Dupac

Naivňoučká a cudná pohádka o potrestané pýše, tady v kulisách divokého západu, kameramansky nádherně zarámovaná. Silnější ***

Naprosto fyzická záležitost, z některých záběrů jde peklo džungle vysloveně nahmatat, z jiných (z většiny) jde cítit to peklo, které musel zažívat filmový štáb. V mnoha ohledech Sorcerer předběhl (nebo spíš minul) svojí dobu, paradoxně stejně jako Starwars. Jako filmový fanoušek bych chtěl žít ve světě, kde by byl Friedkin za takový film oslavován, vydělal majlant a v dnešních blockbusterech by byl ještě patrný jeho odkaz (používání detailů, střihy, schéma vyprávění). Čas dal ale za pravdu Lucasovi, v prodejnách Lega bude vždycky zaclánět Skywalker a spol. Já bych si mnohem radši stavěl modýlky těch nádherně obskurních náklaďáků...

Kdyby byl rozjezd stejně stručný a nekompromisní jako finále, nerozpakoval bych se hodnotit nejvýš. Zadní projekce u tohoto typu filmů nechcete, ale datum vzniku hovoří jasně. Vracet se ale stejně vždycky budu k Friedkinově verzi, která se mi filmově i emocionálně dostala za nehet mnohem víc. I když nemá tuhle autentickou, jihoamerickým horkým vzduchem provoněnou patinu.

Pro mě ke dnešnímu dni zatím nejlepší Leův herecký výkon. Skoro bezkonkurenčně - poprvé se mi stalo, že mě film bavil ne s Leem, ale hlavně kvůli němu. A ta sedmdesátková a sedmdesátnická režie mě taky bavila. Moc.

Chvíli to vypadalo, že se Simon Pegg snaží dospět, takže se obsadil do role Garyho Kinga, aby ti za něj bylo trapně, jak není schopen dospět, úspěšně absolvovat odmašťovnu a jak ho už nedávají dávní fellaz (taky 40+), kteří dávno naskočili do rychlíku Pupek - Korporát - Rodina - Hypotéka. Jakmile se do chlastací "zlaté cesty" připletla první useknutá emzácká pracka, držel jsem Peggovi palce - "nepodělej to, nepřekombinuj, neudělej z toho další vypálenou zombie řežbu na jedno použití". Jenže hektolitrům modrý roboťácký krve se těžko odolává, protože je s ní na place větší odvaz. A já si pořád říkám - není toho potenciálu pro "něco-jako-generační-výpověď" trochu škoda? Nemluvě o postapokalyptickém konci, kterej vypadá, že ho napsal sám Gary mezi osmou a devátou zastávkou pivního maratónu. Příště už se ale Pegg s Wrightem ovládnou, uvidíte. 65 %

Al Pacino jako nastrčená policejní volavka ve svižně odsýpajícím, temném a zlém krimi thrilleru z dob, kdy ještě ve střižnách neseděli vypečení strážci morálky s nůžkama Made in China. Film se odehrává ve světě freaks, které žijí v temných zákoutích mimo většinovou populaci a tráví čas takřka výlučně zvráceným a nechutným způsobem. Je trochu kaňkou na vybroušeném režijním stylu Williama Friedkina, že ten odpudivý izolovaný mikrosvět tvoří gay komunita, viděná optikou zjevně poplatnou době svého vzniku. Přesto mám dojem (a některé rozbory filmu dostupné na netu mě v tom utvrzují), že ta homofobie není až tak jednoznačná a mísí se se zvláštní obsesí, hraničící možná až s fascinací, což potvrzuje i znepokojivý konec, respektive celkový vývoj Pacinovy postavy. Rozporuplná, ale podnětná záležitost.

Každý, kdo miluje muziku a chtěl se někdy přiblížit ke svým idolům blíž než na pár metrů, někdy potkal svého Russela, kterému se na krk věšela nějaká ta nezapomenutelná groupie ve stylu Penny Lane, zažil ty opojné chvíle "být u toho" a zároveň se těžko bránil zklamání, že když jednou proniknete pod pozlátko "slávy", už nikdy pro vás adorované songy neznějí stejně jako předtím. Jako vždycky u Camerona Crowea trochu naivní a natřené na růžovo lakem sentimentu, ale hezké vzpomínky těžko můžou být jiné. 90 %

O Napoleonovi za celou dobu zjistíme jenom to, že byl divnej a ambiciózní, což je na očekávaný epický duel Ridley vs. Bonaparte přece jen trochu málo. Proto scénáristicko-režisérská dvojice vsází na Josephine, která se na rozdíl od nich vojevůdci přece jen dostává pod kůži (a suverénně přehrává hlavní hereckou hvězdu). Kvůli ní a kvůli Scottově neutuchající vizuální genialitě (bitva u Slavkova!) se tenhle dvě a půl hodiny dlouhý trailer na applovskou plnokrevnou verzi může na mojí filmové obloze dotknout čtvrté hvězdy.

V žánru rodinných venkovských melodramat nedostižný vzor pro filmy typu Legenda o vášni. K dokonalosti překáží jen trochu natahované dialogy. 90 % /// Podruhé, po pěti letech: 85 %

Neurotická štětka vydělávající "uměním" na nezaměstnaného parťáka, nerdští katolíci a semetrika s ušlápnutým venkovanem s oidipovským komplexem do páru, to všechno jako sociologický vzorek pro sondu do života budoucích mladých novomanželů. Autoři nás nechávají sledovat záběry natáčení lechtivých rádobyuměleckých fotek, taktně přitom ale zamlčí, že madam dělá docela slušnou kariéru v hardcore pornu (a to prosím před desátou večerní, milá Rado pro rozhlasové a televizní vysílání!). Místo toho, abychom nahlédli pod pokličku vztahů hodně mladých lidí pod přísnou katolickou doktrínou, autoři tu obskurní dvojičku pošťuchují, jestli už spolu před svatbou sexovali. U venkovského párečku pak už jenom vyloženě spolu s autory čekáme na to, co a kdy se podělá kvůli vztahům tchyně semetrika - snoubenka semetrika. To není dokument, ale voyerismus, což neberu. Chce se mi věřit tomu, že autorský záměr byl o něco vznosnější, jen se to autorkám vymklo z rukou.