Minimie

Závěrečná věta filmu to celé perfektně vystihuje: "What the fuck?" :D

Mám s tímhle filmem trochu problém. Na jednu stranu je fajn, že se někdo zhostil příběhu první dámy, ale způsob, jakým se k tomu postavil, mě osobně vůbec neoslovil. Samozřejmě chápu, že tvůrci chtěli zobrazit noční můru, kterou si Jacqueline Kennedy prošla a její vnitřní drama, což Natalie Portman zahrála bravurně a její oscarové nominaci se nikdo nemůže divit. Ale upřímně… ta postava byla fakt otravná. Tak otravná, že už mě po nějakých dvaceti minutách vyloženě vytáčela, a to, že měla kameru neustále strčenou do obličeje, ten efekt snad ještě znásobilo. Filmoví kritici možná z tohoto psychologicky intimního snímku vrní blahem, ale já říkám, že pro obyčejného diváka je to až příliš umělecké.

Přiznám se na rovinu, že na tenhle film jsem vůbec neměla v plánu jít. Nebýt oscarových nominací, nejspíš se mu vyhnu obloukem… Moonlight totiž rozhodně není lehká podívaná. Přece jenom, černoch, gay, fetující matka, šikana, to nejsou nijak příjemná témata - co by se na tom asi tak bílé holce jako mně mohlo líbit? Po zhlédnutí bych si ale za svoje předsudky nejradši dala pár facek - naopak potřebujeme víc takových filmů. Dnes je přece důležitější než kdy jindy, abychom nezavírali oči před příběhy menšin jen proto, že nám mohou být nepříjemná… Takže říkám, rozhodně se na ten film podívejte. Nebojte se ho jen proto, že je jiný nebo protože si myslíte, že vám nic neřekne. On to podle mě není vůbec špatný kousek filmařiny, a když se tomu příběhu poddáte, tak se vám třeba taky dostane pod kůži jako mně. Ani nevím, jak jsem z tohohle udělala politický komentář, ale ono to asi momentálně nejde jinak…

Téma je zajímavé, ovšem film jako celek působí nemastně neslaně. Celovečerní film bylo možná pro tvůrce příliš velké sousto. Je tu pár hodně solidních momentů, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jako desetiminutový kraťas by Denial vyzněl mnohem lépe. Na druhou stranu jsem po skončení nemohla uvěřit tomu, že už utekly dvě hodiny - ale to přičítám spíš tomu, že mě téma holocaustu zajímá, než že by se jednalo o nějak kvalitní film.

Originál takového kultovního filmu je jen jeden, o tom žádná. Nemusí to ale automaticky znamenat, že nový díl bude stát za nic - naopak. Na T2 je vidět velká snaha jít za každou cenu po stopách jedničky a ve výsledku jde o velmi obstojné pokračování. Stejná režie, stejní herci, známé tóny, choose life proslov (i když chvíli trvá, než se k němu dostaneme), rychlé střihy (ach ten střih, nádhera!), nechybí ani typický drogový “feel” s abstraktními pasážemi… no a samozřejmě vlaky a nelehce rozluštitelná skotština. Troufnu si říct, že příběh není až tak důležitý, T2 je spíše takový nostalgický pokus o oživení klasiky, lpějící na minulosti, který ale rozhodně neurazí. Mimochodem, rozhodně nedoporučuju chodit do kina, pokud jste neviděli původní film - nebudete absolutně vědět, která bije. I přes časté flashbacky jsem sama měla trochu problém vzpomenout si, jak to vlastně tehdy všechno bylo... // "You're an addict, so be addicted. Just be addicted to something else."

Vynikající drama, které si diváka snadno získá, zejména vyváženým poměrem humoru a citu. Ke konci mu bohužel trochu dochází dech, ale pořád to jsou silné 4 hvězdy. A potěšilo mě, že trailer pro jednou nevyzradil hlavní zápletku filmu - podle mě jde totiž daleko víc o osobní příběh Lee Chandlera [Caseyho Afflecka] než jeho osiřelého synovce.

Nerada to říkám, ale tenhle film mě prostě hrozně iritoval. Vlastně na něm asi není nic extra špatného, ale už dva dny přemýšlím, co mi tak nesedlo... Možná je to jeho přehnaný marketing, který podle mě musí do kina nahnat víc lidí než na dokonalého Liona nebo Hacksaw Ridge. Nebo ten perverzní režisér/scénárista, který musí mít hluboký výstřih snad v každém druhém záběru - a nejlíp ty holky ještě hned na začátku svlékněte, ať jsou po zbytek filmu v kalhotkách! Nebo že by mi vadilo jednoduše to, že tenhle film je komerční kravina, která si hraje na něco víc, než je..? No abych to shrnula, já a Split prostě kámoši nebudem.

Vždycky říkám, že válečné filmy nepatří mezi mé oblíbené žánry (málokdy mám na ně žaludek) a ocením je pouze tehdy, když mají kromě bojových scén a spousty krve "něco navíc". No a tohle je přesně ten případ, kdy si mě příběh získal natolik, že jsem i všechny ty odstřílené končetiny překousla... Bezpochyby nejsilnější částí filmu jsou však rozhodně závěrečná svědectví skutečných lidí, která způsobila, že jsem najednou v kině brečela jako želva - vám snad neběhá mráz po zádech při pomyšlení, že pro tyhle lidi byl film kdysi dávno skutečností?! Nevím jak vy, ale já dodneška netušila, že existoval člověk, který během jednoho válečného dne v roce 1945 dokázal zachránit 75 životů bez použití zbraně... A přesně proto jsou filmy důležité - oživují dávno zapomenuté příběhy. A tenhle jedinečný příběh vážně stálo za to natočit. Mimochodem, Vince Vaughna jsem zatím v lepší roli neviděla a ta scéna na začátku výcviku, kdy všechny bez mrknutí oka setře, je naprosto dokonalá!

Nečekala jsem, že tenhle nenápadně se tvářící film mě naprosto zničí. A to jen v dobrém. Pro srdcervoucí dětské příběhy mám slabost a tohle je navíc nádherně natočené a zahrané (ten malý klučina je okouzlující!). Filmový zážitek, který můžu jen doporučit. A opět jsem se utvrdila v tom, že ty nejúžasnější příběhy píše život sám...

To, že je Scorsese pan režisér, všichni víme, ale tohle bylo z toho slabšího soudku. Technicky samozřejmě precizní práce, ale ta stopáž je neúnosná! Pomalejší film jsem už dlouho neviděla. Pokud chcete jít do kina meditovat nebo se prospat, tak prosím, ale jinak neplýtvejte časem. Celý film mimochodem táhne Andrew Garfield, takže plakát s Liamem (který se tu objeví tak na 10 minut) je trochu mimo.