Dupac

Řídké. Pro každý dobrý vtípek nebo narážku nutno přečkat tři až pět jalových minut, kdy se nic neděje, nebo se nevyužil potenciál toho, co se natočilo během kampaně. Mimo akční rádius svýho mobilu působí Tonda trochu nejistě, scény s Havlem rozbíjejí už tak dost chatrnou dějovou linku, a hlavně - ještě víc zdržujou!! Co mě ale zklamalo nejvíc, je nulová snaha o nějakou nadčasovost. Některé fórky působí vyčichle už pár týdnů po skončení volby, za pár let po nich neštěkne leguán. Stárneš, Tondo. 55 %

První půlka 70. let je z dnešního pohledu pravěk a koho zajímá pohled do zákulisí hudební branže té doby? Navíc u epizodního výskytu popkulturních ikon (namátkou Robert Plant, Lou Reed, Alice Cooper, Lennon) si produkce s castingem daly záležet hlavně na správných outfitech, pohybech a mimice, naopak charisma a podobnost s tvářemi předobrazů se citelně nedostavují. Zbytek je ovšem parádní, hlavní postavy jsou napsané i zahrané luxusně, dialogy mistrné, tempo převážně svižné, kriminální a psychedelické motivy skvěle doplňují vyšňupanou jízdu Richieho Finestry. A Corrada Galassa vyhlašuju mafiánem dekády! (Steve Buscemi laskavě promine).. Pouhá jedna realizovaná řada (navzdory víc než otevřenému konci) naznačuje, že zájemců o sedmdesátkovou pařbu zase tolik nebylo, a dělá z Vinylu nedoceněnou seriálovou perličku.

Slušně rozjetá zápletka, místy velice vtipná, která se postupem času zvrhává v užvaněné scénáristické honění.

Nostalgie, podobná tomu, když si u (pra)babičky vytáhnete z regálu hodně zaprášenou knížku. Prach se rozvíří, postavy se rozpohybují a něčím vás částečně i zasáhnou, ale příště raději stejně sáhnete po něčem současnějším. Třeba od Truffauta.

Pro mě příjemné a silné tři. Čtvrtá * se vytratila na některém z míst, mezi kterými tahle parta roztěkaně pendluje, seč jim síly a dvouhodinová stopáž stačí. Ta dějová a časová zkratkovitost neumožnila pořádně vytěžit potenciál skvělého hereckého ansámblu ani naplno prožít radost z jejich úspěchů, kterým měl tenhle film vystavět pomník. To zamrzí, hlavně proto, že Clooneymu jeho zájem o umění jako nositele hodnot naší civilizace i o osudy jeho ochránců za války bezezbytku věřím. Tyto principy, které jeho postava ve filmu výslovně zmíní, jsou taky jediným aktuálním prvkem na celých Památkářích. Všechno ostatní se nese v retro atmosféře časů Clarka Gablea, kterému (jistě ne náhodou) jako by z oka vypadl vrchní principál George Clooney.

Nemůžu si pomoct, ale přes zjevnou snahu mě Al s Michelle nepřesvědčili, že zrovna jejich lásce bych měl držet palce. A to je u tohoto typu filmů důležitější než technická stránka věci, dialogy nebo atmosféra. Nevím, snad možná někde na malém divadle, s míň hvězdným obsazením..

Měl-li to být pohled do duše patologického hráče karbanu, pak byl jen velmi letmý. Zaplaťpámbu za ruského mafiána Malkoviche a jeho sušenkovou obsesi během důležitých partií pokeru, díky které byla aspoň poslední třetina filmu trochu napínavá. Matt Damon hraje svůj sympatický standard rané fáze kariéry, Edwarda Nortona za to přehrávání vrátit do lochu, ostatní známé tváře (Torturro, Landau) trestuhodně nevyužité.

Takové scénáře, kde se z osamělého květináře 45+ stane gigolo, který trénuje na "Ménage à trois" se světaznalou akrobatkou Sharon Stone (a to za hodinovou sazbu profesionálního trenéra tantry), málem rozluští kód pásu vdovské cudnosti u smyslně chic paní rabínové Vanessy Paradis a k tomu mu druhé housle hraje neškodně slintající Woody Allen, si člověk píše pro radost. A na mém oblíbenci, Johnu Torturrovi, je ta radost vidět, i když jeho oči prozradí, že by za prachy nešel s každou. Ničím významný ani převratný, jenom hodně hodně milý malý film.

Ženy na pokraji nerdového zhroucení. Předlohu jsem (výjimečně!) nečetl, ale předpokládám, že určitá afektovanost jednotlivých postav pochází odtud. Hodiny tak jsou pro mě filmem postaveným hlavně na hercích, až za jejich výkony řadím precizní režii a skvělou hudbu Phila Glasse.

Těžko říct, jestli to tehdy Altman vzal spíš proto, aby měl na činži, nebo jako startovné pro něco, co chtěl opravdu točit.