj vůdče", ale "Mein Fuhrer", vyslovované čecháčkovsky "majn fírer".

Po letech slabých katastrofických slátanin opět hardcore sci-fi. I proto dávám 5.Troufám si tvrdit, že tvůrci se inspirovali motivy z neprávem zapomenutého románu nizozemské autorky Tonke Dragtové "Planoucí lesy Venuše" (česky vydal Odeon v r. 1977). Ona jako první zpracovala příběh netechnické civilizace, kterou Pozemšťané nechápou a bojí se jí. V knize Venuši její obyvatelé nazývají Afroi, jsou s veškerou flórou i faunou planety v trvalém harmonickém soužití a v telepatickém kontaktu. Filmaři vytvořili dokonalou mimozemskou přírodu a velmi neotřele zpracovali vzhled zvířat - dinosaury, zkombinované s obřím hmyzem, jsem zatím viděl pouze v Avataru. Arogantní plundrování planety bez ohledu na původní biosféru je jakoby převzaté z úvodního dílu trilogie Harry Harrisona "První planeta smrti". Čili motivy z kvalitních knižních SF. Pokud vznikne pokračování, bude zajímavé sledovat, jak naváže na první část. Jedinou výtku směřuji k českému dabingu - půvabný originální alt Sigourney Weaverové namluvily české dabérky dobře ve Vetřelcích, v Avataru z ní udělali uječenou protivnou tetku.

Po startu seriálu jsem si nahlas zavýskl. Předčasně. Po tuším 8 epizodách byl pořad na nátlak hrstky ideologů, omezených materialistů, sdružujících se v "klubu skeptiků" Sisyfos, zakázán. Nemohu nevzpomenout na historický paradox: Jako teenager jsem v 70. letech sledoval seriál "Od zmizelého diplomata k jiným vesmírům", který napsal a sám moderoval spisovatel Ludvík Souček. V tvrdě normalizované Zelenkově Československé televizi mohl v té době L. Souček víceméně svobodně hlásat své teorie a názory - a v demokratické ČT 21. století padne zákaz jako za Stalina! Netvrdím, že všechny odvysílané díly Detektoru byly perfektní. Teze o Teslově bezdrátovém přenosu elektrické energie na počátku 20. století (epizoda Tunguzský meteorit) mi přišly přitažené za vlasy. Ale mnohými zmíněný Filadelfský experiment byl připraven velmi dobře. Na rozdíl od různých zdejších "skeptiků" jsem o pokusech USA s lodí četl spoustu seriózní literatury. Pokus se opravdu konal a opravdu ho prvázely dodnes nevysvětlené a utajované jevy. Argumenty odpůrců seriálu byly fascinující - "... v pořadu scházeli oponenti, kteří by spekulativní názory uváděli na pravou míru". (!) Na jakou proboha pravou míru, když na množství otazníků z jednotlivých témat věda dosud odpovědi nenašla?! Se stejným uvažováním by ČT musela zrušit všechny křesťanské pořady, včetně přenosů bohoslužeb. Nebo by vedle kněze postavila oponenta - ateistu, který by divákům vysvětlil, že ten Ježíš žádné zázraky nedělal a že vlastně vůbec neexistoval. :-) Nu, nezbývá, než se obrátit na zahraniční TV stanice. Kanál History vysílá velmi dobře udělaný seriál "Vetřelci dávnověku" (trošku nepovedený překlad). Celkový výsledek - ČT přišla o část diváků a velký kus prestiže.

Nevím, jestli toto veledílo někdy zkusím přetrpět. Ale protože se zde svobodně debatuje o režiséru Troškovi, nemohu nepřipomenout jeho rozhořčení v jednom z rozhovorů s ním. ZT se cítil nebývale dotčen, že mu příslušní katoličtí administrátoři nedovolili natáčet v kostele a vyjádřil se na jejich adresu výrokem úrovně hospody 6. cenové skupiny. Zkusme si oproti tomu představit situaci: tvůrčí skupina Famáků, takto věřících katolíků, natočí studentský snímek, kde Trošku zparoduje, protože je gay. Pusťme představivost ze řetězu a zkusme odhadnout intenzitu mediálního řevu, který by Z. Troška s vydatnou pomocí svých komunistických kamarádů vzápětí rozpoutal ... :-)

Nechci po x-té opakovat slova kolegů komentátorů o kvalitách snímku. Považuji ho za mimořádně kvalitní v kontextu tehdejší sovětské kinematografie. V době drsného stalinismu vyzdvihuje charakterové kvality jednotlivce, což v éře stupidního kolektivismu bylo přinejmenším statečné. Tvůrci se vyhnuli stádnímu pochlebování Stalinovi, jak jen to šlo. Do čs. kin se film dostal v 50. letech a generace mojí maminky (v té době studentky) chodila na Pavla Kadočnikova, jako dnešní mladé dívky na současné západní herce - koneckonců on za mlada BYL fešák ... :-) Poté, co jsem si "Příběh..." po letech připomněl na DVD, doufám v prozření současných ruských filmařů, kteří by se mohli pokusit o remake. S dnešními možnostmi triků by mohli do filmu zakomponovat scény z poslední části Polevého románu, totiž o návratu Meresjeva do bojových akcí. V knize jich je celá řada, např. čelný útok Alexejovy stíhačky na německého protivníka je v románu neuvěřitelně akční, film jej dost odbyl.

