Minimie

Znáte ten pocit, kdy odcházíte z kina a chce se vám tančit..? Vlastně se to nestává až tak často, ale když už to přijde, víte naprosto jistě, že jste viděli něco jedinečného. Pro takovéhle filmy já prostě žiju! Husí kůže už od prvních tónů a epické choreografie na dálnici (natočené snad na jeden zátah), následuje pohádková jízda, která vás zcela pohltí a vy se jen modlíte, aby nikdy neskončila. Doufám, že Damien Chazelle bude i nadále točit takové skvosty a pokračovat ve své misi uchovat jazz naživu, protože jeho neotřelé nápady jsou přesně to, co filmový svět (a vlastně i ten hudební) teď potřebuje. Mohla bych tu rozhazovat superlativa celý den - jak to bylo úžasné, geniální, kouzelné, ale všechno už bylo řečeno. Kdybych měla popsat La La Land pouze jedním slovem (a vypůjčím si ho s dovolením z anglického slovníku): dreamy! Už teď se nemůžu dočkat, až na to půjdu znova... Here's to the fools who dream, crazy as they may seem!

Tohle vypadalo hezky na papíře, ale ve skutečnosti je to bohužel takové nemastné neslané. Film se sice pyšní spoustou dobrých herců (což byl koneckonců jeden z důvodů, proč jsem se na něj těšila), ale většinu času jim všem z úst vychází tak hrozná klišé, že mě to rozhodně nedojalo tak, jak asi tvůrci zamýšleli.

Film, který se úpěnlivě snaží šokovat svým obsahem, ale za mě říkám, že to nefunguje. Dneska už přece každý ví, že soukromí je něco, co se v době sociálních sítí dávno vytratilo. Čekala jsem trochu údernější formu, ale je to pomalé, příliš dlouhé, se spoustou geekovských výrazů. Abych řekla pravdu, tak největší emoce ve mně vyvolal televizní záznam čerstvě zvoleného prezidenta Obamy (bohužel je rok 2016, takže víte jak...). A když už jsme u toho, tak mi prosím někdo vysvětlete tu fotku Trumpa ve filmu, dík :D

A víte, co je na nových Disneyovkách nejlepší? Nejsou to dokonalé detaily vytvořené nejnovější technologií, pestré barvičky, vtipná zvířátka ani chytlavé písničky. Jsou to moderní princezny, které jim vládnou. Princezny, které nečekají ve věži, až je zachrání nějaký sebestředný princ, ale jdou si tvrdohlavě za svým a dosáhnou všeho, čeho si usmyslí. Jsem moc ráda, že dnešní holčičky mohou vyrůstat s postavami, které jim ukazují, že ke štěstí žádného prince nepotřebují a že happyend znamená následovat své sny. Hell yes!

Ach, ty sladké starosti, když je vám sedmnáct... Velice příjemné, výstižné, vtipné a uteklo to rychle.

3,5/5. Film to není špatný, ale něco tomu zkrátka chybělo. Nemůžu se zbavit pocitu, že za všechno může trailer, který obsahuje úplně všechno podstatné, včetně nejdůležitějších momentů. Když pak sledujete film a v každé zásadní scéně dopředu víte, jaká slova budou následovat, je něco špatně a horko těžko se z toho vykřesává nějaký pořádný filmový zážitek. Na jedno zhlédnutí OK, ale brzo celý film pustíte z hlavy.

Řekněme si to na rovinu: Zemeckis nemůže přijít s filmem, který by se mi nelíbil. Allied je svižný dramatický příběh, který lehce plyne a téměř nenudí. Je tu romantika, sem tam nějaký vtip, parádně napínavý závěr a hlavně Brad Pitt, který na svůj věk pořád vypadá zatraceně dobře. Jenom škoda, že to všechno působí takovým uměle nablýskaným dojmem - přece jenom se film odehrává během války… Konec filmu jsem nečekala, ale po nějakém tom zamyšlení musím uznat, že tvůrci přišli s nejlogičtějším možným závěrem. Spokojenost.

(bez spoilerů) Už asi dva dny se snažím napsat komentář, který by dostatečně vyjádřil všechny moje pocity po zhlédnutí nových dílů jednoho z mých nejmilejších seriálů vůbec... Zpočátku jsem byla při sledování lehce na rozpacích, jak se po tolika letech vžít do této nové verze Stars Hollow, kde je všechno tak důvěrně známé a zároveň jiné… Asi jako když po dlouhé době potkáte starého známého a chvíli vám trvá, než se navrátíte do zajetých kolejí - nakonec ale jako by těch několik let odloučení ani nebylo! Rory a Lorelai stále obhajují titul mistryň světa v rychlomluvení, Luke pořád nosí tu stejnou košili a čepici, jako když jsme ho viděli naposledy, obyvatelé Stars Hollow jsou tu do jednoho snad všichni a LaLa songy jsou i v roce 2016 nejlepším seriálovým soundtrackem (alespoň pro mě). Jako samostatný počin jsou asi tyhle díly celkem průměrné, ale co na tom záleží, tahle série je stejně jenom pro fanoušky, takže z obrovské nostalgie prostě pod 5 hvězdiček nejdu :) Snad jen dva nedostatky: málo Sookie a zbytečně moc muzikálu. Pro někoho možná Roryin život není takový, jak si představovali, ale já dávám palec nahoru za to, že tvůrci zůstali při zemi, a přiznám se, že jsem se s 32letou Rory nečekaně (možná až moc) ztotožnila. Konec mě samozřejmě zaskočil, ale uznávám, že dává dokonalý smysl. Klidně bych se s ním spokojila jako zakončením celého seriálu, ale pokud budou další díly (vyloučené to prý není), rozhodně se zlobit nebudu. Jedno je ale jisté: v nejbližší době koukám na Gilmorky hezky od začátku!

Čekala jsem to o dost horší. Harry Potter to samozřejmě není, ale jsem příjemně překvapená. Rukopis Yatese a Rowlingové je naštěstí hodně znát - jsem moc ráda, že si dali záležet na tom, aby opět ztvárnili kouzelnický svět tak, jak ho důvěrně známe. Když se k tomu přidají nové zajímavé a vtipné postavy, vzniklo spojení starého a nového, které můžu hodnotit jen pozitivně.

Takový hezký citlivý film, kterému by určitě slušely 4 hvězdy… ale nedá mi to a nakonec zaokrouhluji na plný počet. Těžko říct, jestli je to za Boba hrajícího Boba, za důvěrně známé ulice Covent Garden, kterými chodím denně, nebo prostě a jednoduše za to, že jsem závěr filmu sledovala s úsměvem od ucha k uchu a se slzami v očích zároveň. Nelehký a zároveň nádherný lidský příběh o tom, že když se zatnou zuby, dá se z úplného dna odrazit náramně vysoko… Rozhodně se nejedná o žádný velký filmový trhák, ale malý roztomilý snímek, který je v mých očích velký prostě tím, jak mě dokázal pohladit po duši. (A to nejsem žádný velký kočkomil!)