Príbeh ozajstného človeka

Uteklo hodně vody, co jsem poprvé tento film o síle lidské vůle a vytrvalosti viděla jako dítko školou povinné. Na to, že byl natočený krátce po válce a popisuje skutečný příběh, si nikterak nezadá se současnými americkými válečnými filmy s fiktivními hrdiny „svalovci“, kteří rovněž bojují s nepřáteli ve jménu své vlasti. Můžeme si položit otázku, kde končí vlastenectví a začíná propaganda. Pro mne je to i po těch letech dobrý film s na svou dobu mimořádně silným příběhem. (18.05.2011)

Film z r.1948. Tvrdě poplatný době po 2.světové válce, ale protože se jedná o skutečný příběh, nutno se na to dívat s porozuměním. Ve dvou nebo třech okamžicích ve filmu padne "omšelá " věta o sovětském člověkovi, který je nezničitelný a vše vydrží. No jo, rozesmálo mě to, dnes po 63 letech po 2.svět.válce. Ale tehdy v roce 1948 jsme tomu prostě věřili (anebo museli veřit !) Koneckonců kdo ví, jak se vyvíjela 2.svět.válka a kdo viděl v různých filmech jak sovětští komisáři zacházeli se svými vojáky, tak zavře "klapačku" a už se ničemu nediví. Taková je pravda. (17.12.2008)

Na tento film jsem byl o maturitním týdnu vcelku zvědavý ale nedokázal jsem ho sehnat. Nakonec se objevil v trafikách a já si ho směle koupil. To co jsem viděl bylo prakticky to co jsem o tom věděl, takže nic zázračného se neděje. Možná knihu bych si ještě rád přečetl, ale když jsem přečet v učebnici literatury obsah této knihy, a nakonec viděl tento film, tak mi to přišlo jako kdybych koukal na ten obsah ke knize. Vcelku jednoduchý příběh, ale na to, že se film natáčel pár let po válce, tak to klobouk dolů. (16.07.2008)

První třetina Příběhu opravdového člověka by se dala zařadit do žánru tzv. „survival films“, což jsou filmy, v nichž hlavní hrdina (či hrdinové) bojuje o přežití v nehostinném prostředí. Poté, co se zraněnému letci Meresjevovi podaří uniknout z nepřátelské linie a je hospitalizován v nemocnici s amputovanými nohami, se film mění v čistě konverzační drama prodchnuté melodramatickými replikami, aby se v poslední třetině, kdy se hrdina vybavený speciálními protézami opět vrací do armády, opět vrátil do akčnější polohy a příběh vyvrcholil leteckou bitvou. Propaganda v tomto filmu není nijak zvlášť vtíravá a spolu s několika patetickými proslovy o nezlomné síle pravého bolševika jsem ji v kontrastu s celkovými kvalitami celého filmu (především herecké výkony a kamera) dokázal tolerovat. (09.01.2011)

Samozrejme by nebolo vôbec ťažké odsúdiť tento príbeh sovietskeho Pistoriusa ako propagandu. Ale je jednoduché sa chytiť zopár archaických fráz a smiať sa, ako hľadať to skutočne hodnotné na starých filmoch. Stolper umne rozčleňuje film na viacero výrazne odlišných častí, čím stále púta divákovu pozornosť. Film by mohol slúžiť ako komparačný materiál so súčasnou hyperrealistickou kinematografiou, ktorá by sa v podobnom príbehu musela sústrediť na detaily typu čo vojak počas 18 dní v lese jedol a pil, ako fungujú protézy a asi by sme si pozreli zopár nechutných naturalistických scén. Cieľom tohto porovnávania by bolo, nakoľko je podobná realistickosť prínosom. Mne totiž v Príbehu obyčajného človeka nijak zvlášť nechýbala. Zub času ale zostal voči filmu neúprosný, nedá sa nič robiť. Nie je to nadčasová klasika typu Žeriavy tiahnu. (14.05.2016)