Nejlepší film série. Ne že by ty ostatní byly špatné. Už když jsem před lety Svatbu viděl v kině, řvali jsme smíchy, když malou Skrällan nechali samotnou doma a ona mezitím zrušila interiér domku barvami, džemem, vajíčky a kdoví čím ještě. Mrzí mě, že naše televize dokola omílají pár desítek okoukaných dětských filmů a nejsou schopné vytáhnout Svědectví barevného ostrova. Rodinné, dětsky dobrodružné, nadčasové. Čtyřicet let není na díle znát.

Veledílo to není, ale tři hvězdičky dávám. Protože jsem jako jeden z mála komentátorů četl předlohu - a nechápu ty ódy na "knihu plnou napětí". Ve skutečnosti román obsahuje řadu nudných pasáží, životopisné vzpomínky pilota stíhačky a pod. Autorům filmu vzdávám hold za to, že z knihy vyházeli levičácké uvažování Thomase Blocka a z "jestřába" komandéra Sloana udělali jen zbabělého důstojníka, který selže jako jednotlivec. Líbí se mi také aktualizace technologií, digitalizovaný kokpit aj. V knize používají cosi jen jako vylepšený fax.

Cituji větu jedné z postav kultovního sci-fi románu Poula Andersona "Stráž času": "Neumíte si představit, jak těžké je přežít v jakékoli jiné době, než ve své vlastní!". A o tom je film Proud času. Bravurně ukázal, jak ani studovaný historik se neumí vždy správně orientovat, vždyť se ocitl doslova v jiné civilizaci, mezi lidmi s naprosto odlišným myšlením a žebříčkem hodnot. Zajímavé bylo se zamyslet, zda by člověk 21. století skutečně našel odvahu zůstat ve století čtrnáctém, byť si tam našel lásku a podporu její vévodské rodiny. Bez naší pokročilé medicíny, technologií, kultury. Po zbytek života, ne na rok, dva si udělat dobrodružné prázdniny. Zastávám názor, že kdyby byla cesta časem možná, snazší by to měla ta dívka v době naší. Pátou hvězdičku jsem nedal kvůli absurdně krátkému vymezenému pobytu. Popírá základní atributy science fiction.

Než jsem začal psát svoje hodnocení, přečetl jsem všechny komentáře. Trošku mě děsí neinformovanost kolegů. Ani jeden nezmínil (neví?!), že film byl natočen podle cca sto let starého románu Eugéna Le Roye "Konec zámku Herm". Česky knížka vyšla v Odeonu r. 1977. A byl natočen velmi dobře! Stará verze z přelomu 60. a 70. let se k nám nedostala. Opět se potvrdilo smutné pravidlo, čím méně znalostí, tím více rádobychytrých kritik toho a onoho. Znalec předlohy ocení dobře zvládnutou změnu děje oproti románu - v knize Jacquova milá Lina zemře, ve filmu přežije. Snímek pochopitelně nemůže obsáhnout Jacquovu dětskou odysseu, kdy hladovy putuje krajem, žebrá, až se ho ujme vlídný kněz. Ani postava chlapcova druhého vychovatele, starého rytíře, není filmařsky postižitelná, což nevadí. Gró myšlenkového poselství románu i filmu je v odhalení, že despotický Nansac pravým šlechticem není, jeho předek byl finančním podvodníkem a titul si koupil. Výborně zpracovaný příběh o lásce a nenávisti, cti a zradě. Zajímavý komentář: Liya

Dokonalé. Plné pochopení myšlenky filmu, totiž že smrt prezidenta de Gaulla by Francii uvrhla do chaosu, který by vyústil v totalitní režim, předpokládá znalost moderních dějin Francie. Proto měli Francouzi v té době nejlepší bezpečnostní složky na světě a školili se u nich např. Američané. Po desítkách let by bylo zajímavé, kdyby se nějací evropští tvůrci pustili do remake (americký snímek nepovažuji za remake ani náhodou - příběh je neoddělitelně spjatý s osamostatněním Alžírska a jeho důsledky). Film jsem viděl mnohokrát, ale až po přečtení předlohy jsem dokázal zodpovědět otázku: "Kdo tedy byl Šakal?" V závěru románu je pasáž, do filmu nezařazená, kdy se britská kontrarozvědka radí, jak se dostat ze šlamastyky, protože Šakal je Angličan. Vyrobí tedy druhého, falešného a nevinného Charlese Calthropa, který se "náhodou" vrací "z dovolené" ve chvíli, kdy mu agenti obracejí byt naruby. Zajímavost: přestože Forsythe v doslovu knihy jasně říká, že román je politickou fikcí, po jejím vyjití se šuškalo, že jakýsi Šakal skutečně po de Gaullovi šel a skutečně s ním policie měla velkou práci.